Jak jsem objevila boty snů...

Už jednou jsem Vám vyprávěla, jaký problém pro mě je koupit si boty. S blížícím se jarem jsem usoudila, že prostě jedny jarní potřebuju...

---

Tak jsme se dnes odpoledne vypravili s přítelem na nákupy. Obešli jsme stejně obchodů, jako když jsme sháněli boty pro něj. Občas se mi nějaké líbily a on mi je trpělivě všechny chválil...

Jenže žádné na mé noze nevypadaly tak dobře jako v regálu, do žádných jsem se vlastně nezamilovala na první pohled... vždy jsem musela přistoupit k nějakému kompromisu, abych si je vůbec vyzkoušela - buď ve střihu nebo barvě... chtěla jsem univerzální černé, aby se hodily ke všemu...

... a nebo ty mé vysněné do červena, o kterých jsem psala minule. V jedné prodejně měly v takové barvě hned několik vzorů. Líbily se mi. Skoro všechny. Ale do jedněch jsem se zamilovala... kožené, do té mé červené barvy laděné, kůže zvláštně do varhánku naskladáná a aplikace připomínající květinu... Popis zní hrůzostrašně, ale ony prostě popsat nejdou! Ty se musí vidět! To nebyly ani boty snů! To byly víc než boty snů!!!

Největší měli čtyřicítky. Zkoušela jsem si je, ale prostě mi byly malé!!! :(((

_{Toto nebyla snaha o hodnotný článek... pointa je vlastně úplně někde jinde a chci Vám sdělit úplně něco jiného. Byla jsem z těch bot skoro tak rozhozená, že jsem to glosovala slovy, že to snad ještě horší, než že anděl má ženskou. :)}

_{Tímto Vám děkuju, že jste tipovali (asi teda spíš tipovaly) - zatím nevím, kdo byl včera na obrázku - nadpoloviční většina Vás tipovala ženu... já jsem se trochu uklidnila a přesvědčila sama sebe, že to byl muž a možná i přesně vím který... má plánovaná špionážní akce, abych měla ještě víc jasno, bohužel zatím neproběhla, takže budu ještě pátrat... ;)}