Rozhovor s rivalkou o panu andělovi

"Tak, Leni, jakej bys řekla že je?" ptala se rivalka Anna a k tomu se chlubila tím, že s ní dnes mluvil. Útěchou je mi pouze to, že s ní nemluvil o mnoho obšírněji a směleji než kdy se mnou a k tomu všemu pouze o práci. Přesto jsem jí jakoby žertem říkala, že se jednou o pana L. ještě popereme!


Ano, trochu jsem zuřila, když jsem viděla ten její úsměv.
Trochu mě překvapilo, jakých všech detailů si nevšimla!
Trochu mi bylo líto, že pracujíc ve skladu má k němu tak blízko.

Nikdy bych o něm s ní mluvit nezačala. Toto téma otevřela ona, nevím přesně jak, ale jedním z těch prvních sdělení byl fakt, že prý s ním dnes zase přijela nějaká holka... Viděla jsem ji také, byla to ta bytost, ze které se jednoho dne vyklubala jeho holčička. Však proto jsem ho také dlouho nemohla najít, protože s ní byl neznámo kde, pravděpodobně na hodně dlouhém obědě... a nebo vybírali mamince, rozumějte paní andělové, dárek k narozeninám.

Ale rivalce jsem přece nemohla říct jediné slovo ani o manželce nebo dceři! Musela jsem ji ponechat jejím úvahám. K tomu se přidal kolega, který Andule napovídal, že je jasné, že to byla jeho neteř! Andulka rozvíjela myšlenku a došla k tomu, že to bude muset zjistit... že se příště půjde nenápadně zeptat, jestli slečna dcera nechce třeba napít. No jo, ale co když prý zjistí, že to vlastně není dcera...

A kolega do toho: "Tak to potom bude jeho vnučka!" Trochu nahlodaná Anna nám řekla, že bude muset zavolat paní K., aby se zeptala, kolik vlastně panu L. je let. Pak to pokračovala tím, že jsem připustila, že pan L. je vcelku sympaťák, načež kolega vykřikl: "Co vy na tom chlapovi všechny vidíte?"

Když jsme s Andulou zhodnotily pana anděla - já pečlivě si hlídajíc, abych ho nepojmenovala jinak než pan L. a neprozradila víc, než bych měla vědět, ona ho titulujíc pouze docela něžnou zdrobnělinkou jeho příjmení - vypadlo z ní, a to už jsem skoro padala pod stůl, že kdyby on chtěl, tak že by si klidně nechala říct...

Už jsem jí ale neřekla, že já bych si klidně nechala říct také. Jen o tom mém "nechala bych se říct" mám úplně jinou představu než má rivalka...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka