Říkal mi Leni

Po xté jsem ho požádala, aby mi přestal říkal "mladá paní".

Začal mi říkat "Leni, Leničko..."

Dostalo mě to, vzhledem k tomu, že si na něj myslím čtyři roky.

Chtěla jsem si na něj šáhnout a přesvědčit se, že je skutečný.

Udělala jsem to.

Pohladila jsem ho po paži...

---

Nevadilo mu to.

Nepřestával se usmívat.

Usmívala jsem se na něj taky.

Vysvětlovala jsem mu, že aby mi mohl říkat paní, musel by si mě vzít.

Tvrdil mi, že z toho je vyléčen...

Svou přítelkyni zamlčel.

Na mého muže se však zeptat neváhal.

Nechtěla jsem mu k tomu nic říkat.

Mluvili jsme dál.

Smáli jsme se.

Stáli jsme velmi blízko u sebe.

Hleděli jsme si navzájem do očí.

On mluvil a mluvil.

Detailně jsem si ho prohlížela.

Opět jsem jím byla unešená.

Přestala jsem vnímat, co říká.

Chtěla jsem si jen zapamatovat každou chvíli toho krátkého setkání.

Museli jsem se rozloučit.

Odjel.

Ale přijede zase!

Snad v pondělí...