Zažít něco (s)nového!

Možná je to chtíč. Možná je to touha po pocitu, že mě někdo chce. Možná dychtím po tom žít přítomným okamžikem a nic neřešit. Možná nechci být sama. Možná chci být normální  a mít vztah. Docela jsem to zvládala být sama, než jsem v létě zase zjistila, jaké to je na někoho se těšit a být pak z jeho blízkosti velmi příjemně vnitřně rozechvělá. Už prostě nechci být sama! Ne každý den a každou noc. Chci být zase s Ním! Ještě aspoň chvíli... Vím, že to nikdy nikdo nemůže pochopit. Najděte mi jiného chlapa, postavte ho proti mě a zařiďte, ať z něj nemám sebemenší obavy, jsem vůči němu otevřená, zamilujeme se do sebe na první pohled a to kouzlo vydrží tak dlouho, až zmizí veškeré rozpaky a přijde láska. Jo, vím, tohle se nikdy nestane. A právě proto nemůžu na Romana jen tak zapomenout. Bude to skoro měsíc, co jsme se viděli a co nic nenasvědčovalo tomu, že by to mělo být naposled. Byla jsem tehdy opojená tím, že se to všechno dělo. Bylo to jako sen! Teď už jsem zase jen ufňukaná - protože se

Není mi líto ničeho, co se stalo. Lituju zase jen všeho toho, co se nestalo a asi už ani nestane. Zůstávala jsem celé léto nohama na zemi a věděla jsem, že to všechno krásné je jen iluze. Jenže ono mi to ke štěstí prostě stačilo! Nechtěla jsem víc, protože jak to bylo z jedné strany obtížné, z druhé zase nesmírně snadné. Jsem jiná, mám nesmírně komplikované uvažovaní a spoustu psychických bloků; s Romanem jsem nikdy nic z toho nemusela řešit, nebylo to překážkou a všechno si tak nějak plynulo (celé roky). Stačilo se nechat unášet tím, co on říká (on mýtoman), a plout na vlně snů, které si má fantazie vytvářela (já erotomanka). S ním jsem si uvědomila, že už asi ani nechci klasický vztah, že bych nejradši byla mingle. Žít si svůj život a občas mít nějaký partnerský, coby rozptýlení do jinak víceméně samotářských aktivit. Pak asi i ty nároky na partnera není třeba mít vysoké, nad lecčíms lze přivřít oko. Ať je Roman jakýkoliv, pořád v něm vidím křehkou lidskou bytost, která si zaslouží z

Ač jsem já sama pořád dosud nebyla vnitřně přesvědčená, že je to vztah, za poslední necelé dva týdny to on stihnul už třikrát skončit. Ty výkyvy nálad jsou naprosto šílené! Nemám to zapotřebí, vím to. Jen jsem prostě chtěla trochu radosti do života... a pokud se mi dál bude ta trocha potěšení nabízet, budu si ji brát! Jo, chtěla bych víc té radosti; zatím se však jen snažím chápat, proč to nejde: je mu blbě, je vožralej, má kocovinu, je mu blbě, blije, má absťák, je mu blbě, je mu zle, má spoustu starostí, je mu blbě a je nervní. Poznala jsem ho coby řidiče z povolání - tehdy byl střízlivej. Dělal mě tedy šťastnou i bez chlastu, ale je fakt, že bez jeho pití by se asi nikdy nestalo nic víc. Ani před lety, ani teď. A pořád ničeho z toho nelituju... Vždycky jsem litovala jen toho, co se nestalo - všeho toho, co mi pod vlivem barvitě líčil a sliboval. Poslední týden byl velmi intenzivní vzhledem k tomu, že já měla dovolenou a on je na neschopence, jen je to i po té společné noci pořád jen

Emoce nabírají na intenzitě! Neprožívat to, občas se i bavím... a snad se zase budu bavit i coby účastnice! Byla krásná společná noc, já byla nejšťastněji na světě,  následovalo ne až tak příjemné procitnutí a... ... a pak mě rozplakal. Tu noc, když jsem mu ležela hlavou na klíně, jsem mu říkala, že se bojím toho, že už nikdy nebudu moct být s ním. Urazilo ho, že si myslím, že zase udělá to, co už nejednou. No, netrvalo to dlouho! On šel k doktoru a já jela na výlet. On se dobelhal pro další chlast, jak jsem se později dozvěděla, a já dospávala deficit. Byla jsem úplně mimo, že jsem nevěděla, co je za den, když mi zavolal. A v tom stavu jsem se měla snažit pochopit, co se stalo, z jeho opileckého blekotání. Něco se vážně stalo, protože pes, který měl jít na hlídání (k Jiřině), zůstal doma. Prý že kámoš dal Romanovi kopačky. Nevim, dál. Ale i já sebou odmítám nechat manipulovat, chci se vyspat a, když jsem tam nesměla zůstat ráno, odmítám tam večer jet, zvlášť když mě ujistí, že to s vl

Naše první společná noc byla přesně taková jako celý náš vztah! Před čtyřmi a půl rokem jsme spolu byli v ložnici, na dvoulůžku, v relativně čistě povlečených peřinách, bez psa. Tehdy nic nebylo. Po přestěhování do domu před rekonstrukcí zatím nemá ložnici, jen jakýsi psobývák s gaučem a válendou, kde psovi není zakázáno vůbec nic. Jak tam budeme ve třech spát? Přináší ještě matraci, kde měl spát on, pro mě bylo určené místo na té jejich ušmudlané válendě... Je neděle, něco po deváté večer, když uleháme. Spolu. Na matraci. Po asi čtyřech letech bez sexu jsem se bála jako by to bylo poprvé. Přitom vím, že se nemám čeho bát, vím, že fyzicky mi neublíží a nebude dělat nic, co bych nechtěla. Objetí, polibky, doteky a spousta krásných slov. Tohle on umí! Svléknout jsem se musela sama, protože pochroumaná horní končetina. Psa ze zad mi už sundat pomáhal. Jo, vždycky jsem toužila po trojce se psem! :D Od začátku a ne jednou se chtěl zapojovat taky. A moc dobře věděl, o co jde! :o Nebýt psa,

Páté rande. Nejdřív nebylo, protože mu bylo zle. Pak nebylo, protože jsem z nezdělitelného důvodu nechtěla já; vysokou školu lhaní mám od něj. Ovšem tím odmítnutím jsem to v jeho očích přehnala, naštval se tak, že mi napsal, že se ozve za rok! Kdybych tomu věřila, aspoň bych se dočkala toho, že se vše vyřeší samo a ukončíme to, co já stejně občas nedávám... jenže já tušila, že to nebude trvat tak dlouho. Jen den a půl se mnou nemluvil. Pak jsme zase začali řešit další sračky. Musím to tak označit, protože bych prostě čekala, že v této fázi vztahu nebudeme řešit vůbec nic. To, o čem jsme komunikovali v průběhu dvou týdnů, kdy jsme se vůbec neviděli, byly sračky bezesporu; za situaci, ve které byl, si mohl sám, ale já ho nemohla odsoudit a poslat do prdele, kdo jiný by mi dal aspoň tu iluzi lásky?! To, co ho potkalo teď, třeba nemohl až tak ovlivnit... Spadnul ze schodů. Jo, asi byl pod vlivem, jak jinak... A Léňa je hodná (čtěte: blbá) a, protože kvůli zraněním moc nemůže chodit a ruka