Andělů není nikdy dost!


Aby tu nebylo málo andělů, přidávám ještě tohoto jednoho...


Nevím, co mě na tom obrázku tak oslovuje, asi pocity, které z něj vyzařují... smutný anděl, který svůj smutek skrývá před světem, uzavřenost sama do sebe, trocha andělského hříchu symbolizovaná krátkou krajkovou košilkou...

Anděl opravdu nejsem, ale když jsem smutná, tak se to odehrává jenom přesně takhle nějak v koutku, nikdo se o tom nedozví.

A ta trocha hříchu je částečně v mém počínání a ještě o něco více je jí v mé hlavě. Přesvědčuju sama sebe, aby tam také zůstala.

Kdyby ne, tak dopadnu přesně jako tenhle anděl...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka