Milá setkání s minulostí (+ bonus)
Moji milí, tak ono fakt sněžilo! Odpoledne se jen chumelilo... a, když jsem šla domů, tak znovu. A nikdy jsem nebyla v teple mého domova, abych se na to nadělení jen dívala z okna. A Leštěna má zatím jen letní botičky. Ach jo. Ale představte si, že i tak jsou chmury z posledních dní pryč! A to dnes večer zatím nedošlo na svařák, nýbrž jen na horké mojito pro abstinenty, alias čaj z čerstvé máty (než na zahradě zmrzne) plný limetkové šťávy a oslazený třtinovým cukrem. Hřeje hezky.
Ale mé pozitivní a harmonické rozpoložení pramení zcela odjinud... však já už to včera říkala, že to chce chlapa a kousek lásky. Ohnivý muž je v pohotovosti. Ta láska v podobě další Vieweghovy povídky na mě dnes večer teprve čeká. Ale chlapi, skuteční chlapi dnes byli! :) A rozechvění, vzpomínky a úsměvy. A překvapivě ani jeden nebyl pan anděl (ten spíš včera ještě patřil k těm všem chmurům)...
Začalo to dnes tím, že jsem pár kratičkých okamžiků viděla Tomáše, už to budou skoro dva roky, co jsem ho viděla naposled... takže by mě to možná ani nemělo rozechvívat, ale přesto... všechny ty vzpomínky se vrátily a dívajíc se na něj bylo to jako, kdyby ty dva roky ani neuplynuly... pořád je to úplně stejnej chlap. Nezměnil se. A já se už zase při vzpomínce jen na to, že jsem ho viděla, usmívám, i když ho třeba už nikdy neuvidím... nebo zase nejdřív za dva roky... no nic... musela jsem Vám to říct, i když to nemá hlubšího významu.
A musím Vám převyprávět i to další setkání. Také nikterak významné. Tentokrát s cizincem.
Mnozí máte alespoň částečné povědomí o tom, že byl jednou jeden Tunisan v mém životě (pokud nemáte a zajímá Vás to, můžete nakouknout do mého naivního tuniského deníčku), respektive byl a pořád je - stále ještě od něj pravidelně nacházím textovky v mobilu - ale mé city směruji již něco kolem dvou let úplně jinam.
A dnes odpoledne jako bych se na chvíli ocitla na ostrově. Jako by mě zahřálo tuniské sluníčko. Však touhle dobou jsem se několik let za sebou na Djerbu chystávala. Ne však letos, dnes to byl jen nákup v Kauflandu a pizza. Miluju pizzu a právě v tom Kauflandu otevřeli nový pizza bar... rychlé občerstvení po mnohdy vyčerpávajícím nákupu (alespoň pro mě!). Miluju pizzu, M. taky, takže jsme ji prostě museli ochutnat! Prý že od Itala!
Ano, byl to cizinec. Snědá pleť, černé vlasy, čokoládové oči... hmmm... mám pro ně prostě slabost! Jen tak mimochodem i pan anděl je takový snědý typ a vlasy mívával černé. Bůhví, kam až sahají jeho kořeny... Ale tenhle pizza-číšník byl jasnej!
Můj drahý: "To je Ital..."
Chvíli poslouchám domnělého Itala, jak hovoří s kolegou...
"Ten nemluví italsky."
Těch pár chvilek s M. u čerstvé pizzy bylo kouzelných. Prohlíželi jsme si fotky z našich letních výletu, a to je samo o sobě moc milá vzpomínka. A k tomu ten Ital... teda Arab... :D
Najednou jako bych fakt nebyla v českém Kauflandu, ale v nějaké tuniské restauraci. Pohledy, úsměvy a další pohledy... arabské pohledy, neumím to popsat slovy... stará známá arabská pohádka spočívající v tom, že cítíte ten chlapský zájem. Ať už za ním stojí cokoliv!
Dávno nevěřím tomu, že by pohled arabského muže byl upřímný! Přesto to bylo milé, zase mě to přeneslo časem zpět do dob, kdy jsem ještě věřila... zase jsem byla naivní holčičkou. Naivní a tak lehce okouzlitelnou...
Milé cesty časem. Milejší než setkání s jinou minulostí. Kéž by takových dní bylo víc!
Asi začnu chodit na tu pizzu častěji... Za trochu lásky šla bych světa kraj! ;)
Ale já bych asi nešla pěšky, spíš bych jela autobusem!!! :)
A na ten světa kraj úplně nejraději... :)))
A teď ten BONUS aneb Jak si v autobuse koupit jízdenku na kraj světa... "Dobrý den... na kraj světa." Řidič (rozumějte ten řidič) chvíli kouká do strojku a pak řekne trochu nesměle, trochu zmateně a trochu nepříjemně: "Tam nemám zastávku..." |
Černý humor. Miluju černý humor. Černý humor a snědé muže... :D
Možná se nikdo nesmějete... ale fakt jsem Vás chtěla pobavit a trochu mé nálady na Vás přenést... Takže, jestli se alespoň někdo usmál, tak jsem tomu ráda.
Dobrou noc!
Komentáře
Okomentovat