Jak jsem si koupila boty snů...

Je to neuvěřitelné! Jiné město, jiný obchod, stejné boty snů!!!

---

Myslela jsem si, že už je nikdy neuvidím, ale asi to byly moje osudové botičky!!! Přítel laskavě svolil, že se ještě dnes půjdeme do nějaké obuvi zase kouknout, na druhou stranu jsem ho na ten výjezd do sousedního města nalákala trochu i tím, že se půjdeme kouknout do autobazaru.

Já jsem si nejprve trpělivě (no možná je to na mě až moc silné slovo...) prohlížela auta a on si se mnou pak prohlížel na oplátku boty... Přišla jsem do prodejny a hezky zleva doprava jsem si prohlížela celý regál s dámským sortimentem. Občas jsem si některou vzala do ruky a prohlédla si jí, ale hned jsem jí zase vracela... Pak jsem uviděla červené boty! Docela se mi líbily... už jsem si je chtěla prohlídnout důkladněji, když jsem zjistila, že o dvě boty vedle je vystavená bota snů!!!

Myslím, že jsem vykřikla radostí! Asi jsem křičela něco jako: "Boty snů!!!" A euforicky jsem příteli na celou prodejnu vyprávěla, že už jsem si myslela, že tyhle boty už nikdy více neuvidím a že jsou prostě tady!!!

Bez rozmyslu jsem skoro běžela si o ně říct paní prodavačce! Přinesla mi je ve velikosti 41!!! Hurááá!!! O číslo větší než včera!!! Noha se mi do nich vešla... prostě jsem se musela mít a musela jsem si na ně i půjčit, protože jsem na ně zrovna u sebe neměla hotovost... co je to vůbec v dnešní době za prodejny, kde neberou platební karty!? No přece prodejny s obuví snů... :) A musím podotknout, že také o mnoho levnějšími než v té obuvi v nákupním centru včera.

Prodavačka se ptala, jestli tu krabici chci zavázat... nechtěla jsem. Hned před krámem jsem jí totiž zase otevřela a kochala jsem se pohledem na boty snů...