Z výšky
Když jsem se na tuhle skálu s vyhlídkou vypravila letos po dlouhé době poprvé, hned jsem si vzpomněla na fotografie Yanna Arthuse-Bertranda a ještě tého dne jsem Vám sem na blog naservírovala první část jeho úchvatných fotek. Tehdy mi ten rozhled a pohled do hlubin tam přišel stejně tak úchvatný a rozhodla jsem pro sérii časosběrných fotografii na téma podzim (první ukázka je zde), ale časem jsem zjistila, že tu krásu a pocity z ní vůbec nejde fotoaparátem zachytit. Ale neprozřetelně jsem ty fotky již přislíbila...
Ty dvě poslední mi už přijdou hodně smutné. Už tam letos nepůjdu a počkám na jaro!
Objekt, který mě již napoprvé zaujal a rozhodla jsem se ho fotit, byl tenhle suchý strom. A fotila jsem ho za slunce, za deště, za mlhy, za svítání a zase znovu za slunce, to vše celé v průběhu necelých dvou měsíců...
Skála je napůl cesty mezi mou prací a mým domovem, odpoledne jsem se tam stavovala vždy v přibližně stejném čase a je velmi zajímavé sledovat nejen podzimní zbarvování stromů, ale i to, jak se v průběhu čase měnily stíny. Když jsem tam přišla minulý týden naposledy, tak byl můj strom ve stínu protějšího kopce už úplně celý...
Zpočátku mezi těmi zelenými stromy vypadal sice krásně a důstojně, ale trošku smutně. Nakonec však zůstal díky své bílé kráse nejkrasnějším a smutně působí spíš jeho okolí...
Komentáře
Okomentovat