Zažít něco (s)nového!

Nechápu proč zrovna teď mi vytanula na mysli vzpomínka na Něj a zvlášť nechápu tu formu vzpomínky. Už dlouho se mi nestalo, že bych si na Něj vzpomněla jinak než ve smyslu "co asi dělá, jak se má". A teď najednou přemýšlím nad tím, proč jsem mu nebyla ani schopná popřát k svátku... nevím ke kterému svátku, ale je to hodně dávno, co měl nějaký svátek a já mu chtěla přát... a teď si tu najednou představuju, že bych tu odvahu tehdy našla, popřála mu... a políbila bych ho... Na tvář! Jak jinak se líbají andělé?! Zlehýnka se dotknout rty jeho tváře. Možná by to trochu škrábalo, kdyby nebyl čerstvě oholen... ale on většinou bývával... Zlehýnka se dotknout rty jeho tváře, zlehýnka a pomaloučku, aby se anděl nepolekal. Zlehýnka a natolik pomaloučku, abych si ten okamžik užila. Zlehýnka a pomaloučku bych své rty od jeho tváře i odtáhla a zároveň se tiše, ale hluboce nadechla. Tiše, aby neslyšel, jak nasávám jeho vůni. Hluboce, abych ji nasála co nejvíce do hloubi svého nitra, a možná

Tak se v tom příští roce asi nevdám. Třešňoví mi svým něžným kvítím mělo bělost svatebních rób připomenout, ale asi jsem těm větvím málo topila a nevytvořila jim tak iluzi jara, tedy ani vhodné podmínky k rozpuku. Nebo jsem jim naschvál tak málo topila? :) Třešňové větvoví bylo jediné větvoví v mé domácnosti. Žádné jmelí. Natož zlaté! Žádný smrk, žádná borovice, žádná jedle. Ani na ten můj malý umělý stromek s dřevěnými ozdůbkami nedošlo. Vůbec ty tradice nějak flákám; o to víc mě překvapilo s jakou energií jsem se v předvečer Štědrého dne pustila do přípravy cukroví. Dva druhy jsem nachystala! :)  Kuličky à la raffaello  jsem ukoulela a marokánky  napekla (sice se mi je už nechtělo mazat čokoládou, ale i tak jsou dobré). Jednu krabičku cukroví jsem nafasovala u babi a něco mých kuliček a marokánek ještě směnila za maminčiny vanilkové rohlíčky. A rázem mám plnou krabici! Ovšem kuličky ubývají. Často je chodím ujídat... :) Dárky jsem ještě všechny nerozdala. Vlastně ty poslední ještě an

Ač pracuji ve firmě plné chlapů, občas velmi neodolatelných, většinu dne trávím v ženském kolektivu a, když mi na stole zazvoní telefon, ze sluchátka se ozývá také většinou ženský hlas. Nesmlouvaný hlas nadřízené, milé hlasy oblíbených spolupracovnic občas obohacené o prosebné tóny, nasládlé hlasy těch neoblíbených obsahující navíc falešné podtóny. A do toho se tu tam ozve nějaký chlap (tedy krom muže mého, který mi volá celkem často). Není jich mnoho a ty chvíle jsou mi tudíž vzácností... Přemýšlím nad tím a pravidelně mi volají jen dva. Jeden kouzelný dědeček, kterému splním každé přání, které z neutrženého sluchátka zaslechnu, jen pro to jeho "slečno Lenko" - kouzelné zaklínadlo, které na mě funguje, zvlášť v kombinaci s neochvějnou klidností v jeho hlase. A ten druhý mužský hlas možná trochu neklidný či nejistý, pro který bych také udělala první poslední. Proč? Ani nevím... možná za tím je jakási telefonní forma gentlemanství. Volával mi a říkával mi vždy: "Dobrý den

Když jsem se ráno probudila a můj první pohled směřoval k oknu, které bylo snad do třetiny své výšky zaváté sněhem, hned mi bylo jasné, že něco není dobře. Přesto jsem se vypravila na zastávku (rozumějte dobrodila jsem se tam sněhem), ale něco opravdu nebylo dobře. Dobrodila jsem se sněhem zpátky. O hodinu později totéž ještě jednou, abych se přesvědčila o tom, že něco stále není dobře... Tahle jediná vločka za to jistě nemůže, to miliony těch vloček pod ní! Usoudila jsem, že se do práce dnes fakt nedostanu, ale nakonec z toho byl vcelku příjemný den. Četla jsem si, vyházela jsem si všechen ten sníh od garáže - nachumelilo a nafoukalo přes noc víc než půl metru - a pak se udělalo krásně, začalo svítit sluníčko, tak jsem šla fotit sněhové vločky... moc mi to nejde a ještě jsem u toho strašně vymrzla. Dnes už poněkolikáté. Vypadá to, že noc bude velmi mrazivá, tak jsem zvědavá, jestli se mi zítra povede do té práce dojet nebo budu mít zase volný den... :)

Já jsem vždy jaká jsem,  jsem prostě taková, když mám chuť směju se... Jacques Prévert - Jsem jaká jsem Já jsem vždycky jaká jsem Jsem prostě taková Když mám chuť směju se I když se nikdo tak nechová Mám ráda koho ráda mám A není to moje chyba Že je to vždycky někdo jiný Kdo mě tu v noci líbá Jsem vždy jaká jsem Jsem prostě taková Něco jiného kdo po mně chce Ať si mě vychová Stvořená k milování Na tom se těžko co změní Podpatky vysoké A tělo ztepilé Prsa mám tvrdá dost A pod očima kruhy Pojďte Jsem pro radost Co pak cítí ten druhý Co je vám do toho Vždyť já jsem jaká jsem A nic vám není do toho Příběhu co se mi stal Ano Milovala jsem někoho On mě též miloval Jak děti jsme se měli rádi Prostě byla to láska Která už náhle není Když se ti líbím proč ti to vadí Jsem tu abys mě laskal A na tom se sotva co změní - Je suis comme je suis Je suis comme je suis Je suis faite comme ça Quand j'ai envie de rire Oui je ris aux éclats J'aime celui qui m'aime Est-ce ma faute à moi Si ce n&

Poslední rok není můj blog nikterak zábavný, byl-li někdy vůbec... Co mu chybí? Ty bláznivé andělské storky! Chybí i mně (a možná ještě víc, než jsem si schopná přiznat) a ani já se nebavím. Bavíte mě Vy a díky za to! Díky za všechny milé komentáře, které mi tu necháváte! ;) Nemám co vyprávět (navíc jsem stále ve stavu namaluj mi beránka nebo mi vyprávěj pohádku a já budu jen poslouchat ), tak alespoň další letní foto z archivu. Fotila jsem letos hodně; jen ještě kdyby se objevily nějaké nové objekty podobné těm za záclonou ! :)

Mám ráda knihy; mezi mé oblíbené patří mnoho titulů. Neumím vybrat jednu jedinou. Donedávna bych směle a bez váhání dokázala určit nejoblíbenějšího spisovatele. Byl jím Michal Viewegh . Však také má knihovnička skýtá kompletní sbírku jeho románů a povídkových knížek. Ne, to nejsou ony! Ty české mají úplně jiné obálky! :) Pokud jeho knihy znáte, tak Vás tyhle obálky Vieweghových knížek vydaných v zahraničí možná trochu překvapí (a můžete hádat, jak se která jmenuje česky! ;) ) - osobně mi to přišlo velmi zajímavé, a tak jsem si před časem dala práci s tím, abych co nejvíce knih našla, a tady jsou... obrázek ve větším rozlišení zde Viewegh si mě získal hned prvním titulem, který se mi dostal do ruky, a tím byli Účastníci zájezdu . Skvělá kniha, možná pro mě osobně ze všech jeho knih ta nejoblíbenější. S filmem ji vůbec není možné srovnávat. Žel Viewegh stárne, jeho hrdinové s ním, ale já ne! :P :D Některé z jeho pozdějších titulů mi až tak neseděly - například docela dlouho trvalo, než j

Jsem už taková; nevydržím dlouho čekat. A stejně tak, jako jsem se vydala zakoupit Vieweghovu Biomanželku hned první den, co vyšla, chtěla jsem co nejdřív koupit i Svět mi je dlužný , v jehož případě je má netrpělivost snad ještě větší než u té Biomanželky . Možná si ještě vzpomínáte na mé nadšení z evitovek ... S nákupem Viewegha nebyl problém. Měli na něj velký plakát ve výloze a v knihkupectví byla Biomanželka snad na každém volném rohu. Eva Urbaníková asi tak moc nefrčí... Kniha vyšla minulý týden, tak jsem se pro ni v pátek vydala. Velké okresní město, velké knihkupectví - na mou otázku prodavačka bez váhání dojde k regálu a předčítá mi ze hřbetů knih: "Od Urbaníkové tu máme jen Všechno nebo nic , Stalo se mi všechno a Příběh pokračuje ." Totéž okresní město, další velké knihkupectví - opět se po knize ptám a prodavačka opět ví, kam se podívat a ukazuje mi tytéž knihy, co ta předchozí: "... ale ty už asi máte." Mám. Chybí mi Svět mi je dlužný ! A dnes jsem

Sledujete-li můj twitter , možná jste již návod k použití muže prolistovali ve formě knížečky na storybird.com . Bohužel na blog knížečka vložit nejde, tak pro ty, co ji nečetli, ji tu mám ve formě videa za doprovodu francouzské zpěvačky Zazie. K návodu jistě mnozí a zvlášť muži mohou mít připomínky (doporučuji využít možnosti přidat komentář k článku! ;) ), ale kdo má smysl pro humor, snad pochopí... :))) A pro všechny kreativce ještě jednou odkaz na storybird.com  - úžasná stránka, na které můžete vytvářet a publikovat vlastní knížečky, stačí se jen nechat inspirovat mnoha krásnými obrázky a přidat vlastní originální příběh či text!

Deset, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, šedesát, sedmdesát, osmdesát, devadesát, sto. Pod šípkovou větví nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát. Už jdu. Deset, dvacet, třicet, ostružina ve sněhu. Deset, dvacet, třicet, bolševník pod sněhem. Deset, dvacet, třicet, cosi jako kmín pod sněhem. Deset, dvacet, třicet, další uschlé okvětí neznámého jména pod sněhem. Deset, dvacet, třicet, šípky pod sněhem. Deset, dvacet, třicet, chrpa, která se zapomněla úplně schovat. A jestli se schoval ještě někdo další, najdeme ho na jaře!

... nebo mi vyprávěj pohádku, prosím, já budu jen poslouchat... Takový stav mě přepadl; nikdo, kdo by mi maloval beránky nebo vyprávěl pohádky, tu není, a k tomu všemu jsem si dnes cestou z práce uvědomila, že toho draka už letos fakt pouštět nepůjdu!!!  Ale aby to tu nebylo jako u naslouchající blogerky, tak alespoň další z letních obrázků pro potěchu oka...

Venku je pošmourno, a tak jsem si dovolila vybrat pár slunných obrázků z mého archivu... Těch barev! Nebeská modř, šeříková, jahodová červeň, trávová zeleň, pampelišková žluť... Šípkovorůžově růžová. Modráskově modrá. Kopretinově bílá. Ano, kopretinově bílá! Nikoliv sněhově!!! :)))

Když jsem byla malá, neexistovaly ještě DVD a naše rodina neměla ani videopřehrávač, takže pohádky jsem mohla sledovat, jen když zrovna běžely v televizi. A že jich tehdy také nevysílali tolik, co teď! Ale měli jsme doma promítačku a k ní několik pohádek, které se nikdy neobehrály, a pak také několik pohádkových audiokazet. Hurvínka, Lišku Bystroušku, Maxipsa Fíka, Šmouly a další pohádky... Velmi ráda jsem je jako malá poslouchala. Vůbec mi nevadilo, že nejenže jsem věděla, jak pohádky dopadnou, až páska dojde svého konce, ale že už jsem je znala slovo od slova. A teď jako bych se do těch let vrátila. Tedy ne, že bych poslouchala Josefa Dvořáka coby Maxipsa Fíka nebo Vlastimila Brodského coby Taťku Šmoulu - i když to by také nebylo úplně špatné! - konečně se mi ale dostalo času pustit si alespoň jednu audioknihu... Na mluvené slovo s možností si ho stáhnout jsem prvně narazila kdysi úplně náhodou. Tehdy jsem na internetu hledala Malého prince ve francouzštině, respektive pouhý psaný t

Krásné narozeniny, milý blogu , dnes jsou Ti dva a je z Tebe adolescent. Puberťák. Asi už víc nedospěješ, když Tě mám pod kontrolou já, ale jistě to jsou skvělá léta - pro Tebe i pro mě. Děkuji za ty dva společné roky a doufám, že se i nadále budeme mít takhle rádi a bude nám spolu a s Tvými čtenáři stále stejně dobře... A Vám, milí čtenáři, těm, kteří ho čtou téměř od začátku, i těm novějším, mnohokrát děkuji za Vaše milé návštěvy zde, komentáře, které mi dělají radost, i podporu ve chvílích, kdy jsem ji zrovna potřebovala a nedostávalo se mi jí jinde. Mám Vás moc ráda! Ale Vy jste asi napnutí, jak dopadla narozeninová soutěž , že? Tak tedy... Tramtararááá!!! :) Pod dohledem ložnicového notáře byla vylosována následující šťastná čísla: S číslem tři soutěžila a krajkové náušničky vyhrává Gábi ! Blahopřeju, Gábinko! A šťastnou čtyřku má Hanka , ke které poputuje krajkový zápich! Gratulace i Tobě, Hani! Vítězky kontaktuji mailem, abych věděla, kam zasloužené výhry zaslat, a doufám, že

Poprvé v mém životě je v půlce listopadu skoro letní počasí a já si nevezmu foťák, abych si tu krásu vyfotila. Možná si říkáte, že teplo se fotit nedá, ale necítíte ho z těch obrázku, které jsem nafotila alespoň mobilem? Krásná neděle byla jako dělaná na romantickou procházku a nejen já s M. jsme vyrazili... A jak jste s krásným dnem naložili Vy? ;)

Když ho před půl rokem viděla prvně, stačilo několik delších pohledů a úplně se jí vryl pod kůži. Počáteční nesmělé oťukávání sice trvalo o chvilku déle, ale čím delší předehra... však to znáte! Miluje ho. Má za sebou dva vztahy s kluky stejně starými, ale s žádným nezažila to co s ním. Tolik něhy. V žádné jiné náruči se nikdy necítila tak bezpečně. A až s ním se z holčičky uvnitř ní začala stávat žena. Po boku muže. Nescházeli se příliš často, ne tak, jak by si představovala a jak by jí její studentský život dovoloval, a proto si čas strávený s ním vždy velmi užívala. I dnešek mezi ty dny patřil. Od rána ujeli mnoho kilometru, seděla na sedačce vedle něj, občas si povídali, občas mlčeli. Ráda se na něj dívala, jak řídí. Slušel mu ten soustředěný pohled na silnici před nimi. Stejně se ale těšila, až dojedou do Kamenice, a trochu toho soustředění věnuje i jí. Navrhl procházku zámeckou zahradou. Na znamení souhlasu se ho chytila za ruku. Měla ji studenou. "Ohřeju tě," usmál se

Pokochejte se mým loňským vánočním dárkem. Ne, že bych ujížděla na fialové, ale ty pohlednice jsou dokonalé... Jistě by bylo romantičtější obdržet takové psaníčko od milovaného muže poštou a na něm nějaký milý vzkaz, ale jsem ráda, že tyhle pohledy mám i bez toho. A i s tím, že krom jediné nepoužité, jsou všechny ostatní popsané; vlastně je mi líto spíš to, že po více než osmdesáti letech jsou ta psaníčka místy nečitelná. I tak se dá mnohé domyslet... Ovšem jeden by čekal, že na tak romantické pohledy se píšou i romantické texty, ale není tomu tak! Na té vpravo nahoře se píše: Nejprve přijmi ode mne srdečný pozdrav a vzpomínku. Pohled, který jsi mi zaslala, jsem obdržel, ale příliš mne nepotěšil, proč víš lépe než já. Dík za něj. Pozdravuj ode mne ty tvé přítelkyně. K. (2/12 1929) Zkouším si představit ten příběh; co všechno mu mohla slečna Zděnka napsat? Na té krásné vpravo dole: Aničko! Srdečný dík za Váš dopis. Byl jsem potěšen, že není pravdou to, co jsem si myslel. Píšete, že jste

Serióznost, vážnost, absence smyslu pro humor (krom toho úžasného televizního, kterému já nerozumím) - vlastnosti, které jsou pro mě osobně synonymem pro dospělost. Představa je to bez pochyby zkreslená, ale vystihuje přesně to, jaká nikdy být nechci! :P O dospělosti, respektive mé nedospělosti už jsem psala zde  ( ona se mi ta témata vůbec nějak často opakují! ;) ). Nic se nezměnilo. Vydělávám si korunky, mám byt a auto, pravidelně platím do domovního fondu, zálohy na elektřinu a vodu, koncesionářské poplatky, fakturu za internet, povinné ručení a poplatek za komunální odpad. Mám sjednané stavební spoření, ovšem to penzijní nikoliv. Ani pojištění domácnosti ne. Chvílemi si říkám, že bych ještě o něco zodpovědnější být mohla... ... ale jinak nechci měnit vůbec nic a můj život mi vcelku vyhovuje i s těmi všemi odrazy dětství. Noviny nečtu, ani se na ně nedívám v televizi (maximálně občas kliknu na nějaký odkaz na internetu, když mě titulek zaujme), stále jsem se nenaučila pít vodu bez

Plést mi jde líp z drátů - tímto Vám znovu připomínám narozeninovou soutěž o náušničky - ale pro všechny, které chtějí vlněného medvídka, je zde návod, jak jsem ho jednou získala na jakémsi internetovém fóru. A když jsem ho zvládla uplést já, která v životě neupletla nic jiného než jednu šálu (a trvalo mi tehdy mnoho dní!), tak ho hravě zvládne každý, kdo má alespoň částečnou představu o tom, jak se plete hladce a jak obrace. Materiál: Na medvídka střední velikosti (výška zhruba 28 cm) potřebujeme 50 g středně silné vlněné nebo směsové příze, jehlice č. 4,5 nebo č. 5, vatu nebo molitanovou drť jako výplň, zbytek černé příze k vyšití čumáčku a vyšívací jehlu s kulatou špičkou. Základní vzor: Lícové i rubové řady pleteme stále hladce. Žerzej: Všechny lícové řady pleteme hladce, rubové obrace. Pracovní postup: Nožky, tělíčko a hlava tvoří jeden díl se švem vzadu, ručky pleteme zvlášť. Pro každou nožku nahodíme 20 ok a upleteme 28 řad základním vzorem. Pak přesuneme obě nožky na jednu

I dnes mám podobné myšlenky jako včera, necítím-li to ještě intenzivněji, proto se vrátím k mému včerejšímu tweetu... V soukromém životě se stýkám jen s těmi lidmi, kteří by mi nějaké to sluníčko nakreslili jistě také (maximálně by přidali nějaký ten mráček!), leč mnohem více času trávím s těmi, které jsem si nevybrala. V práci. Možná si vzpomínáte na nějaké to povzdechnutí  stran pracovního kolektivu, které tu kdy padlo. Možná se Vám mohlo i zdát, že jsem nesnášenlivá... ale tak to fakt není... jen nemám ráda některé lidské vlastnosti a neumím se přes to jen tak lehko přenést. Bylo by pro mě jednodušší vyjmenovat těch pár kolegů, které ráda mám, než jmenovat ty opovrhované. A sleduji, že je to dané často místně (někde ještě žijou i normální lidi, ale v tom mlžném ďolíku, kde pracuji, rozhodně ne!), a není pochyb o tom, že je to vždy vzájemné. Stejně jako já mám lidi ráda a nebo se je raději snažím ignorovat (opravdu se neumím přetvařovat a tvářit se na někoho, že je v poho, když podle

Když jsem se na tuhle skálu s vyhlídkou vypravila letos po dlouhé době poprvé, hned jsem si vzpomněla na fotografie Yanna Arthuse-Bertranda a ještě tého dne jsem Vám sem na blog naservírovala první část jeho úchvatných fotek . Tehdy mi ten rozhled a pohled do hlubin tam přišel stejně tak úchvatný a rozhodla jsem pro sérii časosběrných fotografii na téma podzim (první ukázka je zde ), ale časem jsem zjistila, že tu krásu a pocity z ní vůbec nejde fotoaparátem zachytit. Ale neprozřetelně jsem ty fotky již přislíbila... Ty dvě poslední mi už přijdou hodně smutné. Už tam letos nepůjdu a počkám na jaro! Objekt, který mě již napoprvé zaujal a rozhodla jsem se ho fotit, byl tenhle suchý strom. A fotila jsem ho za slunce, za deště, za mlhy, za svítání a  zase znovu za slunce, to vše celé v průběhu necelých dvou měsíců... Skála je napůl cesty mezi mou prací a mým domovem, odpoledne jsem se tam stavovala vždy v přibližně stejném čase a je velmi zajímavé sledovat nejen podzimní zbarvování stromů,

I tentokrát musím pět ódy na knihy Evy "Evity" Urbaníkové. Po Stalo se mi všechno  jsem přečetla i Všechno nebo nic a Všechno nebo nic - Příběh pokračuje a netrpělivě čekám, až vyjde i Svět je mi dlužný . Evitovky jsou vážně skvělé! Všechno nebo nic je vyprávěním o lásce s velkým L s mužem s velkým... ... M! Že jsme mysleli na něco úplně jiného, co by mohl mít velkého, že? :) Předností má Jakub jistě spoustu, však proč jinak by Linda trpěla takovou slabostí pro něj! Jenže nic nemá jen přednosti, ač se na první i druhý pohled může zdát, že to nemá jedinou chybičku...  Však si poslechněte ukázku ze stejnojmenné slovenské audioknihy a dozvíte se, jaká všechna kritéria Jakub splňoval. A já měla zase zimomriavky při čtení příběhu jejich lásky; lásky, která v průběhu děje odkrývá všechny své stránky. Radostná se v mžiku mění v nešťastnou. Z nezapomenutelné se znovu stává životní, aby se časem zase stala ztroskotanou. Chvíli je utajovaná, neustále se tváří jako osudová a umí být

Závěrečné titulky mého soukromého filmu  skončily. Možná je tedy čas zvednout se ze sedačky a jít..... Ale stejně mi ještě chvilku bude vrtat hlavou, jestli se mi to jen nezdálo - bylo či nebylo v těch titulcích nápsáno malými písmeny  "to be continued..." ? Mé city k hlavnímu hrdinovi se v průběhu děje měnily, ale nejdůležitější je jistě ten závěrečný dojem a ten možná tušíte. Byl to prostě anděl! Doba je jaká je a to, co nemá dobrou reklamu, se může lehko ztratit. Teď nemám na mysli ten můj film, ale samotného představitele hlavní role. To, jak z něj udělat hvězdu, nebyl nápad můj, ale hned se mi strašně zalíbil! Jedna instituce ( nemůžu být konkrétní, to pochopíte ) pořádá každoročně anketu o top zaměstnance na jeho pracovní pozici ( opět jen všeobecně, bratr Google nás sleduje! takže pšššt... ). Anketa je to trochu prapodivná, neb každoročně s informací, že už se koná, dostávám i informaci, pro koho mám hlasovat.  Je to takové SONŘ v reálném světě! Zatím jsem nehlasovala

"Víš, podle čeho se jmenuje ropa brent?" To už mi jednou říkal... "Podle nějaký tý svý ženský ji ten chlap pojmenoval, ne?" "Ne, podle husy. Podle bernešky tmavé, anglicky brent goose ." "Vždyť říkám, že podle ženský... ona ta jeho ženská totiž byla husa!" ... "Pojmenoval bys podle mě ropu, kdybys nějakou objevil?" "Jo, jasně, ropa Lenka. To by vůbec neznělo špatně. Nebo by se podle tebe dala pojmenovat nějaká hvězda..." Romantik. Ach... "... a nebo by možná bylo nejlepší pojmenovat po tobě nějakou ničivou vichřici... něco jako byl Kyrill." Tak takhle to vidí pumpař! ;)

Rozhodla jsem se udělat Vám radost, respektive předat radost dál - včera jsem v jedné blogové soutěži vyhrála crazy beruškový prstýnek . Ten Vám nedám! Ale tímto startuji velkou narozenivou soutěž... Narozeninovou proto, že se blíží den, kdy jsem si tento blog založila. A protože to budou narozeniny druhé a protože je blog takový holčičí, tak i ceny jsou dvě a také takové holčičí: "stříbrné" krajkové náušničky černý krajkový zápich Chvilku jsem přemýšlela, jaké ceny si pro Vás vymyslím. Mělo to být něco originálního, co jinde neseženete... chtěla jsem pro Vás uplést medvídka, ale ne každý je na medvídky tak ulítlý jako já, že? Navíc jsem stejně nemohla najít mé pletení čítající i ten návod na medvídka; to je totiž celé mé pletení: návod, hnědá vlna a jehlice - nikdy nepletu nic jiného než medvídky! Jen jednou jsem mému muži pletla šálu... ;) Ovšem našla jsem při tom hledání zásobu drátů! :))) A z těch vznikly náušničky a zápich třeba do květníku. Soutěžní výhry pro Vás. První

Jsem (a jistě nejen já) nehynoucí romantička, a tak se nemůžete divit, že se většina mých myšlenek a snů točí kolem lásky, vztahů a (krásných) chlapů. Měla-li bych označit jedinou záležitost jako životní prioritu, tak by to byly právě city a všechno kolem. Dnes tedy znovu o lásce a i dnes mě inspirovala kniha Evy Urbaníkové. Teď čtu Všechno nebo nic a je skvělá stejně jako Stalo se mi všechno  (a v listopadu vychází Svět je mi dlužný !!!). Už nevím, zda se ptala Linda Vandy nebo Vanda Lindy, ale otázka zněla: " Kam mizí láska, když přestaneme milovat? " Zamyslela jsem se. Kam mizí láska? Vypaří se? Sublimuje? Nebo se jen scvrkne? Nevím, každopádně když přijde zase její čas, vrátí se a má přesně tu podobu, kterou má mít. Možná že na té variantě s jejím scvrkáváním něco bude. Láska je v nás a buď jsme jí plní a nebo se ta malá scvrklá kulička zakutálí někam, kde o ní ani nevíme a nebo nás tam naopak tlačí... Jste-li momentálně zamilovaní, tak si to prosím nepleťte s tím, že Vá

Fascinuje mě ta lehkost s jakou se člověk může vznášet... ... nejen, že k tomu nepotřebuje žádného mága, ale ani nemusí mít křídla! Ale asi to jednoduše jen vypadá... Také by Vás lákalo to zkusit?

Prohlédli jsme si krásné fotografie exotické přírody , proletěli jsme se nad Evropou  a dnes tu máme Bertrandovi pidilidi, tedy človíčky zachycené z nebeských výšin... sklizeň bavlny (v okolí Banfory, Burkina Faso) Ta fotka mi přijde strašlivě dojemná. Ostatně nejen tato jedna; je velmi zajímavé vidět, jak se žije mimo Evropu, občas je to docela překvapité. Pozastavujeme se nad tím stejně tak, jako by se oni pozastavovali nad naším způsobem života. Což mi připomíná mé tolik oblíbené Tunisko, vzpomněla jsem si na Jalela, který neuměl číst a psát, z mé poslední návštěvy tam . V dnešní době je to fakt smutné... A propos Tunisko:  žena v poli, Tunisko A zůstáváme v Africe... velké prádlo (řeka Senegal u města Matam, Senegal) Divila by se ta paní, že u nás věšíme prádlo na šňůru nebo drátěný sušák? sušení prádla (řeka Chari u města N'Djamena, Čad) Asi je to celoafrický zvyk! Ač já nedám na vymoženosti typu automatická pračka dopustit, tak na druhou stranu sejít se s přítelkyněmi u řeky,