Andělů není nikdy dost!


Aby tu nebylo málo andělů, přidávám ještě tohoto jednoho...

Nevím, co mě na tom obrázku tak oslovuje, asi pocity, které z něj vyzařují... smutný anděl, který svůj smutek skrývá před světem, uzavřenost sama do sebe, trocha andělského hříchu symbolizovaná krátkou krajkovou košilkou...

Anděl opravdu nejsem, ale když jsem smutná, tak se to odehrává jenom přesně takhle nějak v koutku, nikdo se o tom nedozví.

A ta trocha hříchu je částečně v mém počínání a ještě o něco více je jí v mé hlavě. Přesvědčuju sama sebe, aby tam také zůstala.

Kdyby ne, tak dopadnu přesně jako tenhle anděl...

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Moment 40/52

Obrázek
Pátek, po práci, opět v Horách . Potřebovala jsem sem jet, hodit se do klidu, odkud mě zase vyvedl barevnější Roman, a urovnat si nějak v hlavě myšlenky; však už tomu říkám terapie Horama . Sluníčko, stoh slámy a ten výhled! Ale tentokrát to na mě moc nepůsobí... no co, zkusila jsem to... Vracím se přes park na náměstí, po pěšině proti mně jde chlap. Naše pohledy se střetnou, úsměv, který mi věnuje, mu vracím. Na to mi potřeje ještě "dobrý den", já mu potěšeně odpovídám i na to. Už se jen mineme a mně se částečně vrací ten hřejivý pocit, že Horalé jsou milí!
Další informace

(ne)malé radosti 52/52

Obrázek
mít "to" za sebou... (fakt nejsem milovnice Vánoc...) užít si "to" ještě jednou a navíc dostat dárek v podobě (ne jen jednoho) chlapa - splnilo se mi to! ;) nemuset pátý den ráno vstávat... nemuset pátý den vůbec nic... :) libovat si v počasí, které zimu vůbec nepřipomíná... zakončit rok uklizeným pracovním stolem a zrušit anonymní vkladní knížku (nepodstoupili-li jste to, nepochopíte...) mít před sebou další čtyři dny volna (kéž by také vyšlo něco z mých plánu!) zjistit, že oblíbená zpěvačka vydala nové album dokončit projekt... ;) P. S.: Přejeme Vám s méďou, ať je rok 2013 plný malých, větších i obrovských radostí! ;)
Další informace

Moment 52/52

Sobota podvečer, řekla bych odpoledne, ale venku je brzo tma. V koupelně si svítím, abych dobře viděla na barvu svých vlasů. Když jsem byla malá, byla jsem blonďatá , časem vlasy ztmavly... možná by se tomu dalo říkat tmavě plavá nebo světle hnědá s pramínky téměř blond od sluníčka vyšisovaných vlasů. Co by teenagerka jsem s barvami experimentovala hodně, ale později už moc ne - maximálně jsem si je nechala "rozjasnit" melírem nebo jsem si občas aplikovala nějaký zlatý odstín, ale jen v takové intenzitě, aby to házelo odlesky. A takový byl záměr, když jsem si před půl rokem nebo je to možná ještě déle kupovala "zlatou blond". Včera na tu krabičku v rámci vánoční nudy došlo. Že není něco dobře mi bylo jasný, už když jsem si barvu z vlasů spláchla a sušila si je, a tušila jsem, že až to uschne a uvidím to v denní světle bude to ještě horší. Byla jsem skoro blond! A to se mi teda nelíbilo ani trochu. Bylo nutné vyrazit na nákup, dovézt si domů novou krabičku a ztmavit....
Další informace