Zažít něco (s)nového!

Nebyl to snový život, ale žila jsem svůj sen. S tím snem o Něm jsem prožila nějakých dvanáct let s několika kratšími i delšími přestávkami a po těch letech se stával realitou; konečně se odehrával za bílého dne i pod rouškou tmy, i když do toho, který tomu přecházel pouze v mých fantaziích, měl sakra daleko. Je však úplně jedno, jestli se vyplnil na dvacet nebo devadesát procent... mít i jen setinu toho, co jste chtěli, je víc než nemít nic! Navíc jsem už nevěřila, že můžu zažít to kouzlo sbližování se s opačným pohlavím; ne že s ním, ale vůbec s kýmkoliv. Ač jsem asociál, toužím po vztahu a po všem tom, co se s tím pojí... mít někoho, moci s ním trávit čas a těšit se na to, plánovat si společně úplně obyčejné věci, nechat si blbnout hlavu a zažívat alespoň iluzi lásky čítající sdílení všednodenností na Messengeru, dlouhé večerní telefonáty, společný smích a vtipy, mou absolutní neschopnost přijímat lichotky doprovázenou nepopsatelnou vnitřní explozí štěstí a fascinací z každého takové