Zažít něco (s)nového!

Pátek, pár minut, možná čtvrt hodiny před pátou odpoledne..... Jako každý nedělní večer zde měl být top okamžik uplynulého týdne. Top okamžikem tohoto týdne je však něco, na co nejsem pyšná a co jsem udělala v jakémsi zvláštním rozpoložení. Byl to zážitek mírně adrenalinový, po něm však ve mně zůstal především pocit, že takové věci "normální" lidi nedělají... a už vůbec o tom pak nepíšou na internet... :) Takže: nikde jsem nebyla a nic jsem neviděla! ;)

Citát z Malého prince "Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět." jistě znáte. A takhle nějak já civím na Hory, v srdci maje jednoho pána... :) Přinesou mi čtyřlístky, které jsem tam na louce našla, štěstí? Ale i bez pána je tam fakt krásně! :) Když je hezky a nechce se mi po práci domů, občas jedu nějakou sice delší, ale hezčí cestou... tentokrát jsem zastavila a šla se trochu projít... Jaké by to asi bylo být tam s Ním? A u téhle lavičky se ho zeptat: "Neposadíme se?" :) To bych pak určitě lépe snášela ten fakt, že podzim se blíží... ... není-li už tady...

S muži, kteří se mi líbí a jejichž kouzlu jsem podlehla, není nesnadné se potkat. Stačí znát jízdní řád. Spoustu jízdních řadů... :D A nebo si ho včas vyhledat. V době, kdy se mi líbil pan anděl, jsem na něj mnohokrát čekávala na zastávce, abych se s ním mohla svézt. Teď už tolik odvahy nemám, abych nastoupila do vozu, který bude řídit Roman. Ne dokud to nebude chtít on. Pak s ním klidně pojedu až na kraj světa. Zatím si podle jeho příjezdů a odjezdů plánuji "náhodná" setkání... :) A tak jsem se před odjezdem do Prahy nemohla nechat připravit o jeho skutečně zářivý úsměv, který mi věnoval, když jsem viděli, a na který jsem si tam poté nejednou vzpomněla. Ale když jsem byla v Praze na autobusovém nádraží, kam jezdí pan anděl, nemyslela jsem na Romana vůbec... Od té chvíle, co pan anděl pracuje v jiné firmě, nemám o jeho pohybu žádný přehled. Jen kusé, různě pozískávané informace. Měl by jezdil na lince z andělského kraje do Prahy. A když jsme při naší cestě tam jeli kolem toho

Tentokrát mi z poštovnézdarma.cz dorazilo něco, co určitě udělá radost především hravým pánům, ale určitě i některým crazy holkám. Jedná se o tyto originální hodinky zobrazující čas pomocí modrých a bílých LED diod , které je možné objednat v černé nebo bílé barvě. Nejsou sice určeny výhradně pro muže, ale konkrétně tyto černé jako by říkaly: "chci na chlapskou ruku!" :) Níže jsem umístila fotografii hodinek na mé ruce, která není nikterak jemná, a přesto vypadají jako bych si je půjčila od mého muže. Takže, když do toho můžou mluvit i hodinky, já říkám taky: "ideální dárek pro chlapa!" ;) Však i rozměry jsou uzpůsobené spíše mužské ruce: průměr ciferníku přes 4 cm, délka pásku 24 cm a šířka asi 2 cm. Pásek je vyroben ze silikonu a vypadá odolně. Hodinky mají dotykový displej. Po dotyku (osobně se mi osvědčilo lehké přejetí hranou dlaně - vyhnete se tak navíc nepřijemným otiskům, které na dispeji zanechávají doteky prstem) se LED diody rozblikají - nejprve na efekt

Úterý, někdy kolem jedenácté večer. Jsem plná dojmů z večerní procházky Prahou, nadšená z výhledu z okna hotelového pokoje (ne snad, že by byla byla vidět celá Praha, ale to železniční depo!) a hlavně, když seskočím z okna, lehám si do postele a neležím v ní sama. Když večer, co večer, usínáte sami, je usínat vedle někoho velmi příjemnou změnou... přitulit se k němu a sdělovat si dojmy... Jen, kdyby hned neusínal! :) Celá ta krátká dovolenka v Praze byla skvělá! Fotky jsou zde , zde a zde ... a ještě mám pro vás schovanou jednu vyprávěnku o tom, koho je možné v Praze potkat, když víte, kam ho jít hledat... :)

Strávili jsme v Praze dvě noci, fotky z první procházky kolem Vltavy jste mohli vidět tady a teď vám zprostředkuji druhé stmívání nad Prahou a Vltavou... Tyhle pohledy se prostě nikdy neomrzí... je to nádhera! Ve skutečnosti ještě mnohem větší než na fotkách! ;) Pod rouškou noci je Praha o kousek kouzelnější než ve dne. Doufám, že si podobný výlet zase někdy zopakuji. Být tam, nikam nespěchat a jen si užívat kouzlo okamžiku...

Dalších pár fotografií z dovolené v Praze. Botanická - jediný cíl, který jsme si předem naplánovali... Srpen možná není ideální čas k návštěvě tropického skleníku Fata Morgana. Neurazí, ale že bych odcházela nadšená, to také úplně ne. Prima jsou však venkovní expozice, ty jsem si však víc užívala, než fotila... ;) Takže slovy: ornamentální zahrada s piknikovou loukou, japonská zahrada s expozicí bonsají, středomořská flora a vinice sv. Kláry. Sluníčko, pohoda, Japonci a mnoho toho, co jsme si prohlédnout nezvládli... :)

Pojďte se se mnou podívat, jak se nad Vltavou stmívá...

Neděle odpo. Týden dovolené přede mnou a na mě nečekaně až příliš mnoho plánů. Těším se... Je potřeba však ještě uspokojit chuť a potřebu shoppingu. Vyrážíme nakupovat! Někdy z jara jsem si ve stejném obchodě zkoušela krásnou bundičku - tehdy mi ta největší, kterou měli, byla malá a vzhledem k tomu, že se těžko dalo předvídat, jakou velikost budu potřebovat na podzim, třináct set by byl nesmysl za ní dát. A teď jsem ji objevila ve výprodeji! Za tři sta pade, poslední dvě ve velikostí mnohem menší než tehdy... a je mi úplně krásně!!! :) Když nakupujete o tři, čtyři velikosti menší oblečení než ještě před půl rokem, je to skvělý pocit! ;)

Pokud nejste nesmělý introvert, je asi zcela běžné, že co chvíli s někým hovoříte. V opačném případě to tak časté není. Ne že bychom to nepotřebovali, ale většinou nám to působí (ne)malé obtíže. Já osobně nezávazné rozhovory s lidmi, na kterých mi zvláštním způsobem nezáleží, nevyhledávám. Nemá to pro mě smysl se přemáhat, stejně by to vypadalo křečovitě. Na druhou stranu mám kontakty s lidmi vpodstatě ráda! A někdy na mě udělají dojem i ti, na kterých jsem si myslela, že mi vůbec nezáleží... :) Je to hodně zmatené, že? Pokud něco podobného nezažíváte, asi příliš nechápete. Ale co kdybych vám to zkusila vysvětlit? Ve společnosti převládají extroverti, introvert je pouze každý čtvrtý. Ano, je nás menšina. A navíc se snažíme být nenápadní, když už musíme do společnosti, takže se může zdát, že nás ani tolik není. Nejsme hovorní, úvahy vedeme především ve své mysli a vyjadřujeme se až po delší úvaze. Může se vám zdát, že se chováme nadřazeně nebo že vás přehlížíme a nebo že jsme divní... :

Pro pořízení nových náušnic není třeba mít žádný zvláštní důvod. Nové náušnice se hodí vždy! Obzvlášť, když Vás trápí PMS, naštval Vás šéf nebo máte nějaký ten nový objev... ;) Já sama náušnice miluju, neboť je to geniální doplněk, kterým můžete svůj outfit jedině vylepšit. Skutečně jsem snad nikdy neviděla náušnice, které by byly nevkusné. Na poštovnézdarma.cz mají široký výběr náušnic v akčních cenách včetně doručení do Vaší poštovní schránky již od 29 Kč! Já jsem si vybrala tyto stříbrné, nádherně lesklé ve tvaru kapek ... Oslnily mě svým zářivým leskem, který je i ve skutečnosti takový jako na fotografiích, a také originálním vzhledem. Každá náušnice je vyrobena z jednoho kusu bílého bižuterního kovu, náušnicový háček plynule přechází v masivní tělo náušnice. To je vzhledem ke své velikosti (6 mm v průměru kapky, 27 mm délka) trošku těžší, nikoliv však tak, že by Vás náušnice táhly k zemi. Sice nemají žádné zapínání, ale není třeba se bát toho, že je ztratíte - kov je tvárný a leh

Top okamžik tohoto týdne jsem vám již odhalila... čtěte zde! ;) Stálo se to ve čtvrtek, přibližně ve tři čtvrtě na devět dopoledne. A od té chvíle jsem se přestala usmívat jen, když se zdálo, že se někde ztratila čtrnáctiletá netěř - naštěstí byla za čtvrt hodiny nalezená. Určitě ten přiblblej úsměv znáte! Snažila jsem se ho eliminovat - třeba v kanceláři za pracovním stolem nebyl úplně na místě, ale nešlo to. Usmívala jsem se, i když jsem plavala. Přes všechny ty myšlenky, které mi pořád běží hlavou, jsem nebyla schopná se na nic soustředit. A vlastně jsem ani nechtěla zahánět tu vzpomínku na toho až neuvěřitelně sexy chlapa, na nestoudnou blízkost, která mezi námi byla, na jeho neodolatelný úsměv a uhrančivost jeho očí ... Zaháněna však byla. Často ji totiž následovala nutkavá myšlenka, že on je přece jen komediant! Možná... přesto je mi od čtvrtka strašně hezky... :) Tenhle projekt jsem si vymyslela, abych si sama pro sebe zaznamenala pěkné okamžiky, které prožívám. Zapsat si něco

Po xté jsem ho požádala, aby mi přestal říkal "mladá paní". Začal mi říkat "Leni, Leničko..." Dostalo mě to, vzhledem k tomu, že si na něj myslím čtyři roky. Chtěla jsem si na něj šáhnout a přesvědčit se, že je skutečný. Udělala jsem to. Pohladila jsem ho po paži... Nevadilo mu to. Nepřestával se usmívat. Usmívala jsem se na něj taky. Vysvětlovala jsem mu, že aby mi mohl říkat paní, musel by si mě vzít. Tvrdil mi, že z toho je vyléčen... Svou přítelkyni zamlčel. Na mého muže se však zeptat neváhal. Nechtěla jsem mu k tomu nic říkat. Mluvili jsme dál. Smáli jsme se. Stáli jsme velmi blízko u sebe. Hleděli jsme si navzájem do očí. On mluvil a mluvil. Detailně jsem si ho prohlížela. Opět jsem jím byla unešená. Přestala jsem vnímat, co říká. Chtěla jsem si jen zapamatovat každou chvíli toho krátkého setkání. Museli jsem se rozloučit. Odjel. Ale přijede zase! Snad v pondělí...

Čtvrtek odpoledne po práci, u babičky. Má jeden z těch dní, kdy se chce zbavovat pokladů ze skříní, které tam celý život hromadila. Vybrala pro mě "krásnou zelinkavou" noční košili po své mamince. Abych babi udělala radost, tak si ji zkouším a pak musím několikrát opakovat, že v nočních košilích nikdy nespím, takže ji skutečně nepotřebuju. Jak se dalo očekávat, je jí to líto. A začíná vyjmenovávat kolik košilek tam ještě má. "Černou, ale ta nemá široký ramínka..." Černá s úzkými ramínky, to zní docela dobře. Nechám si ji ukázat a nejen, že se do ní hned obléknu, ale jsem unesená... proti té zelinkavé vypadá skvěle! A je jako ušitá přesně na mě!!! Jeden by nevěřil, že prababičky měly takové sexy noční prádélko! :) Beru si ji, protože sexy košilka se může hodit! ;) Navíc je po prababičce; co kdyby byla kouzelná?! :) Jaké sny by se mi v ní asi zdály? :))) Moment 30/52