Frauen SURPRISE!

Věděla jsem, že to nemůže trvat věčně; věděla jsem, že je příliš optimistické nastavit si v autě jeho telefonní číslo na rychlou volbu, ale chtěla jsem tomu věřit; přemýšlela jsem nejednou, jestli mě to vůbec ještě dělá šťastnou, ale byl to můj letitý únik od reality - ta naděje, že můžu ještě něco prožít; vyhovovalo mi, že se pohybuju ve své komfortní zóně, takže jsem vůbec nečekala, jak moc mě to ještě může překvapit...

Nestalo se vůbec nic, krom toho, že jsem nedopatřením odjela s jeho nožíkem, takže mi přišlo logické, že ho vrátím, jakmile se uvidíme. I on s tím souhlasil, ale pak se mu to rozleželo a chtěl ho vrátit hned, ale nedovolil mi mu ho osobně dovézt, což se mě dost dotklo... a na truc jsem ignorovala příkaz, ať ho pošlu poštou, však říkal, ať si ho nechám na památku, když je to problém. 

Když "nožík není na místě", začínám dostávat zprávy, jak přišel o třicet let vzpomínek, ať si ho teda nechám... sbohem! Neměla jsem na to reagovat, ale ten pocit, jak mi křivdí, mi to nedovolil, což nemělo vůbec smysl, protože nožík, nožík, nožík... no, tak jsem asi zlodějka nožíků! 

Po této jeho hře na city mě obměkčilo následné "prosím". Obměkčilo ve smyslu projevit ochotu, když k nožíku má takovou citovou vazbu (evidentně silnější než ke mně), zvlášť když chápu všechny ty důvodu, proč jsem ho nemohla vrátit osobně; pošlu mu ho, když mi on pošle peníze na poštovné. Nešlo o peníze, jen o princip a o to ho naštvat, když už teda tuhle partii tímhle agresivním způsobem rozehrál. Reakce na slušnou žádost o 129 Kč byla fakt hustá! Něco cenzurovaného, jsem ubohá, nožík si mám nechat a už o mě nechce ani slyšet. Takže jsem míň než nožík a citová hodnota nožíku je nižší než 129 Kč...

Třikrát mi řekl, ať si ho nechám. Třikrát si o něj zase řekl. Fakt ví, co chce. Abych já neměla nůž, o kterej vůbec nestojím! Poslal mi adresu a poslal 130 Kč. Ty vole, kdyby to nebylo žalostný, je to směšný! Korunu navíc jsem přibalila k nožíku...

A když už skoro pískám konec, tak nalitej zavolá a chce poslat písničku, kterou nemůže najít... Najdu písničku. A pak se zase dozvím, jak špatná jsem... Že mi bylo zatěžko ten nůž dovézt, když na výlet si klidně jedu až do Slatiňan! A že si při svém příjmu řeknu o peníze! Zbytečně se hádáme, protože on zase vidí jen to svoje, co se mu zrovna hodí a co vůbec neodpovídá skutečnosti, jen aby kolem sebe plival zlo. Co se mu nehodí, je schopen vytěsnit způsobem, že sám věří jen té své jediné pravdě. Mýtoman!

Varovali mě před ním za ty roky mnohokrát. Zase a znovu se musím přesvědčovat o tom, kolik zla a zášti v něm je...