Na křídlech lásky...

Já vlastně nemůžu jet do práce autobusem.

Protože v autě mám draka.

Potřebuju auto a draka.

Abych s ním mohla jít pouštět draka.

Ale já vlastně nemůžu jít pouštět draka.

Vždyť já budu v práci.

Ale vedoucí by mě jistě pustila.

Jen bych jí to nemohla říct.

To, že jdu pouštět draka s ním.

Ale šel by Josef se mnou vůbec pouštět draka?

---

Na vysvětlenou:

-> bez Leštěny, rozumějte mého auta, nedala jsem skoro celé léto ani ránu a teď si nějak nemůžu zvyknout na hromadnou dopravu, ale snažím se... ;)

-> pouštět draka je žúžo bájo :)))

-> a protože je to žúžo bájo, tak už jsem si ho připravila do auta, že se někdy cestou z práce stavíme na kopci, alias hoře, nad městem, protože tam to teprve lítá! :)

-> pan anděl zítra zase přijede a jako obvykle má více než čtyřhodinové čekání mezi spoji, což lze chápat velmi dobře jako ideální doba k cestě na kopec a zpět (Leštěnou!) a k pár chvilkám vznášení se (mluvím o drakovi!)

-> jistě bych nešla pouštět draka v pracovní době, ale odpíchla bych si odchod a příchod a odpracovala bych si to jindy, až bych nepotřebovala pouštět draka

-> ale všechno jsou to bezpředmětné myšlenky, respektive byť logický, tak stejně pouze snový myšlenkový pochod... nikdy se pana anděla totiž nezeptám, jestli by se mnou šel pouštět draka... prostě bych se neodvážila zeptat a, kdyby jo, tak by jistě nešel... a kdyby náhodou šel, tak jen proto, že neumí říkat ne (vyhověl by mi stejně tak jako všem cestujícím, kteří na něj minule vznášeli prosby, a on jim všem vyhověl, přestože tím porušoval předpisy a přestože jsem na něm viděla, jak je mu to nepříjemné)... ale neumím si představit ani to, že by šel...

... vlastně představit si to všechno umím, ale to je asi tak všechno...