Happy endem nic nekončí, ale teprve začíná!
Navážu na úryvek z knihy Evy Urbaníkové; všichni jsme o nějaké hory přenášející lásce četli, slyšeli nebo její příběh shlédli v nějakém filmovém snímku, ale kdo z nás ji prožil? Já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona? Nejsem si jistá, možná jen to zvratné zájmeno se - pro to mají někteří zvlášť vyvinutý smysl! A my ostatní? Toužíme po ní a chceme ji prožít, ale neuvědomujeme si, že všechny ty velké lásky, o kterých se píše a vypráví, končí smrtí ještě dřív, než dojdou svého naplnění, v lepší případě ti dva stojí na začátku společného žití. Ovšem, jak žijí, o tom už se nevypráví! |
V pohádce pokračování nahradí obligátní: "... a jestli nezemřeli, tak tam žijí dodnes."
Takhle končí všechny ty klasické pohádky, ve kterých princezna či děvče z chalupy najde svého prince. Už od mala se to do nás takto hustí, ale že by některá chtěla chasníka?! Ne, princ to je správná partie! Ovšem zcela racionálně je jasné, že nikdy nebylo tolik princů, aby se každá děvečka takhle královsky vdala!
Navíc se podívejte sem, jak dopadla Sněhurka se svým princem a jaký byl osud jiných pohádkových bytostí. Toto je realita!
Ale vzpomeňte si na začátek některého z Vašich vztahů. Nebylo to stejně tak kouzelné jako v případě všech těch storek z filmů či knih? Snad jen o trochu méně teatrální, ale čarokrásné to bylo i tak. Sama jsem si prožila malou variaci na film Láska přes internet... ach....
Jenže léta běží a domnělý princ je obyčejný chlap, který krká a prdí a má své mouchy. I Romeo by prděl. A Tristan a Jack z Titanicu taky. I Quasimodo. Ty příběhy znáte a možná si říkáte, že jsem zbytečně nespokojená, že co by za tyhle všední starosti dala Julie, Isolda či Rose. Nebo ta Esmeralda, která by Quasimodovu lásku ještě ráda akceptovala, kdyby věděla, jak skončí. Ale byly by jejich příběhy stále těmi velkými láskami, kdyby skončily šťastně a teprve léta by ukázala, jaká je skutečná hloubka jejich vztahu?
Věřím v lásku na první pohled i v sílu těch prchavých okamžiků, které její vznik provází, ale v tu na celý život ne. City a porozumění zůstávají, ale ta láska v pravém smyslu slova - taková, že se Vám při pomyšlení na ni srdce rozbuší - vyprchává jako perlivá voda... bublinku po bublince...
V případě velkých lovestory použijte jako příměr pravé champagne! ;)
A kdo by si rád nenalil novou sklenku šáňa, případně pro abstinenty rychlých špuntů?
Ochutnat nový ročník, případně jinou ovocnou příchuť, znovu cítit ty praskající bublinky v puse... hmmm...
Ano, jsou i tací, kterým vůbec nechutnají bublinky...
Ale i obyčejné víno zvětrá. Načnete zase tu stejnou láhev?
Nemáte chuť zkusit jinou značku? V Lidlu jich mají! ;)
Odoláte? Možná...
A nebo si ty lákavé viněty na lahvích chodíte alespoň prohlížet do regálu...
Stále odoláváte? Možná...
A nebo také můžete potají upíjet... z láhve či ze sklenky... jak chcete... možností i příležitostí je mnoho.
A já jsem vlastně slušná holka, když o tom jenom sním! :D
A momentálně už zase ani to ne! :/
Naštěstí věřím v lásku na první pohled!
V tu na celý život ne.
Jen Barbie to může s Kenem vydržet na věky. Nebo alespoň do té doby, než ho začnou vyrábět z biologicky odbouratelného materiálu... :)
Komentáře
Okomentovat