Dostala jsem dárek... měla jsem se asi radovat... přesto jsem plakala.
A upozorňuje předem, že nemluvím o sekeře, kterou mi věnoval můj otec! Ovšem sekera je také velmi originálním narozeninovým dárkem dívce!
Co se ovšem sekeře upřít nedá, že je to dárek jistě promyšlený a že ji asi budu potřebovat. Kéž bych k ní mohla dostat ještě muže, který s ní bude umět zacházet...
Kdykoliv vybírám někomu dárek, tak to většinou začíná zamyslením se. Zamyslím se, čím dotyčnému udělám radost a co mu bude k nějakému užitku. Jemu jsem k narozeninám koupila tašku přes rameno, od té doby ji z ramena téměr nesundal, neb taška nemá k dokonalosti daleko. Tašku dostal i proto, že vím, jakou zálibu v tašky má. A rozhodně jsem nekoupila první, kterou jsem viděla. Hledala jsem, až jsem tu skoro dokonalou tašku našla!
On se mě ptal, co chci k narozeninám. Řekla jsem, že jet na Slovensko. Přesto mě vzal do nákupního centra cestou z dnešního výletu a na parkovišti se se mnou rozloučil, že mi jde koupit dárek. Ještě cestou tam v tom, co mi vybere, neměl jasno, předpokládám, že ani na parkovišti neudělal žádné závratné rozhodnutí. Přesto se po mně začal shánět, jakmile jsem opustila první obchod, do kterého jsem zašla - pravda, vyzkoušela jsem si tam čtyři kusy oblečení, tak to chvíli trvalo. Možná ten dárek nevybral v prvním obchodě, do kterého vstoupil, ale v tom druhém jistě...
A to se mi ještě chlubil, jak prý měl hned jasno v tom, co chce! A že doufá, že to na mně zítra uvidí! Nic neuvidí! Stejně jako na mně nikdy předtím žádné korále neviděl, tak je neuvidí ani teď jen kvůli tomu, že mi je koupil on! Ano, slečny a paní, nikdy jsem žádné korále nenosila, přesto mi koupil korále. Vede mě to k té úvaze, že mi nechtěl udělal radost, ale že chtěl mít moje narozeniny rychle a jednoduše vyřešené.
Kdyby se pak alespoň nezeptal, jestli se mi líbí. V tomhle prostě neumím lhát. Nemohla jsem mu říct, že se mi líbí, když se mi nelíbí ani trochu. Teď už je přímo nenávidím! Na jeho otázku, odpověděla jsem stručně: "Ne."
Ano, také by mě mrzelo, kdyby někomu vybírala dárek a on by mi řekl, že se mu nelíbí, stejně jako mě mrzí, když v neděli vařím oběd, a vidím, že mu úplně stoprocentně nechutná. Takže vlastně docela chápu, že se ho moje odpověď dotkla...
Přestože jsem s ním dnes prožila hezký den, v ten okamžik jsem plynule navázala na všechny mé smutky dnů minulých. Kombinace toho, že jsem si začala vyčítat, jak jsem nevděčná, s tím, že on ani po více než sedmi letech neví, čím mi udělat radost, a tím, že se na mě zlobí (což si jistě zasloužím), způsobila, že všechna předešlá radost, je pryč...
Brečím ještě teď...
Komentáře
Okomentovat