Moment 34/52
Úterý, někdy kolem jedenácté večer. Jsem plná dojmů z večerní procházky Prahou, nadšená z výhledu z okna hotelového pokoje (ne snad, že by byla byla vidět celá Praha, ale to železniční depo!) a hlavně, když seskočím z okna, lehám si do postele a neležím v ní sama. Když večer, co večer, usínáte sami, je usínat vedle někoho velmi příjemnou změnou... přitulit se k němu a sdělovat si dojmy... Jen, kdyby hned neusínal! :)
Komentáře
Okomentovat