Literárně

Koupila jsem si ji minulý víkend a šetřím si ji. Všechno, co mám ráda, si šetřím. Naštěstí tato nepodléhá zkáze jako třeba ten výborný domácí jahodový džem od mé sestry, který jsem si šetřila tak dlouho (a na palačinky mazala kupovanou marmeládu), až se do něj dala plíseň. Avšak kniha se zkazit nemůže, vlastně se nedá ani spotřebovat, i když nenasytně hltáme každé její slovo. Je možné dát si nášup a tím může kniha jen příjemně dozrát... po prvním přečtení se příběh v naší mysli rozleží a při druhém už vnímáme i všechny maličkosti a příběh získává najednou jiný rozměr!

Vpravo vidíte ten zázrak, jehož jsem přečetla zatím asi polovinu a už se znovu vracím k přečtenému. Povídky o lásce. Každý večer si čtu jednu...

---

Jistě znáte ten pocit, kdy Vás kniha či film vtáhne do děje mnohem hloub tím, že v příběhu najdete něco z Vašeho vlastního života. Povídky o lásce jsou natolik rozmanité, že nějaký drobný detail, který Vám bude důvěrně známý, tam jistě najdete! A já našla hned celou povídku!

Ztotožnila jsem se s Kremlichem, hrdinou povídky jménem Dáma s krémem. Zamiloval se do modelky z billboardu. Ne že by ji chtěl najít ve skutečnosti, nechtěl. Miloval ten plakát; ten obrázek ženy z reklamy na niveu...

... a byl si vědom toho, jaký je to výjimečný dar! Milovat. Poznat lásku.

Krátký citát:

"I divná láska je pořád láska - to je na tom to pozitivní. Někteří lidé nepoznají za celý život žádnou - a kdyby jemu nevstoupila do cesty Kráska, byl by na tom stejně. I divná láska je dar osudu..."

Drahý mi říkal, že musím ležet, když mi není dobře... a hlavně, ať se pořádně přikreju, ať je mi teplo. A tak jsme strávili nedělní odpoledne v posteli, já jsem se pořád odkrývala, jak mi bylo pod dekou vedro, a on mě starostlivě přikrýval. Tu jeho péči miluju! :)

Chtěla jsem mu přečíst kousek z té knihy, o které se minulý víkend vyjádřil jako o hrůze, a to jen kvůli jménu autora. Musela jsem ho otočit na druhý bok, aby neviděl z jaké knihy mu chci číst... stejně tu červenou obálku zahlédl! Ale snad, že jsem nemocná, tak mě nechal číst... :)

O Kremlichovi.

Dech jsem sotva popadala, jak nemůžu dýchat nosem, takže to musel být pro něj kulturní zážitek! Nebo nedělní rozhlasová pohádka?

Usnul... aniž bych ho přesvědčila o Vieweghově genialitě! :)))

Tak alespoň Vám doporučuji... ;)

Související článek:

Pan Povídkář aneb Jak jsem se s jinou literární hrdinkou ztotožnila (17. ledna 2009)