Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červen, 2009

Sláva nazdar výletu... (2)

Obrázek
aneb pár fotek ze včerejšího výletu... po modré turistické k vodopádu Jedlová Šli jsem po modré turistické souběžně s divokým potokem pořád do kopce... Modré - vím, spíš fialové, ale po modré turistické se mi víc hodí modré - tedy modré bylo i lesní kvítí... Kapradí skoro jako v botanické ... jen o kousek menší... ;) Konečně na kopci... tady už to byla jen taková příjemná procházka... k našemu cíli... A to jen on! Cíl naší cesty. Vodopád... A tohle jsem prostě musela vyfotit. Rodný list zábradlí u vodopádu - neničila jsem ho, pouze jsem ho podlezla... A schválně, kdo první uhodnete, co je na tom drobném nápisu na zabradlí tak úžasného... ;)

Sláva nazdar výletu...

Obrázek
aneb pár fotek ze čtvrteční návštěvy botanické zahrady... Proměnlivost čtvrtečního počasí jistila skleníková střecha nad hlavou a tropické teploty v pavilónech tropů... Že by pauza na svačinu? Hmmm... počkáme, až dozrajou... Jestli byla zlatá, tak přání rozhodně neplnila... :( Krásné vodní květeny tam bylou také spoustu... A také zajímavého kvítí. Toto lákalo k tomu do něj fouknout, aby se rozletělo... ale zdání klame, s pampeliškou nemělo nic společného! Jakási travina z bažiny... A na závěr královna květin, růže ještě plná rosy... možná po ranní hygieně...

Anděl či ďábel, jeho bytost a já

Obrázek
Není to tak dávno, co plánované drama o několika dějstvích, stalo se jednoaktoaktovkou - nepopírám však že v tu chvíli velmi důležitou. Dnes to dopadlo podobně; z obrazu , který jsem si malovala, vznikla nakonec jen šmouha... Ráno jsem ještě zvažovala, jestli nezůstat v posteli a nechat mé hloupé plány na jindy. Jen kvůli němu šla jsem nakonec do práce, přestože jsem si mohla užívat dovolené... A v jednu chvíli jsem toho rozhodně nelitovala. Mé dopolední setkání s ním, které mi na pár hodin vrátilo úsměv na tvář a kdy jsem zase po dlouhé době měla pocit, že ten chlap je opravdu anděl, stálo opravdu za to, byť to trvalo možná jen pár zlomků sekundy. Od té chvíle jsem pracovala s úsměvem pro mé okolí asi velmi těžko pochopitelným a těšila jsem se na něj... Asi úplně zbytečně. Pomyslná stupnice našich setkání v rolích řidič a cestující má setrvale klesavou tendenci. Tenkrát poprvé jsme si docela hezky povídali, narozdíl od toho, jak je tomu teď. S každým setkáním slov ubývalo a ubývalo

Maluju a miluju... a miluju a maluju...

Obrázek
Tak jako maluji si ve své hlavě anděla, maluji si i naše zítřejší setkání. A přemýšlím nad tím, zda to nebude naposledy , kdy budu mít snahu přiblížit se k němu tak blízko... Nic neponechávám náhodě a nebudu ho hledat po všech čertech, ale půjdu v pravý čas na pravé místo. Pravděpodobně bude mít zpoždění jako vždy, ale stoprocentně se dočkám... a pak? Pak mě asi zase vyděsí ( možná jen pomyslný ) nápis: NEMLUVTE ZA JÍZDY S ŘIDIČEM...

Francouzské menu "à la télé tchèque" 2

Obrázek
Nahlédněme zase trochu pod pokličku francouzským hospodyním, respektive koukněme se na české televizní kuchaře, jak vaří po francouzsku (minulý výběr televizních receptů zde ). Dnes to bude o cibuli. Tu má doma opravdu každý... a dá se z ní udělat třeba parádní koláč. Nevěříte? A samozřejmě bez cibule by nebyla ani cibulačka... zde se můžete kouknout, jak ji vaří pan Babica. Pravidelně, když začnu psát o francouzské kuchyni, vždycky skončím u šneků ... a aby to dnes nebylo pouze o cibuli, tak si to neodpustím ani dnes a pravděpodobně si to ani do budoucna odpustit nehodlám, pokud je konečně neochutnám. Že nevěříte, že můžou chutnat? Vydržte do konce epizody z názvem ... a šneka sníš? , ve které tým Kuchařské pohotovostí sestavil celé hlemýždí menu. Bon appétit!

Koho se anděl bojí?

Vlastně ho vůbec neznám, ale přesto mám pocit, jak dobře ho znám, jak chápu, proč dělá to či ono... Chápu ho, protože on je jako já. Uzavřený, nesmělý a bojácný. Velmi bojácný. Už dlouho mám pocit, že má strach z mého přítele. A nemám ten pocit sama; sama si ten jeho strach pouze růžovosnově vysvětluju tím, že přestože mi anděl nikdy nic nenaznačil a nikdy nic se mezi námi nestalo, musela jeho hlavou minimálně proběhnout nějaká myšlenka, na základě které má provinilý pocit. Jinak by se mého dvoumetrového muže nebál! Poslední dobou mám pocit, že se tak trochu bojí i mě. Netuší, čeho jsem schopná, netuší, co udělám, netuší, co svým chováním sleduju. Prostě netuší nic a procit nevědomosti může často být příčinou obav či strachu. Ze stejného důvodu jako mě může se bát i Anny , s tím rozdílem, že v jejím případě možná tuší o něco víc. A nakonec může mít strach i z toho, co by mohl udělat a čeho by se mohl dopustit - on, rodinný typ muže, který budí dojem, že žádná žena (krom té jeho) pro

Mé obrázky na plochu

Obrázek
Vybrala jsem si na vladstudio.com dnes novou tapetu a uvědomila jsem si, že si ty obrázky na plochu často vybírám podle toho, jak se s nimi ztotožňuji... Momentálně jsem holčičkou z tohoto obrázku... Jen pár posledních dní toužila jsem být princeznou z následujícího wallpaperu. Vlastně jsem tu tapetu vyměnila jen proto, že na ní dobře nebyly vidět ikony, a proto, že jsem se na první pohled zamilovala do té holčičky s vlastním světem pod deštníkem... jinak samozřejmě dál chci být princeznou, kterou vysvobodí udatný rytíř! Tahle možná měla být jen pro rozveselení... nebo na důkaz toho, že i beruška s chameleonem mohou si být velmi blízcí! Toužím po tom prolomit všechny přírodní zákony a, když chci létat, nezabrání mi ani to, že jsem žirafa... (v praxi však trochu pokulhávám) Že bych byla mimozemšťanka? Možná jsem... A také chtěla jsem se líbit mému mimozemšťanovi... Měla jsem i dobu, kterou jsem si spojovala se sněním ve dvou. Hádáte-li jakési časové uspořádání, hádáte dobře... vracíme

V posteli a okolo postele...

Obrázek
Stále vyčerpaná a ospalá nemohla jsem v tento deštivý večer vymyslet nic lepšího než si zalézt do postele a pustit si romantický film, který však nesleduju - asi už nemám dostatek intelektu ani na to. Tak pojďte za mnou... Moje oblíbené povlečení, do kterého jsem zachumlaná. A vylezu možná, až venku bude slunce... a nebo možná v pondělí, až půjdu do práce... a nebo možná zítra ráno, až bude čas na nějakou dobrou snídani... a nebo možná ještě dnes večer. Ale zatím je mi tu docela dobře. Můj kámoš oslík. Jediný chlapák, který netouží po jiné posteli než té mé a který mi tu každou noc dělá společnost... Možná už jste tyhle fotky viděli v jednom starším článku . Co tu mám nového? Včera jsem si v jakémsi vánočním výprodeji zakoupila girlandu s andělskými křídly - z pravého peří - tak jsem si ji omotala kolem pelesti, přidala další pár andělských perutí - z pravého plechu - a z mé postele je andělské lože. Druhý pár plechových křídel mám v autě na zpětném zrcátku, asi takhle začíná kompletní

Vyčerpaná, bez energie, s marcipánovou zmrzlinou... :(

Jistě je znáte také - lidi, kteří z Vás vysavájí energii, a lidi, kteří jsou naopak zdrojem energie. Jako můj zdroj energie dlouho fungoval pan anděl - stačil jediný úsměv a týden jsem radostí poskakovala. Dnešek se zase nesl pouze ve znamení jeho hledání a míjení se s ním. Jenže, o co méně energie se mi dostává, o to více "jejích vysavačů" se v mém okolí vyskytuje... Opravdu se snažím vyjít se svou nadřízenou , ale vždy, když už si myslím, že to není tak zlé, tak mě zase něčím "dostane". Do práce přišla ráno o hodinu déle než já. Když jsem služebně jela do města, jela se mnou, protože si potřebovala cosi soukromě zařídit - a to ani nemluvím o tom, že jsem se kvůli ní nestala gentlewoman silnic , protože mě zdržovala. Všechno by to snad bylo dobrý, až na ten pozdrav, kterým se se mnou dnes rozloučila. Přestože věděla, že budu dlouho do odpoledne v práci (nakonec jsem tam dnes seděla od půl sedmé do půl šesté!), ona v půl třetí odcházejíc takřka milým hláskem popřál

Mimojiné dala bych mu přednost v jízdě...

Chtěla jsem být gentlewomen silnic. Respektive já jsem gentlewomen silnic - pravidelně pouštím lidi na přechodu a také řidičům autobusu dávám přednost, ač jí mám já... Dnes jsem chtěla nechat vyjet z autobusáku toho gentlemana, který mi vždy drží dveře a nikdy by do nich nešel první, je-li v blízkém okolí žena. Naplánované jsem to měla hezky. Jen kdyby ho nenechal vyjet už ten řidič přede mnou... :(

Jeden se může klidně dívat! A druhý popotahovat nahoru...

Obrázek
Úplně nejraději se oblékám do obyčejného trička, ale můj šatník čítá samozřejmě i pár více sexy kousků, které kritická místa zakrývají do zábyhů látky a jiná místa zase téměř nestydatě odhalují. Tuniky, které mám ráda, s výstřihy, které nemá rád můj přítel a někdy ani já ne... Často jsou ty výstřihy opravdu hluboké. Tak hluboké, až mě to nutí často přemýšlet nad tím, zda neodhalují příliš mnoho a zda to není nevkusné. Tak hluboké, až můj přítel je přesvědčen, že odhalují příliš mnoho a že je to možná nevkusné, a vede ho to k tomu lem mých výstřihů popotahovat nahoru. Tak hluboké, že pozoruji mužské pohledy, jak se do těch hlubin propadají. Muži, jste směšní! Opravdu si myslíte, že my ženy, které se vám při rozhovoru díváme do očí, nezaregistrujeme sklouznutí vašeho pohledu o kus níž, než je slušné, byť je ten pohled sebekratší?! Většinou si těch pohledů skutečně všimnu a muže striktně soudím! Milosrdná jsem pouze k mužům důchodového věku, těm jsem schopná to i odpustit. Jen, ať se kouk

Slečna Lenka přemýšlí i v noci...

Asi jsem celou noc musela budit mého plyšového oslíka, který se mnou spí v posteli, jak jsem se dlouho do noci jen převracela ze strany na stranu. Určitě to znáte taky - chce se Vám spát a místo spánku přicházejí jen hloupé myšlenky. Tak hloupé, že si je vlastně ani nepamatuju. Jen jedna z včerejší noci mi utkvěla v hlavě... jeden z mých obvyklých snů. Fantazie o mém andělovi. O tom, jak bych ho mohla vzít na výlet, aby poznal i kraj zdejší, kam už druhý rok pravidelně jezdí, a aby na něj shlédl z výšky. Z rozhledny. Z rozhledny, kde jsem byla v sobotu a která se nachází na kopci nad městem, kde je andělova konečná... krásný sen... Ony někdy ty myšlenky začnou přecházet v sen, takže sice skoro spíte, ale přesto jste vlastně úplně vzhůru - divný stav! Kdykoliv nad ránem, když nemusím vstávat, bych si ho užívala. Vzpomněla na něco/někoho milého a zase propadla spánku i s tou vzpomínkou, která by udala jasný tón poslednímu snu té noci. A jak sladkému poslednímu snu! V polospánku vnímala b

Szidi Tobias - Sama

Obrázek

Můj svět, moje nebe

Obrázek
Jednou jsem četla knihu ( kategorie pro ženy a dívky ), kterou autorka na záložce vyzdvihovala pro to, že její hrdinka se nedistancuje od doby, kterou prožívá, ale na současné dění reaguje... Tak možná, že bych dnes oglosovala nějaké světové dění, ne? Nebo bych mohla alespoň poinformovat, jak pokračuje hledání trosek francouzského Airbusu... Jistě jsou věci z vnějšího světa, které ovlivní i mě, ale nikdy to nemůže být tak zásadní jako to, co se děje v mém nitru a v mém světě. Co se týká velikosti světa, která je velmi relativní, doporučuji tento odkaz ... Myslíte, že někdo zdlouhavě přemýšlel o tom, co se děje na louce za lesem? Moje louka čítá jen pár zatáček mezi travinami, na kterých se pravidelně pohybuji. Malý kousek z tohoto velkého světa. A o kolik je ten můj menší než ten kohokoliv z ostatních pozemšťanů, o tolik větší kus nebe k němu náleží, protože co se vzdušných zámků týká rozhodně nejsem troškařka! Myslím, že i nadále zůstane můj blog zdrojem informací pouze z mého mikros

Jak jsem pana anděla dala všanc rivalce Anně

(stalo se včera) Jako vždy očekávala jsem příjezd mého anděla a ve správný čas vydala jsem se ho hledat do terénu. Cestou potkala jsem Andulu , ale neměla jsem mnoho času se s ní zdržovat - spěchala jsem za andělem... Krátké střetnutí našich pohledů mělo mi suplovat romantickou schůzku a i jen obyčejný pozdrav měl mi být rozhovorem plným krásných slov. Jak málo stačí alespoň k troše šteští... Rivalku Annu našla jsem sedět v kanceláři mého přítele. Často ji dávám najevo nelibost jejího chování k mému muži - například když ho "přátelsky" objímá - neohrazuji se vůči ní však drsně, ale jen jakoby žertem. Vlastně o tom žertujeme všichni tři. A od našeho rozhovoru o panu andělovi přijde občas řeč i na něj - opět k mé nelibosti, ale musím trochu mapovat situaci. Jistě to nebylo nic důležitého, co v tu chvíli řekla o mém příteli, přesto jsem se musela opět ozvat a samotnou mě překvapilo, co jsem Andule řekla... "Tenhle je můj, toho nech na pokoji! Na zadním dvoře más pana L...&

Přijela pouť!

Obrázek
Přijela k nám do města pouť. Už od začátku týdne bylo město plné zatím nefunkčních atrakcí, ale už se tam všechny ty kolotoče pomalu roztáčí... Jestli tam půjdu, tak jen se kouknout a dát si něco dobrého. Nenechám si nikdy ujít cukrovou vatu (nejlépe žlutou - rádoby vanilkovou); vždycky, když ucítím tu její karamelovo-cukrovou vůni, neodolám, ale už po několika kouscích té nadýchané a přitom křupavé sladkosti budu mít dost. Možná ani nepůjdu. Měla bych od toho příliš mnoho očekávání. Chtěla bych dostat perníkové srdce z lásky. Z lásky. Chtěla bych pouťovou růži ze střelnice. Z lásky. Chtěla bych na létající labutě. Z lásky. A s láskou... Z výšky shlíželi bychom na ten mumraj pod námi, na všechny lidičky, kteří šli by také na pouť, ať už v očekávání lásky jako já nebo se jen opít do nějakého pivního stanu. Každý máme jinou představu o této každý rok se opakující akci. Já zase jen tuto snovou a nereálnou. Nesplnitelnou... žádné bláznivé atrakce, žádné pivní stany, žádné tlačení se mezi s

Najdu ho?

Došly mi mé mini historky s andělem, které by se v současných dnech odehrály, a dokonce už mi došly i ty andělské příběhy, které jeden čas můj mozek chrlil jak na běžícím pásu. Od mého anděla se však oprostit nechci, stále doufám... Přece nejsem náročná! Jak málo mi vždycky stačilo. A měla jsem jasno v tom, že nechci víc. Chtěla jsem o něm jenom snít a ke krásným snům stačil mi jen jeho milý úsměv, občas pár rozpačitých slov a to vše, co mezi námi bylo a přitom to vlastně vůbec nebylo. O kolik byl ten svět krásnější! A jak mi to vše teď chybí! Opravdu už ani nevím, jak můj anděl vypadá. Je to dlouho, co jsme se spolu jen tak nepotkali... přemýšlím nad tím a ani si nemohu vzpomenout, kdy jsem naposledy prožila to pravé nefalšované andělské kouzlo. Dlouho žiju jen ze vzpomínek. Chtěla bych, aby tomu zase bylo jinak. Chtěla bych být zítra zase okouzlena, třeba jen na zlomek sekundy být jeho vyvolenou. Celý svět by se se mnou zatočil a odstředivou silou byla bych vytlačena někam do nebe. C

Antidepresivum z autoservisu nakonec úplně zdarma!

Od té doby, co jsme měli ten defekt na pneumatice , jsem tak trochu ztratila důvěru v mojí Leštěnu, respektive začala jsem mít nutkavou obavu, že se něco podobného stane znovu. Skoro až v psychózu to přešlo, kdykoliv jsem sedíc za volantem zaslechla ne úplně standartní zvuky. Říkali mi, že to bude rozhozenou sbíhavostí a ať si zajdu na geometrii náprav. Po čtrnácti dnech nepříjemných pocitů za volantem a občasných stavů, kdy jsem ani mimo obec nejela rychleji než padesát, jsem se dnes konečně objednala, respektive byla jsem přinucena se objednat do autoservisu. Měla jsem pocit, že příliš samotných žen do takových podniků nechodí. Však já byla také poprvé úplně sama! Vždycky předtím vzala jsem si s sebou muže, který plnil pokyny mechanika. Já jako žena nedostala jsem pokyn ani jeden - nemusela jsem si zajet na dílnu, natož na hever. Mechanik si ode mě vzal klíčky a zajel si tam sám a později mi auto zase zaparkoval na parkoviště. Ještě mi zacouval, abych mohla vyjet jen popředu. Jako by

Komiksový Malý princ vyšel už i v Česku!

Obrázek
Zaslechla jsem dnes v rádiu rozhovor jakéhosi redaktora z Albatrosu, který hovořil o tom, že vydali Malého prince jako komiks! A hovořil o tom, že přes počáteční rozpaky z takového počinu byl nakonec nadšen! Jsem z toho na rozpacích taktéž, zatím jsem však neměla možnost toto na jakémsi komiksovém festivalu oceněné dílo pana Joanna Sfara detailně studovat. Krom pár obrázků na které jsem se koukla na internetu... (na obrázku nahoře vlevo růže, která malému princi vyrostla na jeho planetě, a vpravo malý princ s ní hovořící) A přiznám se, že obrázky mě dostaly do rozpaků ještě víc. S krásnými St.Exupéryho akvarely jsou nesrovnatelné! Účelem je možná přizpůsobit se době a přizpůsobit dětem literaturu do pro ně stravitelné formy. Říkám "dobře", pokud není možné vnuknout dětem lásku k literatuře jinak, ale na druhou stranu jsem si jistá, že prohlížením obrázků přijdou o to kouzlo si Malého prince představit samy a v hlavě jim nezbývá prostor na to přehrát si jako barevný film jedno

Zoë Avril - Paris tout va bien

Obrázek

PRANÍ: otázka pro všechny, odpověď pro jednu z Vás...

UMÍTE PRÁT? Ty zkušené, ať to berou s rezervou, ty nezkušené, ať diskutují! :) Může se to zdát jako hloupá otázka. Sama jsem se nad tou otázkou pousmála, ale hlouběji jsem se zamyslela... Do mé červeno-zelené koupelny pořídila jsem pračku ještě před tím, než jsem se nastěhovala. K pračce dostala jsem návod! Tak jsem ho nastudovala, jen některé pojmy z návodu byly mi úplně cizí: odolné tkaniny, směsné a syntetické tkaniny, velmi jemné tkaniny ... Ha! Se speciálními programy má ta obyčejná pračka z letáku PROTON přesně dvacet jedna programů! A k tomu další tři funkce! Záhada i pro dívku s nadprůměrných IQ! Maminka přece vždycky prala odděleně světlé a tmavé! Takže šup tam se vším tmavým! Odolné? Moje prádlo přece musí být odolné!!! A čtyřicet stupňů by tomu také mohlo stačit - mně by v tom bylo vedro!!! A tak jsem se naučila prát. A zjistila jsem, že všechno moje prádlo až na výjimky je odolné! Jen kdybych o těch výjimkách věděla dřív, než když je pak vyndávám z pračky. Takže co už jsem

Francie secesní, moderní, postmoderní...

Obrázek
Pomalu opuštíme francouzsku historii a blížíme se k současnosti. Tento závěrečný díl miniseriálu o francouszké architektuře začíná opět v Paříži, na přelomu 19. a 20. století - v době přechodu od univerzálních slohů k moderní architektuře. Za poslední univerzální sloh je považována secese, která se ve Francii nazývá art nouveau a vyznačuje se bohatou ornamentálností, prostorností a průhledností a využitím rozličných materiálů (železo, beton, ocel či sklo). Nádhernou ukázkou jsou vstupy do pařížského metra zformované do tvarů rostlin, jejichž autorem je architekt Hector Guimard. Snad nejznámějsí dominantou nejen Paříže, ale celé Francie je Eiffelova věž , která byla vystavěna u příležitosti Světové výstavy v roce 1889 a původně měla stát na svém místě pouze 20 let. Naštěstí zůstala zachována a až do roku 1930 byla nejvyšší stavbou světa. Dnes ční nad Paříží do výše 324 metrů a je významným turistickým cílem a symbolem hlavního města Francie. O více než deset let později - při příležit

3x francouzský zvířátkový humor

Obrázek
Miláčku, já ti to všechno vysvětlím... KÁČ KÁČ Kurňa, přesně tohle jsem chtěl říct! Jimmy! Ozvi se!

Hlava plná příběhů

Ach, kolik životních příběhů jsem schopná ve své hlavě vymyslet! Příběhů týkajících se především mého vlastního života. A ode všech očekávám, že jsou realitou... Přemýšlím o tom, který z příběhů, které mi proběhly hlavou, můžu zveřejnit. Ale za všechny ty, které mi v hlavě utkvěly - natolik byly intenzivní nebo jsem na ně pomyslela tolikrát - i za ten dnešní se stydím. Možná jsou obsesní, ale nikterak nemravné, spíš až nezdravě romantické a naivní a bezesporu také velmi bláznivé a fantazijní. Kdykoliv se nad nimi racionálně zamyslím, vymyslím hned několik důvodů, proč jsou nereálné. Všechny ty rozumové důvody ale stejně nedokážou vytlačit mé naivní sny, racionální úvahy nikdy nekončí tečkou, ale pokračují "ale co kdyby"... Už včera jsem psala, že sny o andělovi nejsou již tak inteznivní, ale v době mého nejvyššího pobláznění jsem byla schopná vymyslet jakýkoliv scénář následujícího dění. Třeba ještě nedávno ten můj divadelní . A jak dopadl , přestože byl o mnoho více realisti

Kdybych já věděla, kde je můj anděl...

Zase jsem ho půl dne hledala! Byl k nenalezení! Už mě to skoro nebaví! Občas nevím, jestli si to nemám brát osobně. Co když se schovává? Přede mnou... Vlastně už ani nevím, kdy to bylo naposledy, kdy jsme se usmáli jeden na druhého a alespoň se pozdravili. Už ani nevím, jak něžný výraz dokáže mít můj pan anděl v očích. A také už skoro nevím, jak vypadá... Kdy jsme se viděli? Někdy dávno před jeho dovolenou? Když se minulý týden zase vrátil, jen jsem ho letmo zahlédla... a těšila jsem se na dnešek, až zase sestoupí za mnou na zem ze svých nebeských výšin. Jistě se pohyboval někde blízko, kroužili jsme kolem sebe - já ho hledajíc - a nešťastně jsme se míjeli! A jak usilovně jsem ho hledala! Ale nikde, kde jsem ho čekala, se neobjevil... :( Od jisté doby je jeho pohyb nevyzpytatelný; jediné, kde se anděl vyskytuje vcelku pravidelně jsou všechny ty jeho zastávky, kudy projíždí dle jízdního řádu... Asi jsem si měla jít stoupnout tam. Chvilku jsem s tou myšlenkou i koketovala, ale nakonec zů

Už vím, co mi můj blog připomíná!

Obrázek
Jdu takhle do koupelny a všude okolo vidím barvy mého blogu... :))) Našla jsem v počítači v tuhle chvíli jenom tyhle fotky, kdy koupelna nebyla ještě úplně hotová. Jinak v koupelně tolik vodičů běžně nemám! :D Krom červeno-zeleno-béžové koupelny mám v práci na stole také zelenou a červenou propisku, kterými si často píšu poznámky, když to jsou první tužky, které mi přijdou pod ruku... a především si také pořád něco maluju - když se zamyslím nebo třeba když telefonuju... červeno-zeleně ;) A v neposlední řadě je červeno-zelená kombinace symbolem Vánoc... akorát na to je moje zelená příliš svěží. A ještě že tak, protože myslet na začátku léta na Vánoce je vlastně úplně blbost! :)

Vítejte u slečny Lenky! :)

Obrázek
Měla jsem ráda můj starý blog - pro tu jeho andělskost kombinovanou s hříšností... Andělské a hříšné to tu zůstane i nadále, jen design jsem se pokusila vylepšit... no, musím říct, že mě se to tady teď moc líbí! :))) Však jsem nad tím už pár dní a nocí přemýšlela... Tak doufám, že se tu bude líbit i Vám - Corly, promiň, ta bílá je prostě tak nevinná jako já, tak bílá také zůstane ;) - a že nadále budete věrnými čtenářkami / čtenáři... Tak a teď kritizujte! :D Kdo nebude kritizovat, tomu přeju krásný večer! ;)