Zažít něco (s)nového!

Včera v noci jsem nemohla spát... trochu se mi rozhodil biorytmus změnou času, trochu jsem nervozní z toho zítřka . Opakovaně jsem pohlédla na mobil, abych zjistila, kolik je hodin... začala jsem listovat historií v mém mobilu. Vlastně to začalo tím, že jsem zjistila, že už mám skoro plnou pamět na SMS zprávy. Byly tam nepodstatné zprávy typu "Váš SMS kód k autorizaci transakce v aplikaci Mojebanka..." , které jsem jen po použití zapomněla vymazat. Pak nějaké osobní zprávy od přátel - nějaká přání k svátku, ale i k Vánocům a novému roku - milé zprávy, pro které už bohužel nebylo místo. Ještě jednou jsem si je přečetla a pak je nenávratně smazala. Pamět je teď poloprázná. Po včerejším úklidu mám asi 50 ze sta volných. Těch zbývajících 50 SMS zpráv zůstává... pár z nich je uloženo dokonce na SIM kartě a pamatují můj první mobilní telefon před necelými deseti lety. Tak moc zpátky do historie můžu prostřednictvím mého telefonu nahlédnout. Jsou to především esemesky od mého přítel

Zítra mě nečekejte. Mám ten VELKÝ DEN, už chystám kostým... bůhví kdy se vrátím! Ne, nebojte. Spát budu doma. Ani nikde nehodlám páchat hříchy, jestli Vás napadlo toho. Má nepřítomnost je spjatá s jinými faktory... ale zvláštně se to vyvinulo v ten můj VELKÝ DEN. V ještě větší než jsem původně doufala. Mimochodem, jestli ještě nevíte, jak dopadl ten můj poslední plánovaný velký den přibližně před čtvrt rokem, dozvíte se to zde . Tehdy jsem si myslela, že je to derniéra. Přesto na zítřek plánuji obnovenou premiéru (dějství jsou plánovaná už jen dvě)... zase vstoupím na divadelní prkna... na tenký led... do jeho prostoru... a možná ještě blíž! K obědu máme hrachovou kaši. Oba. Říkám si, proč to dělám... proč mi nestačí jen krátké setkání s ním a za jeho úsměvem vidět smysl mého života... proč ztrapňovat sebe a jeho přivádět do rozpaků... proč, když jsem celý den nešťastná z toho, že se mi zase znovu potvrdilo, že bytost není ani utopená ani zahrabaná a že žije dál! Proč?! Asi proto, že

"Bolí mě zadek!"... "Co?!" Přemýšlím, čím Vás pobavit, když příšery s několika očima a několika rukama se Vám nezdají ani vtipné a ani to není dostatečně černý humor... Za dva týdny budou Velikonoce! Tak to byla taková malá francouzská ochutnávka... ať už čokoládových zajíců či typicky suchého francouzského humoru ;)

Jsem přesně jako tato andělská marioneta... odpočívám po představení a vyčkávám dalšího použití či možná premiéry, která přijde s jarem. Postavy: anděl ve světle modré košili, andělská marioneta Počet dějství: minimálně tři O přesném scénáři jednoho z blížících se dní zatím přemýšlím. Každopádně plánuji nádherný jarní slunný den. Vzhledem k tomu, že jsem marioneta, doufám, že se mi dostane pevného vedení a že se neutrhnu z těch provázků a nebude vše jinak, než jak si o tom zatím sním... A kéž by mi někdo správně vkládal slova do úst!

Zase se mi nechce nic psát, tak jsem pro Vás hledala nějaké veselé video a vzpoměla jsem si na "Avez-vous déjà vu?" Tohle je takový krátký příběh dvou příšer zasazený do krásné letní květinové krajiny... tak doufám, že v dnešní deštivý večer rozesměje i Vás ;) Příšera s několikama rukama říká na závěr té s několika očima: "Hádej, kdo to je!" Ta s několika očima pohlédne na tu s několika rukama a jen suše konstatuje: "A... to jsi Ty!" :D Pokud se Vám seriál "Avez-vous déjà vu?" zalíbil a neviděli jste minulý výběr epizod, najdete ho zde a také se tam o tomto seriálu dozvíte více.

Holčičky, máte to také tak, že se někdy sobě samé vlastně docela líbíte, když se kouknete do zrcadla, a jindy se divíte, jaká nehezká žena se Vám tam zrcadlí? Jediné, s čím to v mém případě má nějakou souvislost, je moje nálada! Když mám nějaký důvod k tomu udržovat si na tváři úsměv, tedy když nálada je pozitivní, vidím v zrcadle usmívající se slečnu s jakousi jiskrou v oku. Od toho úsměvu se jí kolem očí dělají vrásky, ale to vůbec nevadí! Pleť má ten správný odstín a k úplné dokonalosti stačí jen slečně trochu nalíčit oči, rty přejet decentní rtěnkou a vlasy zformovat do libovolného rozcuchu... Není-li žádný důvod k dobré náladě a občas se přistihnu i při tom, že se na slečnu do zrcadla mračím, tak se mi ten obrázek tam nelíbí. Kolem očí má navíc hnusné vrásky a pleť je vybledlá tu tam se zanícenou červenou tečkou. Správného odstínu pleti nejde dosáhnout, ať se snaží dohánět to pleťovým krémem s kapkou samoopalovací složky, jak se snaží. Jakákoliv rtěnka dodává té bytosti v zrcadle

On raconte que la très jolie fée "Lavandula" qui était blonde et avait les yeux bleus, est née dans les lavandes sauvages de la montagne de Lure. Un jour qu'elle cherchait un domaine pour s'installer en feuilletant son cahier de paysages ; la fée s'arrêtant devant la page de la Provence, se mit à pleurer en voyant ces pauvres terrains incultes et de chaudes larmes couleur lavande vinrent tacher la page ouverte. Voulant cacher cette maladresse, la fée sécha ses yeux bleus, mais ce fut l'effet contraire qui se produisit, car de fines gouttelettes s'éparpillèrent encore sur la page. Désespérée, la fée tira alors sur cette Provence un grand pan de ciel bleu pour oublier toutes ces taches ! Depuis ce jour-là, la lavande pousse sur ces terrains et les blondes jeunes filles de ce pays possèdent dans leurs yeux bleus les paillettes irisées de couleur mauve lavande, surtout lorsqu'en fin d'après-midi de plein été, elles regardent le ciel métallique qui tomb

Z našich posledních setkání minulý týden jsem byla namlsaná a čekala jsem možná trochu víc než ten jeden rozpačitý úsměv... Vždy přesně vím, kdy se mi anděl zase vrátí. Tyto mé dny se motivuji vylézt z postele tím, že anděl už je na cestě a že to vlastně bude hezký den! Než anděl zdolá tu vzdálenost, která ho ode mě dělí, stihnu udělat spoustu práce. Jakmile ale udeří hodina jeho příjezdu, začínám být práce neschopná. Občas ho i vyhlížím z okna... Jako dnes. Přijel načas. Jakmile jsem ho viděla, neodolala jsem nutkání si k němu zajít alespoň pro ten jeho neodolatelný úsměv. Skoro týden jsem ho neviděla, takže mi už fakt chyběl! Přesně jsem věděla, kde ho hledat a měla jsem tím směrem i cestu... v tu chvíli se stala neodkladnou! Čím menší byla vzdálenost k místu X, tím vyšší byla má tepová frekvence a tím víc jsem si zase začala připadat jako jeho stíhačka. Často přemýšlím nad tím, co si o mě ten muž skutečně myslí. A občas mě i nějaká představa jeho myšlenek vyděsí... jako zrovna v tu

Přišla jsem o veškerou jarní náladu, kterou jsem měla... asi jí byla zima. Nechce se mi nic psát, tak Vám jen opíšu jeden příběh. Příběh, se kterým jsem se seznámila na jednom školení o komunikaci a který mi připoměla Radka ve svém článku . Je to psychologická hra. Pozorně čtěte... na závěr položím otázku. Abigail miluje Toma, který žije na druhé straně řeky. Povodeň zničila všechny mosty. Abigail se obrátí na převozníka Sindibáda a prosí jej, aby jí převezl na protější břeh, aby mohla obejmout svého Toma. Sindibád souhlasí, dává si však podmínku, že se s ním musí Abigail nejprve pomilovat. Abigail žádá matku o radu. Té se však nechce vměšovat do osobních záležitostí své dcery. Zmítaná pochybnostmi vyspí se Abigail se Sindibádem. Dostane se na druhou stranu řeky, běží za Tomem a vypráví mu vše, co se přihodilo. Tom je šokován a příkře jí vyhání zpět domů. Když Abigail vyšla z Tomova domu, potká Johna, starého Tomova přítele. Vše mu vyprávi. John dá Tomovi facku, čemuž Abigail škodolibě

Milé slečny a paní, tomuhle říkám chlap! Co chlap?! Chlapák je to!!! Tohle byla před chvílí asi první věc, která mě dnes opravdu pobavila... jinak to mé jarní nadšení přechozích dní je zcela v nenávratnu :( Ach jo... už aby zase bylo jaro! A chlapi se nám začali odhalovat! :D

Dnes mě ráno netahalo z postele sluníčko, které když svítí, tak jen co vyjde, jeho paprsky pronikají do mé ložnice přesně v tom úhlu, že se trefí do mé postele. Takhle ráno je mi to nepříjemné, protože jsem typický ranní spáč. Ale daní za to, že dnes jsem se hezky vyspala a sluníčko mě nebudilo, je pošmourný den, který nás čeká... Je neděle. Jako obvykle jsem pozvala mého přítele na oběd. Jako obvykle se ho už od minulé neděle celý týden ptám, co si v neděli uvaříme. Jako obvykle mi jednoslovně odpovídal: "Langoše." A já jsem se rozhodla mu to jeho přání jako obvykle každou druhou neděli splnit. K dnešnímu nedělnímu obědu máme zase langoše! Takhle se ale nikdy vařit nenaučím a jemu se ty langoše jednou přejí a co potom? Po tom včerejším výletě jsme se ještě stavili v nákupním centru a já v návalu úžasné slunečné nálady, zvláštního jarního pobláznění a lásky k němu jsem zakoupila polotovar na játrovou zavářku. Sama tak všeobecně oblíbené játrové knedlíčky nevyhledávám, on je m

... svítilo tam sluníčko, procházela jsem se po písečné pláži a sbírala jsem mušle. Dobrá, nebyly to mušle! Byly to ulity vodních šneků... Ale kdybych vyfotila nějaké středomořské lasturky, které jsem si od moře nikdy nemohla nepřivést, tak bych Vás dál mohla držet v iluzi, že jsem sobotu strávila u moře. Po písečné pláži jsem se procházela. Dobrá, uznávám, byl to takový bahnitý rybniční písek... ale to slunce tam fakt pařilo! Byl úžasný jarní den!!! :) No tak tedy dobrá, nebylo to moře, byl to rybník v mně tak blízkém Českém ráji! Na tohle jsem se těšila celou zimu. Až zase začne svítit slunko a až budeme chodit na výlety! A dnes jsem se toho konečně dočkala!!! :) Doufám, že jste si dnešní krásný prosluněný den také užili! ;)

Jedeme takhle s přítelem z práce. Dneska. Já řídím a najednou mi zvoní telefon. Jediný, kdo mě napadl, že by to mohl být, je moje nadřízená... prosím přítele, ať to vezme a řekne jí, že řídím, že s ní nemůžu mluvit. Ani s ní mluvit nechci! Je pátek odpoledne a já mám konečně zasloužený víkend! Můj muž se chvíli dívá na telefon. Záhy zmáčkne zelené sluchátko a já ho jen slyším říkat "Bonjour..." místo očekávaného "Dobrý den, paní ... " Chvíli mi nedochází, proč na mou nadřízenou mluví francouzky, než si doposlechnu zbytek. Říkal přesně: "Bonjour Said, comment ça va?" ( Ahoj Saide, jak se máš? ) Už zase volal Said! Kdyby to nevzal přítel, já bych mu to nebrala. Nemám už chuť s ním vůbec mluvit... jeho občasná SMS mi udělá radost a trochu polechtá ego, když mi napíše, že na mě nemůže zapomenout, ale nevěřím mu prostě jediné slovo. Přítel také vůbec nechápal, proč to ten chlap dělá; komentoval to slovy, že je to hodně drahá zábava volat takhle z Tuniska do Evr

Přestože dnes ráno při pohledu z okna jsem nevěřila vlastním očím, když jsem viděla, kolik sněhu za noc napadlo, a měla jsem pocit, že datum kalendářního příchodu jara vymyslel někdo, kdo nebyl úplně při smyslech, vše se záhy změnilo. Vysvitlo zase sluníčko, ale nejen ono signalizuje příchod již tolik kýženého jara... Včera byl nádherný slunný den už od rána! Přestože foukal ledový vítr, nemohla jsem si odpustit vyjít ven jen ve slabé košili s krátkým rukávem, abych ho cítila na vlastní kůži. Z jedné strany mi byla zima, jak na mě foukalo, ale na zádech mě hřály sluneční paprsky! Paráda!!! Těším se na lenošení na sluníčku, jen co bude hřát trošku víc... oschnou louky a meze, roztáhneme deky a budeme chytat nezdravé záření každým kouskem těla. Když si vyhlídneme nějaké opuštěné místo a vyrazíme s osobou opačného pohlaví, tak si myslím, že se to velmi rychle zvrhne v jiné zábavy, než je slunění... Však bude jaro, takový přirozený lásky čas. Ptáčci budou budovat hnízdečka a snášet vajíčka

Ten jeho úsměv je tak neodolatelný! A vzhledem k tomu, že vůbec nemám problém s neoholenými muži, ba naopak, tak jediné, co mi na tom jeho strništi vadilo, byl fakt, že mám stále víc pocit, že noci a rána na nocovně tráví příjemnějšími činnostmi než holením... Zmoknul. Venku sněžilo a on zmoknul. Ne venku, ale v autobuse. Hned když přijel, tak jsme se potkali... vystoupil z autobusu, pozdravili jsme se, usmáli jsme se na sebe a on mi začal vyprávět, že zmoknul... že na něj celou cestou pršelo... chudák malej! Hned jak jsem ho potkala znovu, když mi galatně držel dveře, které jinak brano zavírá samo, tak jsem se ho ptala, jestli už uschnul. Začal mi celou situaci podrobně vysvětlovat. Nádherně se na mě usmíval a já jsem se smála na něj... a svítilo sluníčko. Jsem špiónka! Od minulého týdne, kdy se tu náhle objevil s tajemnou bytostí, ho mám trochu víc pod kontrolou. Tajemná bytost s ním jezdí na můj vkus příliš často! Ale stále se mi nechce věřit v to, že by s ní měl intimní vztah. Pros

V Tescu jsem si dnes zvídavě prohlížela inzerát hodinového manžela a to, jaké služby poskytuje. Holky, myslím, že nějaký takový je i u Vás ve městě, takže v případě jakékoliv nouze v domácnosti či na zahradě stačí zavolat a na hodinu máte muže! Klidně na dvě, když si ho zaplatíte. Takovej chlap by mě docela zajímal. Myslíte, že na základě objednávky poskytuje i služby psychické podpory žen? ... něco jako nabídnutí rámě k vyplakání se a promočení celé košile slzami. V tom případě by mi ho můj přítel jistě rád objednal! Občas - že by jednou za měsíc? - takové divné stavy, kdy on neví, co se mnou, a jistě by mě hodinovému manželovi přenechal, mám. Začíná to tím, že začnu mít pocit, že mě vůbec, ale vůbec nemá rád. Něco mu vyčtu, cokoliv co mě zrovna napadne, protože mě v tu chvíli rozčílí jakákoliv maličkost. On se neskutečně naštve a řekne něco, čím mi jen potvrdí, že mě vlastně vůbec nemám rád. Zlobím se a jsem na něj zlá! Začíná mě ignorovat. A já začnu toho všeho, co jsem mu řekla,

Podobnost mých veršů s včerejším dnem a včerejším Prévertem je čistě náhodná :) Přijel! Zaparkoval vůz Vystoupil A já měla zase radost Stál tam Pozdravil Usmál se A já zase mohla být šťastná Otevřel dveře Prošel po dvoře Zavřel jiné dveře A já to všechno viděla Vyjel z myčky Stoupl si na špičky Přiděl zrcátko A já ho tak obdivovala Přiběhl Nastartoval vůz Odjel... A já byla zase tak smutná

Asi nejsem žádná gurmánka a ke štěstí mého žaludku stačí málo... třeba toto: Zvědavost a chuť něco z toho ochutnat byla silnější, než údiv nad cenou. Včera jsme byli v bageterii Boulevard a fakt jsem nevěděla, kterou si vybrat! Jasně, že jsme si vybrali... museli jsme chvíli čekat, než dopečou novou dávku čerstvých baget, za což jsme nakonec dostali ještě kupón na slevu na příští nákup, ale čekání stálo za to! Fakt nám chutnalo, absolutně nic to nemá společného s bagetami od pumpy. Nechali jsme si naše bagetky zabalit s sebou, ale jinak tam měli i příjemné posezení a příjemnou obsluhu. Fast food, ale stylový! Že se tam líbilo mně, to je jasné, ale i můj přítel vypadal spokojeně! A nakonec i najedeně! Máme kupóny, takže půjdeme ještě... na bagetky! A ochutnáme je všechny!!! :)

Na nočním stolku mám Prévertova Slova a občas si jimi listuji... už tady byla má oblíbená , která je možná jeho nejznámější básní, pro dnešek vybírám další, moc hezkou, ale také moc smutnou... Snídaně Nalil kávu Do šálku Nalil mléko Do šálku s kávou Vhodil cukr Do bílé kávy Malou lžičkou Zamíchal Dopil bílou kávu A postavil šálek Beze slova Zapálil si Cigaretu Dělal kroužky Z kouře Oklepal popel Do popelníku Beze slova Bez pohledu Vstal Dal Klobouk na hlavu Oblékl si plášť do deště Protože pršelo A odešel Do deště Bez jediného slova Bez jediného pohledu A já vzala Hlavu do dlaní A plakala. Déjeuner du matin Il a mis le café Dans la tasse Il a mis le lait Dans la tasse de café Il a mis le sucre Dans le café au lait Avec la petite cuiller Il a tourné Il a bu le café au lait Et il a reposé la tasse Sans me parler Il a allumé Une cigarette Il a fait des ronds Avec la fumée Il a mis les cendres Dans le cendrier Sans me parler Sans me regarder Il s'est levé Il a mis Son chapeau sur sa tê

Vracím se o více než deset let zpět, do mé minulosti... už tehdy jsem psala fikce, jen možná ne tak šílené jako ta poslední , ale tématicky se moc nelišily (prostě světle modrá košile je světle modrá košile)! Svět se mění a já s ním ne... Klikněte na náhled a čtěte...

K nedělnímu odpolednímu rozjímaní, protože krom rozjímaní a spánku se v tom deštivém počasí nic lepšího vymyslet nedá, Vám posílám něco dobrého na zub... Jasně, namítnete, že jsem Vám akorát tak nahnala chuť, ale neříkejte, že někde nemáte schovaný kousek Vaší oblíbené čokoládky?! Já jsem včera ochutnala tuhle a skoro mám pocit, že už nikdy nechci jinou... hořká a přitom sladká... s plnou čokoládovou chutí a přesto chutnající po malinách! Jednoduše: geniální! A jakou máte schovanou Vy? A už si jde kousek ulomit? ;)

Edith Piaf a Theo Sarapo s úžasnou písní & krásný krátký film Louise Clichy A quoi ça sert, l'amour ? On raconte toujours Des histoires insensées A quoi ça sert d'aimer ? L'amour ne s'explique pas ! C'est une chose comme ça ! Qui vient on ne sait d'où Et vous prend tout à coup. Moi, j'ai entendu dire Que l'amour fait souffrir, Que l'amour fait pleurer, A quoi ça sert d'aimer ? L'amour, ça sert à quoi ? A nous donner d'la joie Avec des larmes aux yeux… C'est triste et merveilleux ! Pourtant on dit souvent Que l'amour est décevant Qu'il y a un sur deux Qui n'est jamais heureux… Même quand on l'a perdu L'amour qu'on a connu Vous laisse un gout du miel - L'amour c'est éternel ! Tout ça c'est très joli, Mais quand tout est fini Il ne vous reste rien Qu'un immense chagrin… Tout ce qui maintenant Te semble déchirant Demain, sera pour toi Un souvenir de joie ! En somme, si j'ai compris, Sans amo

Mám několik indicií a hned jsem z nich vytvořila celý příběh, neb mám občas bujnou fantazii. Zvlášť když se jedná o anděla... indicie: spal na nocovně - tedy mimo domov a bez manželky, ráno zaspal, neoholil se, jela s ním bytost... přijela s ním až do areálu firmy, kam přijel pozdě, divně se choval, byl nervózní a spěchal, ani nešel na oběd, který měl objednaný, a zase velmi rychle zmizel... bytost dle obrázků vypadala trochu jako žena... zpátky odjížděl docela na čas, pouze bytost už s ním nejela - ani na jednom spoji ji už neodbavil... Od toho osudného úterka z toho v mé hlavě vznikal příběh, dnes jsme zjistila ještě ty poslední údaje, které vyvrátily mou domněnku o tom, že by to byl někdo z jeho blízkých... v mé hlavě příběh získal i pointu... varování na úvod: je to opravdu čistá fikce!!! Nocovna pro řidiče v pohraniční obci mu skýtala dostatek soukromí i příšeří k tomu strávit s ní vášnivou noc. Udělali si spolu krásný večer, jak jen to v trochu ošuntělé nocovně, kde se noc od no

Když už jsem u těch bot, tak ještě do třetice. Tyhle by také nebyly marné!!! :) Už dávno se nečervenám, když se začíná mluvit o sexu! Jediný problém, který mám - možná to ani problém není, možná je to výhoda - že si neumím představit, že lidé v mém okolí mají nějaký sexuální život. Já se k němu přiznávám, já ho mám. Tečka. Víc to rozebírat nebudu, protože bůhví, co by ze mě mohlo vypadnout a co byste si o mě pomysleli :) Na závěr mého krátkého přiznání, ještě jedno úžasné video... opravdu povedená reklama na prezervativy Durex...

Je to neuvěřitelné! Jiné město, jiný obchod, stejné boty snů!!! Myslela jsem si, že už je nikdy neuvidím, ale asi to byly moje osudové botičky!!! Přítel laskavě svolil, že se ještě dnes půjdeme do nějaké obuvi zase kouknout, na druhou stranu jsem ho na ten výjezd do sousedního města nalákala trochu i tím, že se půjdeme kouknout do autobazaru. Já jsem si nejprve trpělivě (no možná je to na mě až moc silné slovo...) prohlížela auta a on si se mnou pak prohlížel na oplátku boty... Přišla jsem do prodejny a hezky zleva doprava jsem si prohlížela celý regál s dámským sortimentem. Občas jsem si některou vzala do ruky a prohlédla si jí, ale hned jsem jí zase vracela... Pak jsem uviděla červené boty! Docela se mi líbily... už jsem si je chtěla prohlídnout důkladněji, když jsem zjistila, že o dvě boty vedle je vystavená bota snů!!! Myslím, že jsem vykřikla radostí! Asi jsem křičela něco jako: "Boty snů!!!" A euforicky jsem příteli na celou prodejnu vyprávěla, že už jsem si myslela, ž

Už jednou jsem Vám vyprávěla, jaký problém pro mě je koupit si boty . S blížícím se jarem jsem usoudila, že prostě jedny jarní potřebuju... Tak jsme se dnes odpoledne vypravili s přítelem na nákupy. Obešli jsme stejně obchodů, jako když jsme sháněli boty pro něj. Občas se mi nějaké líbily a on mi je trpělivě všechny chválil... Jenže žádné na mé noze nevypadaly tak dobře jako v regálu, do žádných jsem se vlastně nezamilovala na první pohled... vždy jsem musela přistoupit k nějakému kompromisu, abych si je vůbec vyzkoušela - buď ve střihu nebo barvě... chtěla jsem univerzální černé, aby se hodily ke všemu... ... a nebo ty mé vysněné do červena, o kterých jsem psala minule. V jedné prodejně měly v takové barvě hned několik vzorů. Líbily se mi. Skoro všechny. Ale do jedněch jsem se zamilovala... kožené, do té mé červené barvy laděné, kůže zvláštně do varhánku naskladáná a aplikace připomínající květinu... Popis zní hrůzostrašně, ale ony prostě popsat nejdou! Ty se musí vidět! To nebyly ani

Další andělský den uplynul, anděl se zase vrátil, kam patří, a jistě přestal býti andělem pro těch pár dní než se zase vrátí... a zase mě tu zanechal se smíšenými pocity. A jen tak mimochodem už zase běhá jako malej kluk! Po bolesti ani stopa... Pobíhal po schodech nahoru a dolů a občas jsme se spolu míjeli... a usmívali se na sebe... chvíli jsme spolu stáli u kopírky... a usmívali jsme se na sebe... nesměle, rozpačitě, se zvláštní jiskrou v očích a každý se svými myšlenkami skrytými před tím druhým... Když jsme se na těch schodech potkali znova - to on už odcházel - tak jsem se na něj zase jen usmála... on se usmál na mě... minuli jsme jeden druhého na mezipatře, šla jsem po těch schodech nahoru, tak jsem na něj dobře viděla, jak je sbíhal. Asi už i jemu se zdálo, že atmosféra by se skoro dala krájet, tak se rozhodl promluvit... Otočil se na mě a říká mi: "Všechno vyřízený..." Co jsem mu na to mohla říct? Co jsem mohla udělat jiného, než pokračovat v tom úsměvu? (velmi krátk

... aneb pětkrát o miminkách . Mé sousedce nade mnou se před měsícem nebo dvěma narodilo miminko. Neumím to časové období zadat úplně přesně, protože tu událost nikterak neprožívám. Dotýká se mě to pouze tak, že holčička má postýlku v ložnici, který je přesně nad mým obývákem, a já tam nahoře pořád slyším ten dětský pláč... Ne, že bych mě nějak rozčiloval, někdy možná trochu, ale častěji se to při těch zvucích uvnitř mě nějak podivně sevře. Když se před dvěma týdny moje kamarádka dožadovala nekuřácké restaurace a pak se ptala, jestli mě nenapadá proč, nenapadlo mě nic. Když mi to osvětlila, byla jsem trochu v šoku! Vůbec jsem informaci, že z ní na konci léta bude maminka, nečekala a nebyla na ní připravená... Jednou ten okamžik, kdy mi kamarádky budou říkat, že jsou těhotné, přijít musel! Takže je to tady! Carla Bruni chce další dítě (pokud si budete chtít článek přečíst, tak nevím proč, ale ve Firefoxu se Vám zobrazí pouze perex... tak zkuste jiný prohlížeč) , pokud ne své vlastní vz

Aby tu nebylo málo andělů, přidávám ještě tohoto jednoho... Nevím, co mě na tom obrázku tak oslovuje, asi pocity, které z něj vyzařují... smutný anděl, který svůj smutek skrývá před světem, uzavřenost sama do sebe, trocha andělského hříchu symbolizovaná krátkou krajkovou košilkou... Anděl opravdu nejsem, ale když jsem smutná, tak se to odehrává jenom přesně takhle nějak v koutku, nikdo se o tom nedozví. A ta trocha hříchu je částečně v mém počínání a ještě o něco více je jí v mé hlavě. Přesvědčuju sama sebe, aby tam také zůstala. Kdyby ne, tak dopadnu přesně jako tenhle anděl...

Corlinko, a všechny ostatní také samozřejmě, našla jsem ten krasohled a vyfotila jsem všechno, co jsem v něm viděla... tradičně french rozmazané ;) Je to krása, já jsem se nemohla vynadívat! V dětství mi trochu vadilo, že tím dalekohledem není nic vidět, ale v dospělosti tuhle dětskou hračku dokážu ocenit. Myslím, že se teď stane mou další antistresovou hračkou ... Chci jen ještě říct, že jsem takový blázen, že když mě Corly v komentáři pod mým vzpomínkovým článkem nabádala, ať ho najdu, tak jsem ho šla hledat... a našla! Když mi Corly říká, ať se ho (toho krasohledu ne!) zeptám, jak se má, tak to ne, ale krasohled běžím hnedka hledat... :D To mi připomnělo, jak mě přelétavý ptáček nabádal péct bábovku . Pokud jste více než příznivcem krasohledu příznivcem stereo prohlížečky Meoskop , tak nahlédněte právě k ptáčkovi ...

Renesance je uměleckým slohem trvajícím přibližně od 14. do 17. století a tato historická epocha je epochou raného novověku. Vyznačuje se mimojiné zesvětštěním, individualismem a návratem k antice. Ve Francii v tomto slohu byly vystavěny desítky zámků v úkolí řeky Loiry. Prvním, na který Vás zvu, je Chenonceau - po Versailles druhý nejnavštěvovanější zámek Francie. Stojí na místě původního vodního mlýna a byl vystavěn v letech 1513 - 1521 a v letech 1556 - 1559 byl mostními oblouky spojen v druhým břehem Loiry. Nádherný vodní zámek s krásnou zámeckou zahradou... Chambord se pyšní označením největší zámek na Loiře. Byl postaven v letech 1519 - 1547. Je to zámek se snad sto věžičkami, na většině fotografií se tváří také jako vodní zámek, ale to je jen dílo fotografů - ve skutečnosti je kolem něj pouze vodní kanál. Zámek Villandry je výjimečný především nádhernou zahradou. Na svém místě stojí již od roku 1536. Zajímavé je, že v zámeckých záhonech je častěji na okrasu pěstována zelenina

Sentimentálně vzpomínám na své dětství a chci tu dobu - 80. léta - připomenout i Vám - ty mladší asi nepochopí... Jistě jste poznali céčka ... respektive tady jsou to nějaké trojky... mě se to dotklo jen okrajově, ale vím, že pro mou sestru o pár let starší to byl téměř fenomén. Hrála jsem si i s céčky, ale moje hračky byly spíš následující... mončičák mě neminul, měla jsem toho hnědého s bryndáčkem a toho růžového ušatého! ;) Nezapomenutelní igráčci ... A také k mému dětství patřily také následující vymoženosti... promítačka značky Diax, Dostihy a sázky , stavebnice Seva a úžasné Inspiro ! Mám pocit, že ta doba byla i dobou žvýkačkovou... Kdo nežvýkal Pedro a nesbíral obrázky ze žvýkaček Bajo ? Ty nejlepší věci vydržely až doteď, jen obal se trochu změnil... Aby se mi po tom sladkém nekazily moje mléčné zoubky, čistila jsem si je zubní pastou Tuti Fruti (na obrázku i se šampónem v sáčku stejné značky). Před spaním jsem se dívala na večerníčka, to je jasňačka! Ale co ty ostatní te

Už v mém dětství mě bavilo cosi francouzského... vybavila jsem si tyhle tři věci, které v televizi běžely. Byl jednou jeden život (Il était une fois... la vie) - francouzský animovaný seriál a stavbě lidského těla a fungování jeho jednotlivých orgánů. Jistě si pamatujete pobíhající krvinky a zákeřné bacily, se kterými se dávala do boje "uklízecí četa" lidského těla. Jedná se o výborný počin režiséra Alberta Barillé z roku 1986, která navazoval na úspěch série Byl jednou jeden člověk z roku 1978. Klíče od pevnosti Boyard (Les Clés de Fort-Boyard) - soutěžní hra odehrávající se v pevnosti Boyard u západního pobřeží Francie, ve které družstvo hráčů bojuje o zlatý poklad. Jejich úkolem je zístat čtyři klíče a následně dostatek indicií pro uhodnutí finálního slova, které spouští "vodopád" zlatých mincí. Soutěžní disciplíny jsou velmi náročné a navíc je nutné je splnit v časovém limitu, takže velmi fyzicky i psychicky náročné. Nezapomenutelnými postavičkami soutěže byl

Mikuláš je malý nezbeda, který má hlavu plnou bláznivých nápadů a své příhody popisuje s úžasným dětským pohledem na svět... Jedním ze symbolů dětské literatury se ve Francii stal v 60. letech minulého století a od té doby baví čtenáře na celém světe! A jeho příběhy jsou výjimečné hlavně promyšleným a nevinným humorem, lehkostí s jakou jsou psány a bezpochyby také literárním talentem autora, jímž je René Goscinny . Autorem ilustrací, které v dětské knize nesmí chybět, je Jean-Jacques Sempé . V minulosti vyšla již řada knih o Mikulášovi, například Mikuláš a jeho přátelé, Mikulášovy prázdniny, Mikulášovy průšvihy a další. A právě dnes se ve Francie dostává do prodeje nová kniha s názvem Le petit Nicolas - Le balon et les autres histoires inédites (Malý Mikuláš - Míč a ostatní dosud nepublikované historky), takže fanoušci se mají na co těšit! Já jsem překvapivě Malého Mikuláše poznala asi před dvěma týdny, kdy mi kamarádka Peťule dala pár jeho příběhů na přečtení... a opravdu mě ten styl

Můj život se tím, jak ho líčím na blogu, začíná stávat příběhem na pokračování... a všechny ty své story a mini příběhy nějak víc prožívám, když cítím Vaší podporu. A to jsem před nějakým čtvrt rokem byla smířená s tím, že anděl se stane minulostí, už ho nikdy neuvidím a prostě zapomenu. Ale takhle to vůbec nejde! Dnes jsem na vlastní kůži zažívala pocit, který musí mít sáňky na poušti ... Jakmile anděl přijíždí, ztrácím veškerou koncentraci, kterou bych na práci měla mít, a v pravidelných intervalech opouštím kancelář, abych ho třeba někde potkala... asi jako, když sáňky na poušti vyhlíží sníh. Pokud zůstanu u přirovnání, dnes to bylo jen pár vloček, které se v horkém písku okamžitě rozpustily. Když jsem ho krátce zahlédla poprvé, slyšela jsem, jak mu říká jedna kolegyně: "Vy ale ještě vůbec nechodíte dobře..." Evidentně někteří lidé vědí, co se mu stalo... jen já jsem nějak stranou těch informací. Když jsem ho pak později potkala a zaregistrovala jsem ho dřív než on mě, tak

Možná si ještě pamatujete, jak jsem onehdá šla do Penny Marketu a líbila se mi tam Katka . Ne že by tato story měla nějaké pokračovaní a že bych pro Katku musela časem založit zvláštní rubriku jako pro anděla, ale včera jsem v Penny Marketu zažila zase jiné shledání... s minulostí . Koho by zajímalo, jak se to vyvíjí s Katkou, tak jen krátká zpráva: Katku jsem od té doby neviděla, asi to bude tím, že do jejího supermarketu tak často nechodím. Pravděpodobně se však pro mě tento supermarket stává místem zvláštních setkání. Něco jako kantýna u nás v práci, která se pro mě stala místem osudových setkání... mimojiných především s andělem . Místo včerejšího setkání: Penny Market, v jiném městě než ten Katčin Čas onoho setkání: někdy včera odpoledne... a nebo před deseti lety? Aktéři onoho setkání: moje maličkost, moje přítomnost a moje minulost Seznamte se s mou minulostí: Je mužského pohlaví a před deseti lety mi hodně dlouho trvalo, než mi došlo, že přestože se umí tvářit andělsky, ta

Tak, holky, vybírejte z francouzských modních značek haute couture na následující sezónu ;) Haute couture znamená v překladu vysoké krejčovství a je to mezinárodně používaný pojem označující módu šitou na míru... velkolepou, oslnivou, z drahých materiálů a s maximálními detaily. Dle mě zcela nenositelnou... Hurá na přehlídková mola! Sezóna jaro/léto 2009 Christian Dior Chanel Jean Paul Gaultier Christian Lacroix Givenchy