O pánském pyžamu a mém setkání s minulostí
Možná si ještě pamatujete, jak jsem onehdá šla do Penny Marketu a líbila se mi tam Katka. Ne že by tato story měla nějaké pokračovaní a že bych pro Katku musela časem založit zvláštní rubriku jako pro anděla, ale včera jsem v Penny Marketu zažila zase jiné shledání... s minulostí.
Koho by zajímalo, jak se to vyvíjí s Katkou, tak jen krátká zpráva: Katku jsem od té doby neviděla, asi to bude tím, že do jejího supermarketu tak často nechodím. Pravděpodobně se však pro mě tento supermarket stává místem zvláštních setkání. Něco jako kantýna u nás v práci, která se pro mě stala místem osudových setkání... mimojiných především s andělem.
Místo včerejšího setkání: Penny Market, v jiném městě než ten Katčin
Čas onoho setkání: někdy včera odpoledne... a nebo před deseti lety?
Aktéři onoho setkání: moje maličkost, moje přítomnost a moje minulost
Seznamte se s mou minulostí: Je mužského pohlaví a před deseti lety mi hodně dlouho trvalo, než mi došlo, že přestože se umí tvářit andělsky, tak na toho pravého anděla si budu muset teprve počkat. Víc než anděl byl to ďábel! A já to ve své naivitě prostě nepoznala...
Tehdy by stačilo jediné slovo, které by řekl, a vše bylo jinak. No, on se vlastně jednou vyslovil, ale nějak nevybral ta správná slova... :D Přesto opravdu hodně ovlivnil můj život a nebýt jeho, jsem dnes stoprocentně někde úplně jinde... takže vlastně nějaké díky si ten muž zaslouží.
Své přítomnosti jsem svou minulost ani v minulosti netajila, již jednou k takovému náhodnému setkání došlo a tehdy byl informován o roli toho druhého muže v mém životě. Rozhodně však to minulé setkání nebylo tak zásadní jako to včerejší. Výraz v obličeji mé minulosti při spatření mé přítomnosti jasně poukazoval na to, že má přítomnost je mu povědomá, jen neví odkud...
Má přítomnost se pouze podivovala nad tím, jak divně se na něj má minulost dívá, neboť toho muže také neuměl nikam zařadit. Když jsem mu vše osvětlila, tak se trochu podivoval nad tím, kam jsem to je tehdy dala svoje oči a proč se ještě teď červenám...
Co mě vedlo k tomu tuto událost zapsat? Dvě nevyřešené otázky:
Proč si má minulost tak zkoumavě prohlížela mou přítomnost a jaktože mu vůbec přišel povědomý?
A proč se proboha pořád červenám, když k tomu žádný důvod nemám?
A co to pánské pyžamo v názvu článku? :) Než jsem začala psát tenhle článek, tak jsem ho sbírala ze sušáku a bylo tak trochu impulzem k tomu jít tenhle článek psát... je totiž trochu výjimečné, protože běžně na sušáku s prádlem žádné pánské kusy oděvů nemám.
Onehdá jsem hledala moje tepláky stejné barvy jako barva toho pyžama a jak se mi tak občas stává, že se oblékám u sušáku s prádlem - je to velmi pohodlné, protože tím odpadá ta mezifáze skládání prádla a uklízení na příslušná místa! :) - tak jsem se oblékla do toho přítelova spodku od pyžama... Bylo mi trochu divné, že jsou my ty tepláky trochu dlouhé, trochu volné a nějak z nich zmizela ta proužka po straně, a chvíli mi trvalo, než mi došlo, jaký kus oblečení to mám vlastně na sobě! :)
Teď už je pyžamo uklizené na svém místě a čeká, až si ho moje přítomnost přijde někdy v budoucnosti obléknout!
Komentáře
Okomentovat