Hlava plná příběhů
Ach, kolik životních příběhů jsem schopná ve své hlavě vymyslet! Příběhů týkajících se především mého vlastního života. A ode všech očekávám, že jsou realitou...
Přemýšlím o tom, který z příběhů, které mi proběhly hlavou, můžu zveřejnit. Ale za všechny ty, které mi v hlavě utkvěly - natolik byly intenzivní nebo jsem na ně pomyslela tolikrát - i za ten dnešní se stydím. Možná jsou obsesní, ale nikterak nemravné, spíš až nezdravě romantické a naivní a bezesporu také velmi bláznivé a fantazijní.
Kdykoliv se nad nimi racionálně zamyslím, vymyslím hned několik důvodů, proč jsou nereálné. Všechny ty rozumové důvody ale stejně nedokážou vytlačit mé naivní sny, racionální úvahy nikdy nekončí tečkou, ale pokračují "ale co kdyby"... Už včera jsem psala, že sny o andělovi nejsou již tak inteznivní, ale v době mého nejvyššího pobláznění jsem byla schopná vymyslet jakýkoliv scénář následujícího dění. Třeba ještě nedávno ten můj divadelní. A jak dopadl, přestože byl o mnoho více realistický než ty předchozí?!
Ano, stále to obcházím a nechci přiznat, jak hloupě jsem naivní (i když kdo četl můj tuniský deníček, tak to jistě ví) a co vše jsem si dokázala vyfantazírovat. Nechce se mi vyprávět ani o tom, co jsem vymyslela dnes, protože je to ještě hloupější...
Nejhorší je, že všem těm mým myšlenkám natolik podléhám, až mám pocit, že právě ty jsou tou realitou. Kolikrát jsem v různých podobách snila o tom, že mě anděl vezme do nebe? A kolikrát jsem pak byla zklamaná, když jsem ho skoro vyhlížela, jestli už si pro mě nejde, abychom spolu mohli odletět?!
A dnes? Jak jen jsem si mohla spojovat...
Ne! Nepovím Vám to... prostě mám i svá tajemství; představy a sny, které ani v žádném deníčku nejsou v bezpečí a zůstou jen tam, kde se zrodily. Pokud se nemají stát skutečnou realitou, tak ať nikdy nespatří světlo světa!
Z vlastní zkušeností vím, že na světle moc dobře klíčí a rostou, až narostou do rozměru, který nikdy neměly mít!
Budiž tma!
Alespoň někdy...
Komentáře
Okomentovat