Zažít něco (s)nového!

Ve čtvrtek jsem si udělala volné odpoledne a už jsem zase lezla po kolenou v trávě... :)

Dějství první: Jdu vrátit fakt dobré vstupenky na divadelní představení, které na poslední chvíli zrušili. "To je smůla, že jo? Náhradní termín je až příští rok v březnu. Fakt jsme s tím nemohli nic dělat," říká paní v předprodeji. Dějství druhé (o rok později): Z lednice si beru dvě vstupenky a pokládám si je vedle klíčů od auta. Z černé halenky obírám bílé fuflíky (to jak jsem s černým prádlem vyprala i dva papírové kapesníčky!)... uprostřed obírání si říkám, že mi v té halence s hlubokým výstřihem bude v divadle zima. Zkouším si černé tričko s dlouhým rukávem a hnědé šaty, pak černé tričko s kostičkovou šato-halenkou a sukni. Jsem docela spokojená, ale ne maminka, která už je připravená: "Je ti třicet a ne čtrnáct!" Aha. Beru si k sukni černou halenku... a kolem krku oblíbený etno šátek. Je mi třicet? ;) Dějství třetí: "A to jsi říkala, že se i tady ( rozumějte na maloměstě ) do divadla chodí ve večerním," říkám mamce, když vidím paní a pány v džíná

Zatímco ostatní kvítka ještě spí hluboko v zemi, tahle se odvážně a bez známky jakéhokoliv strachu z rozmarů přírody rozhodla vyklíčit a vzhledem k tomuto statečnému činu je odměňme prchavou chvilkou naší pozornosti! ;)

Když jsem se ráno podívala do zrcadla, jedna z věcí, které mě napadly, byla: "Chtěla bych být hezká." To by nebylo špatné - nemyslím "prvoplánově krásná", ale spíš " okouzlující " - takoví lidé to mají v mnoha směrech jednodušší. Chtěla bych být sebevědomá . Zdravě sebevědomá. Jistým krokem projít vzpřímeně ulicí, na rtech spokojený úsměv... a tu tam by se nějaký pán ohlédl... To přece každé ženě udělá dobře! Chtěla bych být oblíbená . Ono to souvisí s těmi předchozími body. Okouzlující, sebevědomá, mající jistý šarm, milá, vtipná... prostě v kolektivu oblíbená. Kdo to nezažil, neví, jaké to je být outsider. I kdybych pominula svou nesmělost, zakřiknutost a uzavřenost vůči okolí, nedala bych to. Jsem svá a na nic si neumím hrát, což beru jako pozitivum, avšak s oblíbeností se to vylučuje... Chtěla bych být v něčem dobrá a úspěšná . To bych možná chtěla ze všeho nejvíc a třeba by se pro to dalo i něco udělat. Maturitou na ekonomce jsem žádné zvláštní dovedn

Mám příjemnou novinu! Za týden začíná jaro! :) Letos tento okamžik nastane přesně 20. března ve 23:21 a od té chvíle nám sluníčko bude jen a jen blíž... hurá!!! :) Čím jsem starší, tím hůř ty zimy snáším a tím větší radost z jara mám... a konečně se to blíží! :))) A pak se hned zase začnu těšit na léto! ;) :D Každé období s sebou nese něco typického, něco na co se těšíme nebo na co vzpomínáme, něco co si s tím daným obdobím neomylně spojujeme... a takhle to mám já: Jaro . . první jarní deštík, který smyje trochu té zimní špíny, zazelenání se a rozkvět luk, bolavé nohy z prvního výletu, chuť špekáčku pěkně vypečeného nad ohýnkem, odhození bund, svetrů a mikin, víc výletů a užívání si prvních teplých večerů, první plavecká tempa v přírodních vodách Léto . . chuť třešní a hned vzápětí jahod rostlých na sluníčku, vůně oleje na opalování a věčně mokré plavky, nenáviděné tropické noci, příjemně svěží chladivá rána a radost z ponoření se do studené vody po dlouhém dni v rozpálené kanceláři n

Znáte Snoopyho? Tedy krom toho, že si umíte představit, jak tenhle slavný pejsek vypadá, znáte jeho příhody, příhody jeho páníčka Charlieho Browna a dalších jeho malých přátel? Já jsem si Snoopyho donedávna uměla jen představit - jak by také ne, když ho mám na několikero kalhotkách?! :))) - ale pokročila jsem a seznámila se s hrdiny Charlese M. Schulze blíže... Dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knížku hltala tak jako Snoopyho. Naposledy možná Urbaníkové Všechno nebo nic , ale s tou jsou komiksové stripy o Peanuts, tedy partičce dětí kolem Snoopyho, vcelku nesrovnatelné. Sama bych si tu první a pak tedy ani tu druhou knížku asi nekoupila, pouze jsem ji v knihkupectví váhavě držela v rukách a listovala jí, ovšem M. se rozhodl, že mi Lásku podle Snoopyho koupí k svátku... a pak už jsem si k ní ten Svět podle Snoopyho musela dokoupit, protože mi Láska podle Snoopyho a ty krátké komiksové příběhy v ní prostě nestačily. Snoopy, mimochodem v obou knihách se můžeme přesvědčit, že výrazný

Já sice nikoho nezajímám, ale kdyby to náhodou bylo jinak a někdo si mě povšiml a třeba by se podivil nad tím, že pobíhám (za ním) v tom mraze jen tak nalehko..... Teda tohle už se mi jednou s panem andělem stalo, ale to jsem byla velmi překvapená, že jsem na to rozumnou odpověď neměla. Tentokrát by to ale bylo jiné. Zvlášť ptal-li by se ten v té čepici. Ten z Hor. "Vám vůbec není zima?!" zeptal by se třeba. "Je. Právě tady hledám někoho, kdo mi půjčí čepici..." A on by si ji sundal z hlavy a s úsměvem by mi ji podal. Poděkovala bych mu a zeptala se: "Kdy vám ji můžu vrátit?" Jakmile se to stane, neprodleně Vás budu informovat. A přidám i tu informaci, kterého kusu oděvu bude mi v té inkriminované chvíli třeba... :)))

Když jsem si u Vendy na blogu přečetla článek na téma filmy dle knižních předloh , nenapadl mě jediný film, který by byl lepší nebo přinejmenším stejně tak dobrý jako původní kniha. Pak jsem si ale vzpomněla... nedávnou jsem si koupila DVD s filmem Mikulášovy patálie a tenhle film mě vskutku nadchl... Filmové příběhy Malého Mikuláše, jeho rodiny a jeho malých kamarádů jsou inspirovány knihami Goscinnyho a Sempého a toto filmové zpracování je vskutku povedené. Úžasné černo-červené ilustrace z knihy jako by ožily a s ním i celý Mikulášův svět. Ten je i ve filmu vykreslen tak, jak jsou ho schopny vidět jen děti, což jistě zaujme nejednoho dospělého a může tak zjistit, jak je pro děti nelehké soužití s dospěláky. Samozřejmě s nadsázkou! Celý film je roztomile humorný, budete se minimálně usmívat, místy však smát... Normálně rodinné filmy nemám ráda, ale tento rozhodně doporučuji všem generacím! Každý si v něm totiž to své najde...

Šetřila jsem si to nové tričenko na jaro a evidentně to nastalo právě dnes. Nevzpomínám si, kdy jsem tu chuť vzít si na sebe něco s hodně hlubokým výstřihem měla naposledy, každopádně dnes se vrátila... a zatímco On měl na sobě zimní bundu a na tmavých prošedivělých vlasech čepici (však přijel z Hor!), já se po venku promenovala v tričenku... :) Jen jsem toho chlapa krátce zahlédla a tak nějak mě to zase rozněžňuje a rozlaďuje... nebo spíš nalaďuje... :))) Jen pro u přesnění: zatím mluvím stále o stejném pánovi a stále jsme u písmena B . Ale v momentálně rozpoložení mě rozněžňují i jiní... Začalo to získáním informace o momentálním působišti pana anděla. S tou informací jako by najednou všechny vzpomínky ožily a jakoby to bylo včera, kdy se na mě tak krásně a rozpačitě usmíval... a vrátila se i všechna lítost z toho, jak to tenkrát všechno bylo. A to jsem to už před rokem měla všechno za vyřízené! Co je však zásadní, že s tím vším se vrátilo i nutkání, chuť a touha... po něčem (s)novém