Z výšky

Když jsem se na tuhle skálu s vyhlídkou vypravila letos po dlouhé době poprvé, hned jsem si vzpomněla na fotografie Yanna Arthuse-Bertranda a ještě tého dne jsem Vám sem na blog naservírovala první část jeho úchvatných fotek. Tehdy mi ten rozhled a pohled do hlubin tam přišel stejně tak úchvatný a rozhodla jsem pro sérii časosběrných fotografii na téma podzim (první ukázka je zde), ale časem jsem zjistila, že tu krásu a pocity z ní vůbec nejde fotoaparátem zachytit. Ale neprozřetelně jsem ty fotky již přislíbila...

údolí


Ty dvě poslední mi už přijdou hodně smutné. Už tam letos nepůjdu a počkám na jaro!

Objekt, který mě již napoprvé zaujal a rozhodla jsem se ho fotit, byl tenhle suchý strom. A fotila jsem ho za slunce, za deště, za mlhy, za svítání a  zase znovu za slunce, to vše celé v průběhu necelých dvou měsíců...

strom

Skála je napůl cesty mezi mou prací a mým domovem, odpoledne jsem se tam stavovala vždy v přibližně stejném čase a je velmi zajímavé sledovat nejen podzimní zbarvování stromů, ale i to, jak se v průběhu čase měnily stíny. Když jsem tam přišla minulý týden naposledy, tak byl můj strom ve stínu protějšího kopce už úplně celý...

strom

Zpočátku mezi těmi zelenými stromy vypadal sice krásně a důstojně, ale trošku smutně. Nakonec však zůstal díky své bílé kráse nejkrasnějším a smutně působí spíš jeho okolí...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka