Anděl dnes trochu zklamal. Napravit to měla Katka...
Z našich posledních setkání minulý týden jsem byla namlsaná a čekala jsem možná trochu víc než ten jeden rozpačitý úsměv...
Vždy přesně vím, kdy se mi anděl zase vrátí. Tyto mé dny se motivuji vylézt z postele tím, že anděl už je na cestě a že to vlastně bude hezký den! Než anděl zdolá tu vzdálenost, která ho ode mě dělí, stihnu udělat spoustu práce. Jakmile ale udeří hodina jeho příjezdu, začínám být práce neschopná. Občas ho i vyhlížím z okna...
Jako dnes. Přijel načas. Jakmile jsem ho viděla, neodolala jsem nutkání si k němu zajít alespoň pro ten jeho neodolatelný úsměv. Skoro týden jsem ho neviděla, takže mi už fakt chyběl! Přesně jsem věděla, kde ho hledat a měla jsem tím směrem i cestu... v tu chvíli se stala neodkladnou! Čím menší byla vzdálenost k místu X, tím vyšší byla má tepová frekvence a tím víc jsem si zase začala připadat jako jeho stíhačka. Často přemýšlím nad tím, co si o mě ten muž skutečně myslí. A občas mě i nějaká představa jeho myšlenek vyděsí... jako zrovna v tu chvíli, kdy se náš pohled střetnul.
Najednou jsem vlastně chtěla zakrýt ten fakt, že ho cíleně vyhledávám. Zaujala jsem pózu náhodné nevšímavé kolejdoucí a dnes to rozhodně nebylo poprvé. Chyba! Akorát chudáka anděla matu a sobě si škodím. Tak asi proto byl ten úsměv tak rozpačitý! :(
Následujících několik hodin jsme se už jen míjeli a s blížícím se časem jeho odjezdu se ve mně prohluboval pocit prázdna, které maximálně toužilo po jakémsi naplnění. Nedočkalo se. Anděl odjel, prázdno setrvávalo.
V tyhle chvíle začínám mít obvykle pocit, že to prázdno se musí zaplnit alespoň čokoládovou tyčinkou. Kinder Bueno pro jednu infantilní slečnu. Mají ho v Penny Marketu - tam, co u pokladny sedí Katka. Podotýkám, že jsem tu slečnu či mladou paní od toho posledního setkání neviděla, asi proto, že jsem tam od té doby byla jen jednou nebo dvakrát.
Přesto jsem se rozhlédla, jestli tam dnes nesedí, jakmile jsem přišla. Byla tam! Nevím proč, ale po tom ne úplně vydařeném dni jsem měla radost, že ji vidím. Pobrala jsem do náruče jeden lámankový chleba, jeden pórek a pár rajčat, pomazánkové máslo a kýžené Kinder Bueno a šla k pokladnám. Všechny čtyři byly otevřené, u té Katčiny byla nejdelší fronta. Přesto jsem si musela vystát přesně tu! Pro ten její úsměv...
Bohužel nejen anděl, ale i ta tak trochu andělská Katka dnes zklamala. Byla milá, usmívala se, ale možná už byla trochu unavená nebo měla fofr, nebylo to ono... ani Katčin úsměv nebyl mým dnešním životabudičem!
Ještě, že to Kinder Bueno chutnalo výborně jako vždycky!
Komentáře
Okomentovat