Zažít něco (s)nového!

"Myslíš, že někdo jinej jezdí krmit kapry?" "No, určitě..." "Miminka v kočárku, viď?" "No, ty tam určitě jezděj..." "A my dva, viď?" "Hmmm..." "Ještě, že ty rohlíky měli v akci, aspoň jsem jim jich mohla koupit hodně." Jen tak jsme zabíjeli deštivý den a toto byl útržek konverzace prošpikovaný mým (zvláštním) humorem...

Že ještě nevíte, kdo je Katka? Tak trochu anděl, pro kterého mám slabost, avšak v ženském těle... :) O Katce poprvé & O Katce podruhé O Katce potřetí - pod perexem... Před chvílí jsem tu psala o francouzských nákupech v českých obchodech, ale nejen francouzskou kuchyni mám ráda - jistě českou především, ale také třeba italskou... A zaslechla jsem od kolegyň, že italský týden měli v Penny Marketu, nebýt toho jdu do Tesca jako obvykle. Ale už na parkovišti jsem si na ni vzpomněla. Na usměvavou Katku. A jakmile se přede mnou otevřely dveře, hned jsem se dívala, jestli sedí za pokladnou... byla tam. Stejně jako minulý týden, když jsem tam šla koupit jen chleba s sebou na dovolenou a kdy jsme se tam na sebe usmívaly... Tentokrát jsem toho měla víc, přestože jsem si také myslela, že jdu jen pro můj oblíbený chléb a pro nějakou zeleninu, ale nakonec jsem toho měla plnou krabičku*, když jsem přišla k pokladně. U Katky byla zase nejdelší fronta, ale přece jsem své Katce nemohla být nevěrná

Můj otec mi pravidelně nosí letáky ze supermarketů a já je bez prohlédnutí pravidelně hazím mezi papír na topení, ale dnes jsem se do toho jednoho začetla hned, jak jsem přišla domů... francouzská kuchyně v Lidlu . To, co hledám - hlemýždě , které bych chtěla ochutnat a jejichž dobu sběru už jsem asi zmeškala (navíc bych asi neměla odvahu vařit ty živé tvorečky) - však v Lidlu mít nebudou, ale vybrala bych si, to ano. Kozí sýr, svatojakubské mušle, oblíbenou mousse au chocolat a nebo crème brûlée... Zrovna předevčírem psala Hanka na svém blogu o crème brûlée , který si přivezla z Francie. Doporučuje ho Hanka, doporučuji ho i já... jen si ho nevozím z Francie, ale kupuji ho v Tescu (v normálním malém Tescu, Hani)... crème brûlée i mousse au chocolat. Crème brûlée mám již vyzkoušený a byl famózní! S křupavým karamelem na vršku... mňam! Nemůžu Vám tu chuť vylíčit, protože se mi sbíhají sliny, tak Vás pošlu buď do Tesca nebo od příštího čtvrtka do Lidlu... a nakupujte a vařte a vychutnáve

Právě jsem vyposlechla ve filmu Nestyda a melodie se mi dostala hluboko pod kůži...

Je možné, že existuje víc než jeden anděl? Je možné, že mám tolik štěstí, že na ně narážím kudy chodím? Nebo jsou ti andělé pouhým snem? Nikdy nic nebylo... ... nikdy nic nebylo, tak co Vám vlastně chci vyprávět? ... nikdy nic nebylo, tak proč nevím, čím začít? Bylo by to na dlouhé vyprávění. ... nikdy nic nebylo, ani na Slovensku ne. Jen cosi proběhlo mou myslí... myšlenka na anděla. Velmi se podobal mému andělovi, se kterým také nikdy nic nebylo. Bydlel v karavanu hned vedle našeho stanu a všimla jsem si ho možná až druhý nebo třetí den a všimla jsem si ho právě proto, že jsem chvíli měla dojem, že vidím mého anděla. Tu myšlenku, že je mým opravdovým andělem, jsem hned vyvrátila, přesto mě ten muž zajímal... přesto jsem si ho dál prohlížela. Navazovala kontakt očima a jistě ho minimálně vedla i k zamyšlení, co tím sleduju... však jsem ho několikrát přistihla, že se díval on na mě, a to jsem pro změnu přemýšlela já nad tím, na co asi myslí... Ach ty mé hry! Jak mě baví! :) Jen kdyby o

Nikdy jsem nebyla prvoplánovou sběratelkou dovolenkových suvenýrů, jednoduše jsem sběratelkou zážitků a to i co se prázdninových dnů týká, takže jsem si z cesty na Slovensko přivezla pouze čtyři lahve úžasného nápoje Vinea a novou pneumatiku, o které jsem psala již včera... Dovezla nás dobře. Od té chvíle, kdy byla na přední nápravě a rezerva zase zpátky v kufru pěkně zarovnaná naší kempingovou výbavou, neměli jsme krom průjezdu Brnem, které bylo snad totálně v rekonstrukci, problém. Dojeli jsme tedy s téměř pětihodinovým zpožděním na místo - Termalpark Dunajská Streda . Přesně jsem věděla, kde chci postavit stan, takže stačilo jen najít alespoň trochu rovný terén - skoro se to povedlo, každého nás tlačil jenom jeden hrb... :) U tohoto krásného rybníčka jsme nocovali... Ano, to co se červená vpravo na stromě jsou skutečně třešně! Ale nebyly moc dobré... ty, které jsem tam jedla byly koupené u jednoho maďarského zelináře, který mě považoval taktéž za Maďarku - sumu za zvážený pytlík tř

Viděla jsem pana anděla... Odjel. Nepřipravila jsem se na to, že se vrátí nejdříve v půlce června? Připravila. A on se po týdnu dovolené zase vrátil... Byl tady. Už ráno jsem zjistila, že přijede... Přijel. Jen jsem ho teď viděla, jak odjíždí... Jak mu to zase slušelo!! Ach...

Tak jsem se vrátila (ale to už možná víte, protože jsem pár blogů obešla a už byla jsem se podívat, co je u Vás nového) a vrátila jsem odpočinutá, řádně rozmáchaná z bazénu, rozlámaná po třech nocích ve stanu, trochu unavená po včerejší téměř pětisetkilometrové noční jízdě, spálená od ostrého sluníčka, s účesem na hlavě "à la termál", nadšená, šťastná, ale přesto smutná, že už jsem zase doma, že tu mám větší chaos, než když jsem odjížděla, a že zítra musím do práce... prostě jako po dovolené. Bylo to úžasné... Co dodat? I to počasí nakonec bylo přesně podle toho jediného webu, kde hlásili hezky! A tak jediné, co dodalo této krátké dovolené trochu negativní nádech, byla páteční cesta tam... na vysněné Slovensko. Chvíli se skoro zdálo, že nám prostě není souzené... Vyjížděli jsme kolem půl třetí ráno, abychom dopoledne byli na místě, nejeli v horku a vyhnuli se případným ranním dopravním špičkám v městech, kudy jsme projížděli. Třeba Brnem jsem chtěla projet kolem šesté ranní..

Už jsem splnila snad všechny body ze seznamu krom "oholit si nohy"... právě jsem ve fázi lakování nehtů na nohách do odstínu ladícího s plážovým šátkem (ne že bych byla taková perfekcionalistka, spíš je to shoda náhod vyplývající z mého momentálního zalíbení v temně rudé barvě). A u toho všeho přemýšlím, co jsem si ještě nesbalila... Využila jsem mnou již osvědčeného seznamu věcí na cesty a všeho přibalila pro jistotu dostatek. Takže na čtyři dny, které plánuji strávit víceméně u bazénu, mám s sebou sbalenou velkou cestovní tašku plnou triček a tílek a sukní... a troje boty a čtvrté si beru na nohy... a kalhoty a pohodlné tepláky a tříčtvrťáky... jediné, čím jsem šetřila byly vršky oblečení s dlouhým rukávem... mám jen jednu mikinu na cestu, tak si říkám, že si asi půjdu přibalit ještě jedno tričko s dlouhým.... (mmnt) Mám ho v cestovní tašce! Při té příležitosti jsem si vzpomněla na mé stále vlhké prádlo na sušáku, které chci také zabalit! Ach, tohle balení cestovních zavaz

Tak... už od pondělka mám pocit, že do zítřejšího odpoledne nemůžu stihnout všechno to, co stihnout potřebuju... nakoupené mám snad všechno, co jsem chtěla... teď se mi konečně už na sušáku suší prádlo, z něhož mnohé si chci ještě vzít s sebou... zbývá mi se zítra sbalit... ... a pojistit se na cestu... ... a nastěhovat všechnu kempingovou výbavu do auta... ... a dojít ještě navštívit babičku... ... a spravit sandály... ... a ušít si plážový šátek, na který jsem si koupila látku... ... a nalakovat si nehty na nohách, aby mi ladily k látce a plavkám... ... a nezapomenout pořádně zalít všechny kytky... ... a já nevím, co ještě... Už se těším. Na ten relax a na to nic nedělání a absenci jakýchkoliv povinností. Na to, že ukážu mému milému místa, kde jsem mnohokrát byla bez něj a vždycky mi tam chyběl. Na to, že se ráno probudím (celá zlamána z toho stanu) a on bude vedle mě. Na to krásné počasí. A já nevím, na co ještě. Jen nevím, jestli se mi nebude trochu stýskat po blogu... přece jen js

Tak s touhle písničkou přichází můj nostalgický úsměv; ten film miluju (třeba i pro ten happy end, který bych chtěla také zažít). Je to všelék na mé smutky a momentálně hlavně na ten, že pan anděl čerpá řádnou dovolenou...

Když jsem se dozvěděla, že se budeme fotografovat, hned jsem si vzpomněla na tuhle scénu z filmu Výchova dívek v Čechách... a stejně jako hlavní hrdina řešila jsem otázku, zda můžeme s přítelem stát vůbec vedle sebe. Ne, že by náš vztah byl nějakým tajemstvím - oba jsme svobodní a tak jistě máme právo na to mít se rádi; jen nám to právo bylo upřeno v areálu firmy. Já od své nadřízené, on od svého nadřízeného dostali jsme jednoho dne každý přednášku na téma sexuálního obtěžování v práci; pravda, obě podání se výrazně lišila! Jeho šéf specifikoval to asi takhle: "Až si zalezete do nějakého kumbálu, dělejte si, co chcete! Ale ať vás nikdo nevidí." A tak se také stalo... :) Moje vedoucí hledala rozpačitě slova a plácala cosi o řidičce, která byla svými kolegy obtěžována, a že by tedy na všechny měl být stejný metr, a cosi o tom, jak jistě není nic špatného na tom, že se máme rádi, ale že někteří nám to asi závidí (Že by nejvíc ta, která o tom mluvila?); tudíž jakékoliv projevy c

Kdyby neměl anděl dovolenou, zítra by přijel a já bych se těšila. Nepřijede... nezbývá mi než přežít nudný pracovní týden a těšit se až na příští víkend. Na Slovensko! Doufám, že to klapne! Že se Vám nezdá ta hitovka, kterou jsem na youtube našla? No, moc slovenská není! Ale to jižní Slovensko je také víc maďarské, než slovenské! To, že jste v oblasti, která je hustě osídlena maďarskou menšinou (jestli jich tam není spíš většina?!), poznáte okamžitě, jakmile vjedete do první takové obce - krom dopravní značky se slovenským názvem, je tam hned i maďarské jméno. Například my se chystáme do Dunaszerdahely . Všechno bych to chápala - dvojjazyčné názvy, dvojjazyčné nápisy i to, že maďarštinu slyšíte všude kolem. Jen mi občas vadilo to maďarsky vyřvávající rádio v areálu termálparku. Samotní Maďaři snad ani ne, přestože jich je tam opravdu snad víc než Slovaků. A jen takmimochodem... Maďaři jsou docela k světu chlapi! :) Rochníc se v teplém bazénu začínala jsem občas pochybovat o tom, kde v

Jak mu říkám, nechám si pro sebe, ale dál má prosba pokračovala asi takhle: "Zazálohoval bys mi prosím blog?" A on mi odpověděl, že to sice udělal předevčírem (aniž bych ho prosila), ale že mi ho klidně zazálohuje znovu. Udělalo mi to radost! A to nemluvím o tom, co mi odpověděl na otázku, co celý den dělal! Myl okna, vešel záclony, stíral a utíral prach! Nemohla jsem mu na to říct, než že já prala a myla nádobí... Ano, v pračce a myčce! :D . . . Jo, a také jsem zvládla zalít kytky! :))) Prostě tolik domácích prací jako on bych nezvládla ani omylem! On je ideální a úžasný muž! A ani to není hodinový manžel ! ;) A je jen můj!!! :))) Nemohla jsem mu neupéct koláč, zrovna teď tady nádherně voní z trouby! Tak doufám, že mu bude zítra chutnat!!! Podnětem k tomu článku byl krom poznání, jak úžasného muže mám, také komentář Žabky , která označuje svého mildu za úžasňáčka... Tak která to můžete také tak směle prohlásit? ;)

"Tak, Leni, jakej bys řekla že je?" ptala se rivalka Anna a k tomu se chlubila tím, že s ní dnes mluvil. Útěchou je mi pouze to, že s ní nemluvil o mnoho obšírněji a směleji než kdy se mnou a k tomu všemu pouze o práci. Přesto jsem jí jakoby žertem říkala, že se jednou o pana L. ještě popereme! Ano, trochu jsem zuřila, když jsem viděla ten její úsměv. Trochu mě překvapilo, jakých všech detailů si nevšimla! Trochu mi bylo líto, že pracujíc ve skladu má k němu tak blízko. Nikdy bych o něm s ní mluvit nezačala. Toto téma otevřela ona, nevím přesně jak, ale jedním z těch prvních sdělení byl fakt, že prý s ním dnes zase přijela nějaká holka... Viděla jsem ji také, byla to ta bytost , ze které se jednoho dne vyklubala jeho holčička . Však proto jsem ho také dlouho nemohla najít, protože s ní byl neznámo kde, pravděpodobně na hodně dlouhém obědě... a nebo vybírali mamince, rozumějte paní andělové , dárek k narozeninám. Ale rivalce jsem přece nemohla říct jediné slovo ani o manželc

A ten můj se ji právě chystá čerpat! :( Loni to trvalo skoro čtyři týdny než se vrátil! Jestli jste podobnou větu už u mě na blogu četli, tak vězte, že slovíčko "pravděpodobně" jsem dnes nahradila slovem "právě". Už je to jisté... zatím nevím na jak dlouho... asi na dlouho, jako loni. Skoro přesně před rokem v jeden čtvrtek odjel. A znovu přijel až další středu po necelých čtyřech týdnech. Pamatuju si s jakou netrpělivostí jsem očekávala ten jeho návrat a, když konečně přijel, okamžitě jsem vyběhla na dvůr... tradičně "jako že jdu náhodou kolem" :) ... Jen, abych se s ním mohla pozdravit, jen abych ho mohla vidět. A že jsem měla radost, že ho vidím! V tu chvíli, jako i v mnoho dalších, mi to přišlo oboustranné. Jeho krásný úsměv ve mně vzbudil dojem, že i on mě po té dlouhé době zase rád vidí! Přesto jsme si i tehdy neřekli ani slovo... Co se změnilo za ten rok? Vzhledem k tomu, že vidím bezvýslednost situace, tak už nemá takové kouzlo, jaké měl. Poslední

Bolí mě ucho. Levé. A jak to souvisí s mou lásku k řízení? Když jsem jela dnes z práce, otevřela jsem si okýnko, protože v autě, které stálo celý den na slunci, bylo vedro. To okýnko si otvírám skoro pravidelně (přítel to vždy komentuje tak, že si u mě v autě připadá jak na motorce). Za chvíli mi na bolavé ucho začala být zima, jen na to ucho, jinak mi bylo teplo. Zamyslela jsem se a první úvaha byla pouze ta, že bych si na bolavé ucho neměla nechat takhle foukat otevřeným okýnkem... přivřela jsem ho. Až pak mě napadlo, od čeho mě to ucho vlastně bolí... Hledala jsem nějaký obrázek, který by se k následujícímu textu hodil. Pak jsem si vzpomněla, že tu mám tenhle motoristický obrázek... Ne, nejezdím autobusem, mám obyčejné červené auto jménem Leštěna, přesto si ty autobusy hezky prohlédněte. V jednom sedí za volantem můj anděl... můžete hádat ve kterém... :) Jen slečna Ptáček nebude napovídat a už vůbec jmenovat!!! :D Není to ani týden, co jsem mým mužem byla pochválena, jak řídím... s

Tak tohle jsem dnes zaslechla v rádiu... krásná písnička... ;)

Tak jsme to tady s holkama včera tak rozjely, až jsme se dostaly do statistiky na blog.cz... 62 komentářů plných zábavy. A to je číslo vysledné až po tom, co jsem některé vymazala z důvodu sdělování měst, míst, jmen a jiných soukromých údajů... Ano, holky, pobavily jste mě natolik, že jsem skoro nemohla usnout... :)))) A začalo to pouhou malou škodolibostí nad mým včerejším článkem. Ale důkaz toho, že škodolibost se nevyplácí je zde . Dnes si to pro změnu škodolibě užívám já, tak co jen mě zítra čeká... :D

aneb Když chcete spojit příjemné s užitečným a nutnou cestu do Prahy si obohatit o procházku starou Prahou, ale všechny vaše plány vám překazí počasí... ... místo hledání parkovacího místa poblíž konečné metra hledáte ukazatele, které by vás navedly někam, kde budete mít střechu nad hlavou a zabijete dopoledne. ... místo cesty rychlým metrem jedete autem pražskou dopravní zácpou - tedy skoro krokem. ... místo na stanici metra Malostranská dojedete do nákupního centra Chodov. ... místo do krásné zahrady s fontánou u stanice metra vystoupíte na krytém parkovišti ( pozitivum: skutečně na vás neprší ) ... místo hledání cesty na Hrad hledáte cestu do obchodního centra. ... místo po Zámeckých schodech na Hradčany vyjedete po jezdících schodech do patra nákupního centra. ... místo hradní stráže prochází se tam pracovník bezpečnostní agentury. ... místo před Chrámem svatého Víta stojíte před plánem onoho shopping parku a nechápete, jak někdo mohl něco takového postavit (stejně jako ten Chrám)

Porucha není na Vašem přijímači! Možná je porouchaný ten jeho přijímač... Jisté je, že ten můj je úplně kaput!!! Jsem prý totiž jeden velký vysílač a i ten se dnes porouchal. Pravidelně se o sobě dozvídám, že mluvím jak rádio... že monolog, který vedu je jak vysílání Radiožurnálu - nepřetržitý tok zpravodajských informací . Jednomu takovému chlapovi se to tak zdát jistě může a, když se dozví hlavní zprávu zpravodajské relace, přestává vnímat a další vysílání je jen zvukovou kulisou... A přitom já nikdy nemám pocit, že bych chtěla vést monolog. Naopak, toužím po dialogu! Po dialogu, kterého se mi nedostává, neb nejsem stoprocentně vnímána druhou stranou a zcela sebekriticky přiznávám, že na některé mé poznámky jednoduše žádná odpověď neexistuje. Dnes bylo všechno jinak! Buď se mi porouchal můj vysílač nebo on získal vysílač výkonnější než ten můj! Až mě to překvapilo! Najednou se role obrátily, ale jeho vysílání nepřipomínalo seriózní Radiožurnál ani trochu; hihi, teď mě napadlo, že

"Tahle hromada cihel to je jako ono?!" zeptal se můj přítel, když uviděl cíl našeho včerejšího výletu... Zříceninu hradu Zásadka jsem vybrala zcela náhodně dívajíc se do mapy a hledajíc nějaký neprvoplánový cíl všech turistů, kteří se včera vydali na výlet, který nebude příliš vzdálený a kde jsem ještě nebyla. Splnil všechna tato kritéria, takže hurá na výlet!!! Krom nás se tam ukázala pouze jedna rodina a přitom to bylo velmi hezké místo! S krásným rozhledem... třeba na románský kostelík ! Skoro mě překvapila troufalost mé myšlenky, když jsem ho označila za románský, o to větší jsem měla radost, když jsem si správné zařazení pak prověřila! :) Abychom se sami dva nenudili, šly s námi na výlet i rybky... a tyto dvě - zelenej a žlutá - to pojaly snad za líbánky. Kdyby v tu chvíli tušily, jak ta jejich cesta bude pokračovat! ;) Přiletěl tam za námi i nějaký kamarád motýl . A možná, že vycítil, jak moc blízko mu mám, tak zapózoval a nechal se zvěčnit... Motýlek vypadal, že lít

Mám v práci na stole kalendář. S květinami. Pod obrázkem jsem dnes zaregistrovala nápis šváb australský a moc mi to k obrázku nešlo, pozorně jsem se tady koukla a poprvé od začátku roku jsem zjistila, že krom květin je tam na každý týden také nějaké moudro. Obrázek: ŠÁCHOLAN SOULANGEŮV Moudro na tento týden: Šváb australský si prý sám ukousne křídla, jakmile dosáhne dospělosti. Jak lidské!! Asi jsem to nepochopila. Má to být oslava lidského chování švába? Nebo postýsknutí, že člověk je natolik nerozumný, že se chová jak šváb? Osobně se kloním k druhé variantě. Nezdá se mi to ani trochu rozumné. A nebo jsem zatím nedosáhla dospělosti, abych to pochopila... Kdybych měla křídla, nikdy bych si je přece neukousla! Kdyby v drogerii prodávali krém na podporu růstu křídel - tak jako prodávají třeba krém na zmírnění růstu chloupků - hned bych této reklamní kampani podlehla a zaběhla bych si jeden koupit. Co jeden! Raději hned dva... jeden na pravé a druhý na levé křídlo. Třeba by se stal zázr

Trochu muž, trochu anděl... možná trochu motýl ... už z něj začíná být bájná mytologická postava! Jestli on není jen smyšlený! Při své nepolapitelnosti... Kéž bych byla úspěšnou lovkyní motýlů! Kéž by mi stačila síťka na motýly! Kéž by nebyl tím nejplašším motýlem! Kéž bych ho mohla chytit do holých rukou! Kéž bych se mohla pokochat zblízka jeho krásou! Kéž bych cítila dotek jeho jemných křídel! Kéž by se nebál a neulétával přede mnou! Kéž by chvíli mohl posedět na mé dlani! Kéž bych se mohla chlubit krásným motýlem! Kéž bych se mohla radovat s milým motýlem! Kéž bych ho pak mohla pustit, aby letěl! Kéž by se pak zase vrátil!

Závidím našim slovenským sousedům jejich něžné označení pro milovanou polovičku: miláčik . Už jen ze slova samotného mám pocit, jako by v něm bylo více lásky a něhy... A nebo třeba takový anjelik ! Jistě i naše "miláčku" je něžné, ale to jejich zdá se mi něžnější... miláčik, anjelik, chrobáčik, srdiečko, drobček nebo třeba zlatko . Krásná slova! Vzhledem k tomu, že už jsem začala sledovat predpoveď počasia , abych nepromeškala to slovenské léto, když ten český víkendový záchvěch léta mi unikl, tak zároveň s tím také doufám, že po přejezdu hranic stane se ze mě kýžený miláčik ... :) Všimla jsem si, že Vás baví diskutovat, a za každý komentář jsem samozřejmě vděčná a Vašich názoru si vážím, tak co dnes třeba nenáročné téma "láskyplnná oslovení našich drahých poloviček"? Jak říkáte něžně tomu svému (když s ním chcete manipulovat :D)?

V jednom velkém městě, u jedné přehrady... jarní procházka přírodou. A to, co jsem tam viděla, jsem opravdu nečekala! Přilehlá louka zaplněná dekami. Na dekách lidé spoře oděni, v plavkách i bez plavek. Několik odvážlivců dokonce nejen na dece, ale i ve vodě! Skoro mi přišlo, že se tam rochní, vznáší se nad hladinou a plavou! Žádný rychlý úprk ze studené vody!!! A já, milovnice těchto letních aktivit - pasivním placatěním se na dece počínaje, po plavání a potápění se konče - jsem byla na břehu, v rukávu sice krátkém, ale nohavice jsem měla dlouhé. V příruční tašce žádné plavky, osuška, ba ani deka!!! Opravdu jsem začala mít pocit, jak meškám, když se místo plavání pouze procházím... A zmeškala jsem to již o hodnou chvíli soudě dle odstínu mého opálení. Ve vodě postávaly a družně hovořily dvě ženy - přesně takové znám i od nás, u nás to jsou vesnické drbny a raději než ve vodě, scházejí se na břehu, správně natočeny slunečním paprskům - toto tedy byly asi městské drbny, druh přehradní,

A upozorňuje předem, že nemluvím o sekeře, kterou mi věnoval můj otec! Ovšem sekera je také velmi originálním narozeninovým dárkem dívce! Co se ovšem sekeře upřít nedá, že je to dárek jistě promyšlený a že ji asi budu potřebovat. Kéž bych k ní mohla dostat ještě muže, který s ní bude umět zacházet... Kdykoliv vybírám někomu dárek, tak to většinou začíná zamyslením se. Zamyslím se, čím dotyčnému udělám radost a co mu bude k nějakému užitku. Jemu jsem k narozeninám koupila tašku přes rameno, od té doby ji z ramena téměr nesundal, neb taška nemá k dokonalosti daleko. Tašku dostal i proto, že vím, jakou zálibu v tašky má. A rozhodně jsem nekoupila první, kterou jsem viděla. Hledala jsem, až jsem tu skoro dokonalou tašku našla! On se mě ptal, co chci k narozeninám. Řekla jsem, že jet na Slovensko. Přesto mě vzal do nákupního centra cestou z dnešního výletu a na parkovišti se se mnou rozloučil, že mi jde koupit dárek. Ještě cestou tam v tom, co mi vybere, neměl jasno, předpokládám, že ani na

Čas od času jsem "oceněna" nějakým milým odkazem na článek, který si jistě musím přečíst. Ten minulý byl na téma Ženy, které vám zničí život a mou reakci si můžete přečíst zde . Ten, co jsem dostala před pár dny, má název Ženská manipulace: triky, které na vás zkoušejí ... Píše se tam, že prý ženy dokonale ovládají umění manipulace a mají prý hned několik metod... Připustím-li si tu myšlenku, že jsem manipulátorka, tak zcela nevědomá. Ano, pláču , ale nikoliv s úmyslem něčeho dosáhnouti, ale protože jsem prostě moc smutná. Nechci ho uvádět do rozpaků ani v něm vyvolávat lítost, jestli se tomu tak děje je to efekt vedlejší a neprvoplánový! Ano, jsem bezbranná , dokonce přiznávám, že v některých situacích bych si jistě poradila sama, ale jsou to jen maličkosti, kterých si žádám. A většinou jen proto, že za tu drobnost můžu muže obdivovat. Jasně, že si umím natankovat, ale líp než on to prostě neumím! Ano, občas ho políbím nebo pohladím v rámci žádosti o pomoc, ale i v tomto p

Čerpáno z diskuzního fóra na K-report - diskuzi jsem četla pro rozptýlení a odreagování se od nenálady dnů minulých, ale toto mi fakt nepřidalo! K dnešnímu prvomájovému dni se to možná hodí... a pánům se omlouvám, jak doslova je cituji... Chcete-li vidět řidičku s řidičem při líbánkách, a dokonce i sexu, přijeďte do Zlína, na Uherskohradišskou Karosu C954E, ale nevzpomenu si SPz.. Tys´ je viděl ? Ano, ano... To zavání ohrožováním mravní výchovy mládeže... Doma nemají čas, tak se pokouší o dítě v buse Zajímavá teorie... nebyly by fotky :-) Nebyli, sotva to šlo vidět. Tohle bylo k vidění i jinde, například na točně Pardubice-Rosice, když na lince 9 jezdil autobus s reklamou i přes okna, řídil ho jistý nejmenovaný kolega a měl s sebou svoji přítelkyni. Ještě se taky dají použít ty boudičky na konečných, kde je zázemí pro řidiče, zde je ovšem nutná koordinace s ostatními vozy na lince, aby nedošlo k trapné situaci. Též v Plzni na autobusovém nádraží (to byl někdo z provozovny Nepomuk a v