Moment 34/52

Úterý, někdy kolem jedenácté večer. Jsem plná dojmů z večerní procházky Prahou, nadšená z výhledu z okna hotelového pokoje (ne snad, že by byla byla vidět celá Praha, ale to železniční depo!) a hlavně, když seskočím z okna, lehám si do postele a neležím v ní sama. Když večer, co večer, usínáte sami, je usínat vedle někoho velmi příjemnou změnou... přitulit se k němu a sdělovat si dojmy... Jen, kdyby hned neusínal! :)

Celá ta krátká dovolenka v Praze byla skvělá! Fotky jsou zde, zde a zde... a ještě mám pro vás schovanou jednu vyprávěnku o tom, koho je možné v Praze potkat, když víte, kam ho jít hledat... :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka