Postel plná cizinců
Dějství první: Jdu vrátit fakt dobré vstupenky na divadelní představení, které na poslední chvíli zrušili. "To je smůla, že jo? Náhradní termín je až příští rok v březnu. Fakt jsme s tím nemohli nic dělat," říká paní v předprodeji.
Dějství druhé (o rok později): Z lednice si beru dvě vstupenky a pokládám si je vedle klíčů od auta. Z černé halenky obírám bílé fuflíky (to jak jsem s černým prádlem vyprala i dva papírové kapesníčky!)... uprostřed obírání si říkám, že mi v té halence s hlubokým výstřihem bude v divadle zima. Zkouším si černé tričko s dlouhým rukávem a hnědé šaty, pak černé tričko s kostičkovou šato-halenkou a sukni. Jsem docela spokojená, ale ne maminka, která už je připravená: "Je ti třicet a ne čtrnáct!" Aha. Beru si k sukni černou halenku... a kolem krku oblíbený etno šátek. Je mi třicet? ;)
Dějství třetí: "A to jsi říkala, že se i tady (rozumějte na maloměstě) do divadla chodí ve večerním," říkám mamce, když vidím paní a pány v džínách (taky jsem v nich původně chtěla jít!), tričkách, svetrech a botaskách. A za chvíli zase: "Si říkala, že kostičkový se do divadla nehodí!" Hodí nehodí, asi se každý oblékl, jak nejlépe mohl. Upoutala mě jedna slečna, která to vzala opravdu vážně a moc jí to slušelo, ten její však vypadal jako metrosexuál.
Pozorovat známé i neznámé spoluobčany převlečené pro tento večer za divadelní návštěvníky je zábavné! "Jestli tam bude Štryncbaba, tak se budu smát," říkala mamka cestou do divadla. A kdo tam nebyl? :)
Dámy měly večerní kabelky. Já jsem popadla kabelku, kterou nosím běžně - však v ní mám všechno, co potřebuju - peněženku, doklady a doklady od auta, klíče a tak... co mi chvíli chybělo, byly bonbony. Dámy s večerními kabelkami je měly! Možná mentolky...
Já jsem mentholku našla o přestávce. Ne jednu zakutálenou, ale celou velkou tubu konopného mazání s mentolem, taky už mě docela bolelo za krkem. A když jsem si uklízela mentholku, našla jsem i ty bonbony. Šalvějový. V kabelce byl dále časopis, nákupní tašky, poznámkový bloček a tužky, různý kapičky, spreje a pilulky a hromada dalších nesmyslů, který je nutný mít s sebou pořád, i v divadle. A pak taky foťák... :)
Pádný důvod, proč jsem prostě nemohla mít večerní kabelku!
Na divadle je skvělý všechno to divadlo okolo! Ta slavnostní atmosféra (kdybych chodila častěji, možná by mi to tak nepřišlo), pozorování lidí a čekání, až to začne - já čekala přes rok! - a pak konečně první zvonění, druhé zvonění... a nakonec třetí, po kterém se setmí. Následuje už jen očekávání, jaká scéna se asi objeví za oponou?!
Zatím skrz švírku "jen" vychází ven Jana Infeldová coby šantánová tanečnice s peříčkovým boa a do mikrofonu pěje francouzský šanson. Takhle musí začínat ideální představení!!! :)
Po chvíli zmizí, opona se zvedne a objeví se Miloslav Mejzlík, který mluví do telefonu francouzsky! C'est génial! :)))
Jednoduše to to bylo skvělý! Nasmála jsem se jako už dlouho ne! Postel plná cizinců je taková roztomile bláznivá komedie odehrávající se trochu podivném francouzském hotýlku s ještě podivnějším personálem, je to příběh jednoho hotelového pokoje, kde se shodou neuvěřitelných náhod setkává pět hotelových hostů... a to je velmi dobrý základ pro mnoho vtipných zápletek! Třeba Otto Kallus - hezkej chlap! ;) - neustále se svlékající a oblékající, aby nakonec zůstal jen ve slipech a růžovém kabátku... :D
Co Vám budu povídat. Vrátila jsem se včera nadšená a už pomaluji sonduji, co se v městském divadle chystá příště...
Komentáře
Okomentovat