Sedm statečných
Zatímco ostatní kvítka ještě spí hluboko v zemi, tahle se odvážně a bez známky jakéhokoliv strachu z rozmarů přírody rozhodla vyklíčit a vzhledem k tomuto statečnému činu je odměňme prchavou chvilkou naší pozornosti! ;)
Moment 40/52
Pátek, po práci, opět v Horách . Potřebovala jsem sem jet, hodit se do klidu, odkud mě zase vyvedl barevnější Roman, a urovnat si nějak v hlavě myšlenky; však už tomu říkám terapie Horama . Sluníčko, stoh slámy a ten výhled! Ale tentokrát to na mě moc nepůsobí... no co, zkusila jsem to... Vracím se přes park na náměstí, po pěšině proti mně jde chlap. Naše pohledy se střetnou, úsměv, který mi věnuje, mu vracím. Na to mi potřeje ještě "dobrý den", já mu potěšeně odpovídám i na to. Už se jen mineme a mně se částečně vrací ten hřejivý pocit, že Horalé jsou milí!
Komentáře
Okomentovat