Zažít něco (s)nového!

Zavolal. Vymyslel. Nadchnul. Rozmlouval. Líčil. Promlouval. Staral se. Bavil. Těšila se. Neozval se. Zavolala. Vymlouval se. Lhal. Zklamal. Jako vždycky!

Týden mu trvalo, než zareagoval na zprávu, že by ho chtěla vidět. Po celou tu dobu se ona na něj pokoušela zapomenout a byly chvíle, kdy se to dařilo. Ale on zavolal a navrhl schůzka na nedělní odpoledne. Znala ho a věděla, že tomu nemá věřit, ale musela být připravená i na variantu, že rande bude. Jenže on nezavolal, jak slíbil. Zase plakala...

Říkala jsem si přece, že se do něj nesmím zase zamilovat! Zamilovala jsem se? Není to jen pouhý chtíč a taky touha po normálním životě ? Jo! Největší magor je mi jediným náznakem normálního života . Byla jsem rozpačitá z toho našeho setkání začátkem prázdnin. Byla jsem nemilé překvapená, kvůli jaké blbosti se později naštval. Byla jsem už jen mírně udivená, jaké mi pak zase předkládal klukovské výmluvy. A byla jsem natěšená, když sliboval, že přijede na neckyádu. Tak nějak jsem věděla, že se to nestane, ale ta představa, že se mnou někam půjde muž a nebudu tam sama jako vždycky a všude, byla tak opojná! Tohle, to je ten "normální život", který myslím. Že nejste sami, že máte v někom oporu, že vás někde někdo čeká. Že vás někdo obejme, že vás někdo políbí, že máte nějaký intimní život. Že se něco děje a že nevstáváte ráno jen proto, abyste šli do práce. Tolik mi to všechno chybí! Aspoň ta iluze... On není normální život , on je jen jeho náznak. Stačilo by mi i jen to, protože