Vztah s alkoholikem

Ač jsem já sama pořád dosud nebyla vnitřně přesvědčená, že je to vztah, za poslední necelé dva týdny to on stihnul už třikrát skončit.

Ty výkyvy nálad jsou naprosto šílené!

Nemám to zapotřebí, vím to. Jen jsem prostě chtěla trochu radosti do života... a pokud se mi dál bude ta trocha potěšení nabízet, budu si ji brát! Jo, chtěla bych víc té radosti; zatím se však jen snažím chápat, proč to nejde: je mu blbě, je vožralej, má kocovinu, je mu blbě, blije, má absťák, je mu blbě, je mu zle, má spoustu starostí, je mu blbě a je nervní.

Poznala jsem ho coby řidiče z povolání - tehdy byl střízlivej. Dělal mě tedy šťastnou i bez chlastu, ale je fakt, že bez jeho pití by se asi nikdy nestalo nic víc. Ani před lety, ani teď. A pořád ničeho z toho nelituju...

Vždycky jsem litovala jen toho, co se nestalo - všeho toho, co mi pod vlivem barvitě líčil a sliboval.

Poslední týden byl velmi intenzivní vzhledem k tomu, že já měla dovolenou a on je na neschopence, jen je to i po té společné noci pořád jen vztah na dálku. Mohli jsme strávit tolik času společně a mít minimálně všechen ten sex, všude, kde mi ho slíbil, ale vzhledem k tomu, že mu bylo blbě, poslední rande jsem měla s jeho psem...

Páníček den po dni naše setkání odsouval. Věřila jsem tomu, že nepije, po telefonu to tak působilo. I tu úplně obyčejnou sobotu, kterou jsme společně naplánovali, já se na ni těšila a měla jsem radost, že jsem pro nějakou aktivitu konečně nadchla i jeho, jsme naplánovali za střízliva. Měli jsme jít na houby, s vlkem, s košíčkama a hlavně spolu. Fakt jsem věřila tomu, podle toho, jak mi to líčil, že se těší i on... mluví o společně strávené sobotě, o sexu za bílého dne a najednou plánuje i to, jak půjdeme na rozsvěcování vánočního stromu... Jo, s přibývající páteční večerní hodinou začal mizet dojem o jeho střízlivosti!

Nikam jsme nešli, bo mu ráno bylo zase zle. Mohla jsem jít třeba sama s vlkem. Mohla jsem ho jít aspoň vyvenčit. Jenže já nechci chodit s nevychovaným psem, který se ani trochu nechce nechat mazlit, a nebudu to dělat ani proto, abych se někomu zalíbila! Když ale pak padly i mé nedělní plány, které jsem měla jinde, nakonec se nabídnu, že pojedu do Hor a toho vlka vezmu ven, ať marod může odpočívat...

"Přijeď, kdy chceš..."

"Kup mi cestou víno." (odmítám a snažím se mu to hezky vymluvit)

"Kde seš? Už jedeš?" (právě, když se pomalu chystám odjet, protože jsem přece mohla přijet kdykoliv... jen v tu chvíli už je podle něj pozdě)

Po chvíli: "Nejezdi, sjednám si na hlídání agenturu, vy ženský máte se vším pořád problém!" (začátek zlostného útočného výlevu)

Co mohu odvětit jiného, než že toto fakt nemám zapotřebí?! Loučím se a pokládám telefon. Ne, fakt si nenechám líbit všechno...

Že chce mít poslední slovo on a, že to nikdy nemůžu být já, kdo něco rozhodne, napíše mi na Messenger už jen, že on toto taky nemá zapotřebí, a přidá teatrální SBOHEM!

Tak už se to samo vyřešilo?!