Telefonát z Afriky
Jedeme takhle s přítelem z práce. Dneska. Já řídím a najednou mi zvoní telefon. Jediný, kdo mě napadl, že by to mohl být, je moje nadřízená... prosím přítele, ať to vezme a řekne jí, že řídím, že s ní nemůžu mluvit. Ani s ní mluvit nechci! Je pátek odpoledne a já mám konečně zasloužený víkend!
Můj muž se chvíli dívá na telefon. Záhy zmáčkne zelené sluchátko a já ho jen slyším říkat "Bonjour..." místo očekávaného "Dobrý den, paní ... " Chvíli mi nedochází, proč na mou nadřízenou mluví francouzky, než si doposlechnu zbytek.
Říkal přesně: "Bonjour Said, comment ça va?" (Ahoj Saide, jak se máš?)
Už zase volal Said! Kdyby to nevzal přítel, já bych mu to nebrala. Nemám už chuť s ním vůbec mluvit... jeho občasná SMS mi udělá radost a trochu polechtá ego, když mi napíše, že na mě nemůže zapomenout, ale nevěřím mu prostě jediné slovo.
Přítel také vůbec nechápal, proč to ten chlap dělá; komentoval to slovy, že je to hodně drahá zábava volat takhle z Tuniska do Evropy. Zvlášť, když ani neměl příležitost si popovídat! Zřejmě nečekal mužský hlas, který ho bude oslovat jménem a ještě se ptát, jak se má. Hned zavěsil...
Obdivuju mého přítele!
Obdivuju, jak zvládl tenhle tuniský úlet.
Obdivuju, jak zvládá mé současné pobláznění andělem.
A obdivuju, jak bravurně zvládá francouzsky telefonovat, přestože francouzsky prakticky neumí...
Komentáře
Okomentovat