Naša slovenská dovolenka
Tak jsem se vrátila (ale to už možná víte, protože jsem pár blogů obešla a už byla jsem se podívat, co je u Vás nového) a vrátila jsem odpočinutá, řádně rozmáchaná z bazénu, rozlámaná po třech nocích ve stanu, trochu unavená po včerejší téměř pětisetkilometrové noční jízdě, spálená od ostrého sluníčka, s účesem na hlavě "à la termál", nadšená, šťastná, ale přesto smutná, že už jsem zase doma, že tu mám větší chaos, než když jsem odjížděla, a že zítra musím do práce... prostě jako po dovolené.
Bylo to úžasné... Co dodat?
I to počasí nakonec bylo přesně podle toho jediného webu, kde hlásili hezky!
A tak jediné, co dodalo této krátké dovolené trochu negativní nádech, byla páteční cesta tam... na vysněné Slovensko. Chvíli se skoro zdálo, že nám prostě není souzené...
Vyjížděli jsme kolem půl třetí ráno, abychom dopoledne byli na místě, nejeli v horku a vyhnuli se případným ranním dopravním špičkám v městech, kudy jsme projížděli. Třeba Brnem jsem chtěla projet kolem šesté ranní... a kdeže jsem byla v těch šest? Téměř dvě stě kilometrů před Brnem, jen nějakých padesát kilometrů od výchozího bodu. A nejen, že jsme tam byli v šest, ale i v sedm... odjížděli jsme až před osmou.
Neujeli jsme totiž ráno ani dvacet kilometrů, projeli jsme jakousi dírou v silnici, velká rána, divné zvuky... a pak ještě divnější zvuky a k tomu se má Leštěna začala divně chovat. Defekt na pneumatice. Všude okolo tma, nebyly ani tři ráno. Rezerva na dně kufru, který byl až do vrchu zarovnaný spacáky, dekami, polštáři, karimatkami, stanem, pitím a jídlem; klíč na pneumatiky a výstražný trojúhelník se pro změnu skrýval pod mými věcmi k vodě. Všechno jsme vyrovnali, přerovnali, vyndali náhradní kolo, které však bylo úplně prázdné.
Skoro jsem ztratila jakoukoliv chuť kamkoliv ještě jet, narozdíl od mého drahého, který se zachoval racionálně. Vyměnil vadnou pneu za prázdnou rezervu a jeli jsme k nejbližší pumpě... mohlo být půl čtvrté, nikde jsem se nedočetla, v kolik na té Benzině otvírají... doufala jsem, že alespoň v pět. Ano.
S dohuštěnou pneumatikou pokračovali jsme v cestě, ale nikoliv již směle. Jeďte si směle bez náhradní gumy, když máte za sebou takový zážitek! Neměli jsme odvahu jet daleko a tak jsme popojeli jen o kousek, měli jsme za sebou těch asi padesát kilometrů z necelých pěti set celkových, když jsme v jednom větším městě čekali, až otevřou pneuservis...
Když později servisák přijel a kouknul se na naše kolo, prohlásil ho za neopravitelné...
První suvenýr z cesty na Slovensko: nová pneu.
Později jsem měla potřebu ji i zdokumentovat, ale zatím tu nemám žádné fotky. Ale slibuju, že zítra nějaké budou a pneumatika bude hned tou první! ;) A k tomu pokračování mého vyprávění...
Dobrú noc a sladké sníčky!
Komentáře
Okomentovat