Kam mizí láska?

Jsem (a jistě nejen já) nehynoucí romantička, a tak se nemůžete divit, že se většina mých myšlenek a snů točí kolem lásky, vztahů a (krásných) chlapů. Měla-li bych označit jedinou záležitost jako životní prioritu, tak by to byly právě city a všechno kolem. Dnes tedy znovu o lásce a i dnes mě inspirovala kniha Evy Urbaníkové. Teď čtu Všechno nebo nic a je skvělá stejně jako Stalo se mi všechno (a v listopadu vychází Svět je mi dlužný!!!). Už nevím, zda se ptala Linda Vandy nebo Vanda Lindy, ale otázka zněla: "Kam mizí láska, když přestaneme milovat?"

---

Zamyslela jsem se. Kam mizí láska?

Vypaří se? Sublimuje? Nebo se jen scvrkne?

Nevím, každopádně když přijde zase její čas, vrátí se a má přesně tu podobu, kterou má mít. Možná že na té variantě s jejím scvrkáváním něco bude. Láska je v nás a buď jsme jí plní a nebo se ta malá scvrklá kulička zakutálí někam, kde o ní ani nevíme a nebo nás tam naopak tlačí...

Jste-li momentálně zamilovaní, tak si to prosím nepleťte s tím, že Vás třeba jen tlačí boty! ;)

Mě bolí za krkem a občas mě pobolívá ucho nebo hlava. A to už by mohlo být tou scvrklou láskou! Tlačí se tam, kyne a chce nakynout do obřích rozměrů a zaplavit každý kousek mého těla. A bojuje tak, že mě to oslabuje. Citově. Čímž si vytváří ideální podmínky pro svůj vlastní růst!

Stačí mi trochu milé pozornosti, vlídnosti a možná i nechtěné něžnosti a jihnu. A všechny ty mé city se začnou tlačit ještě víc a dělají neplechu. Dávám kvůli tomu prostor pocitům, které pravděpodobně vůbec nejsou na místě.

Příliš často vzpomínám na pana anděla a přitom se ve mně všechno chvěje. Chybí mi.

Včera jsem chtěla alespoň vidět hezkého chlapa. Pana barevnějšího. Najednou mi vůbec nevadilo, že by se nesmál, a už jsem docela zapomněla, jak se mi minule protivil. Chtěla jsem se prostě jen pokochat pohledem na něj. A trochu mě mrzelo, že se to nepovedlo. I když možná dobře že tak!

A dnes mi jeden, na kterého jsem v minulosti myslela jeden čas velmi intenzivně, říkal "Leni" (tak mi ještě nikdy neřekl!) a dokonce se mu povedlo mě pobavit a rozesmát (a to on vtipy normálně neříká!)... ach... Tak je mi zase chvíli tak nějak krásně, ač to pravděpodobně vůbec nemělo být tak, jak to mé vnímání vzalo...

Ale to je těmi scvrklými city! Jak se tam tlačí v tom malém prostůrku - za krkem, občas v uchu nebo hlavě - a je jich tolik, tak občas přetečou - až k srdci. Přestože vůbec není ten správný čas. Ale i ten jednou přijde! :)

Láska bolí. Buď proto, že nemá ten potřebný prostor a celá její velikost je utlačená do malé scvrklé kuličky, a nebo, když ji ten prostor dáme, jí to stejně nestačí a pořád se tlačí.

A bolí to tak i tak.