Kouzla dopravních terminálů
S muži, kteří se mi líbí a jejichž kouzlu jsem podlehla, není nesnadné se potkat. Stačí znát jízdní řád. Spoustu jízdních řadů... :D A nebo si ho včas vyhledat. V době, kdy se mi líbil pan anděl, jsem na něj mnohokrát čekávala na zastávce, abych se s ním mohla svézt. Teď už tolik odvahy nemám, abych nastoupila do vozu, který bude řídit Roman. Ne dokud to nebude chtít on. Pak s ním klidně pojedu až na kraj světa. Zatím si podle jeho příjezdů a odjezdů plánuji "náhodná" setkání... :) A tak jsem se před odjezdem do Prahy nemohla nechat připravit o jeho skutečně zářivý úsměv, který mi věnoval, když jsem viděli, a na který jsem si tam poté nejednou vzpomněla. Ale když jsem byla v Praze na autobusovém nádraží, kam jezdí pan anděl, nemyslela jsem na Romana vůbec...
Od té chvíle, co pan anděl pracuje v jiné firmě, nemám o jeho pohybu žádný přehled. Jen kusé, různě pozískávané informace. Měl by jezdil na lince z andělského kraje do Prahy. A když jsme při naší cestě tam jeli kolem toho terminálu, kde má konečnou, samozřejmě nás (spíš mého muže než mě! ale já souhlasila) napadlo jít se tam podívat... stejně jako jsem asi před čtvrt rokem několikrát projela kolem autobusáku v andělském kraji, když jsem tam zahlédla typ autobusu, kterým on jezdí, abych se přesvědčila, zda je a nebo není to on (nebyl)... nebo, když jsme před necelými třemi roky vyrazili na jiné autobusové nádraží podívat se, zda tam není (byl!)...
Nejeli jsme kvůli tomu přes celou Prahu, skutečně jsme měli cestu kolem. Dvakrát. Poprvé tam nebyl ani jeden bus typu, kterým by pan anděl měl jezdit (a který mu sluší ze všech nejvíc). Ale ten pocit, že by tam být mohl!!! Prostě bylo nutné to zkontrolovat znovu...
Podruhé už tam stál. Velký bílý autobus s logem zaměstnavatele pana anděla. Bylo nutné jít se podívat blíž a zjistit, zda za volantem sedí řidič, kterého bych chtěla vidět... mohl tam být... mohla jsem ho vidět... stačilo udělat už jen pár kroků a zjistit, jestli i po třech letech je nejkrásnějším chlapem, kterého znám. Bohužel to nebyl on. Trošičku zklamání. Ale před tím, než jsme odešli, mě napadlo se ještě podívat, když přijede další spoj...
Měl tam být už před minutou. A nebyl. Dalo se očekávat, že se tedy objeví co nevidět... pan anděl přijede! :) Ani nás nenapadlo odejít od výstupní zastávky, kde jsme právě stáli. Vždyť jsme čekali na přijíždějící spoj! A skutečně to netrvalo dlouho a za zatáčkou se objevil velký bílý autobus nápadně podobný tomu, který před chvílí odjel. Uvidím ho? Bude to on? Co si asi bude myslet, když nás tam uvidí?
Sama bych se do takové akce určitě nepouštěla. Můj muž, který není můj muž, se dokonce chtěl zeptat řidiče, který velkým bílým autobusem z andělského kraje přijel, na to, zda neví, kdy přijede ten, kterého jsme očekávali. Jo, zase s tím vozem nepřijel pan anděl, kterého bych byla bývala ráda viděla... ten pocit očekávání a naděje však byl super!
Vůbec nevím, co by se stalo, kdyby tam byl. Nemělo by to zvláštní význam. Pár dní bych byla mimo, vzdychala bych, psala články na blog (no, píšu je, i když tam nebyl :D)... a pak bych se zase potkala Romana, nejkrásnějšího chlapa v okruhu sedmdesáti kilometrů (ano, tolik mě dělí od místa, kde se pan anděl vyskytuje), který je navíc nakažlivě komunikativní a hlavně míň ženatej, a kde by zase byla ta krásná vzpomínka na pana anděla?! Na pana anděla, se kterým jsme se pouštěli pouze do velmi nesmělých rozhovorů a byli rozpačití jeden z druhého, já z toho okouzlení jím...
Teď však zažívám jiné kouzlo. Možná ne tak čarovné, ale třeba právě proto už jsem o level výš. Čtyři roky se mi Roman líbí, už si tykáme, říkal, že mi bude říkat "Leničko", já si na něj šáhla a taky jsme hovořili o našich vztazích... tedy o tom mém... ten jeho byl zamlčen. Nebo už neexistuje. Však proč jinak by si hledal ženu na randění na badoo? A proč ji hledal, když by mohl mít mě? :) A proč hledal ženu od devětatřiceti let, když tolik mi rozhodně není? :D A proč už ji zase nehledá? Už ji našel?
A proč já hledám cizí anděly v Praze?! :)
Komentáře
Okomentovat