Okřídlené moudro z kalendáře

Mám v práci na stole kalendář. S květinami.

Pod obrázkem jsem dnes zaregistrovala nápis šváb australský a moc mi to k obrázku nešlo, pozorně jsem se tady koukla a poprvé od začátku roku jsem zjistila, že krom květin je tam na každý týden také nějaké moudro.

Obrázek: ŠÁCHOLAN SOULANGEŮV

Moudro na tento týden: Šváb australský si prý sám ukousne křídla, jakmile dosáhne dospělosti. Jak lidské!!

---

Asi jsem to nepochopila. Má to být oslava lidského chování švába? Nebo postýsknutí, že člověk je natolik nerozumný, že se chová jak šváb?

Osobně se kloním k druhé variantě. Nezdá se mi to ani trochu rozumné. A nebo jsem zatím nedosáhla dospělosti, abych to pochopila...

Kdybych měla křídla, nikdy bych si je přece neukousla!

Kdyby v drogerii prodávali krém na podporu růstu křídel - tak jako prodávají třeba krém na zmírnění růstu chloupků - hned bych této reklamní kampani podlehla a zaběhla bych si jeden koupit. Co jeden! Raději hned dva... jeden na pravé a druhý na levé křídlo.

Třeba by se stal zázrak a přípravek by zafungoval. Vyrostla by mi křídla! Napadlo by mě si je ukousnout? Nikdy! Já bych se o ně starala a mazala bych si je výživným mlékem určeným speciálně na partie křídel, opečovávala peelingem na odstranění odumřelých buněk a samozřejmě bych nepřestala používat onen zázračný přípravek, aby má křídla rostla a sílila!

Zázrak v podobě křídel je hodný zachování a starostlivé péče.

Máme-li křídla, můžeme létat. Můžeme-li létat, vidíme svět z výšky a vše, co nás otravovalo svou velikostí je najednou úplně maličké! Je-li všechno maličké, my jsme velicí! Jsme-li velicí, máme i velké srdce. A máme-li velké srdce, vejde se nám do něj to všechno maličké a roztomiloučké.

Máme-li křídla a můžeme-li tedy létat, nejen že doletíme daleko, ale také se můžeme přátelit s anděly a motýly. Poletovat s nimi vysoko nad zemí, daleko od šedé reality. Takový malý vzdušný taneček... hmmm...

Někdy mám pocit, že ta křídla mám. Občas mě něco šimrá na zádech - třeba dnes - ale nevidím si tam. Když zkusím popoletět, tak to ale nejde. Něco mě přibíjí k zemi. Táhne mě to dolů. A moje dospělost to rozhodně není!

Kéž bych byla tím švábem! Při své nepřizpůsobilosti bych všem ostatním švabům ukázala, že dospělácké lety mají snad větší kouzlo než ty dětské!

Nejsem švábem. Ale ta křídla... hmmm... Kdo se mi podíváte na záda? :)