Moje sbírka básní

Nazvala jsem to hezky vznosně, co? :)

V podstatě je to hromádka papíru v rychlovazači. A každý ten papír je popsán spoustou slov... rádoby krásných slov; romantických a obdivných, často hloubavých a občas smutných...

On je vlastně mé dítě,

výplod mé fantazie,

který mě polapil do své sítě.

Prostě se objevil

a řekl: "Chci tě!"

On pochází zcela z mého nitra,

vymyslela jsem si muže,

který mě milé vítal každého jitra.

Prostě se usmál

a zeptal: "Uvidíme se zítra?"

---

Každý ten jeden list má svého adresáta a přesto se tomu dotyčnému nikdy nedostal do ruky. Skončil v rychlovazači. Na důkaz něčeho, co bylo či nebylo...

Vytáhla jsem tohle tajemství ze dna mého peřiňáku, kde se skrývá s několika popsanými sešity - mými deníčky. Těch je nepoměrně víc, veršovat mi přece jen tak nejde... ani se do toho nenutím... mé veršování přicházelo vždy tak nějak samo, třeba ta poslední, ta mě napadala, když jsem ráno jela do práce... řídila jsem a do hlavy mi přicházely ty slova. Už dlouho jsem neměla tyhle tendence psát básně...

Ale nedivila jsem se tomu, přečetla jsem předtím mnoho veršů mé zvítězivší rivalky. O většině z nás pravděpodobně nebloguje nikdo. Takže je až nespravedlivé, že o jednom starém chlapovi blogují hned minimálně dvě mladé holky... odkaz té druhé Vám nedám... a vlastně jsem ani o tomhle nechtěla psát... o mé sbírce básní je řeč!

První je z roku 1995! Až mě to samotnou překvapilo... Co mě nepřekvapilo je, že během těch let to žádný zásadní obrat nenabralo. Ani co do kvality veršů, ani co do obsahu. Však se od sebe všechny mé lásky výrazně nelišily... a mentálně jsem už také příliš nevyzrála... :)

Měla jsem období, kdy jsem veršovala francouzsky. Inspirována panem Apollinairem mám ve sbírce i jeden kaligram, ovšem kam se na Apollinaira hrabu! Hodně mě ovlivnil i můj oblíbený Prévert - na jednu z inspirací si možná vzpomínáte... tady je úryvek další...

...

Já ho mohu jen obdivovat.

Návštěvníci ZOO

přece nehovoří s exponáty!

Pouze je obdivují...

NEKRMIT!

NEŤUKAT NA SKLO!

NESTRKAT PRSTY DO KLECE!

NEHOVOŘIT ZA JÍZDY S ŘIDIČEM!

Nejhorší je, když si vybavím ty, pro které jsem tehdy svoje verše psala (ani jedna ukázka není pro domnělého anděla!), respektive, když ty tehdejší idoly teď vidím... :)

A nejpřekvapivější je, že můj jediný skutečný a milovaný nemá v mé sbírce za téměř osm let než pouhé tři listy a navíc jsou to spíš jen takové delší veršované SMS, které jsem mu posílala... Ten jediný by si to totiž skutečně zasloužil!

Odnesu ten rychlovazač zase do peřiňáku, asi ho teď chvíli zase nebudu potřebovat.

Tím rychlovazačem to začíná a tím rychlovazačem to vždy i končí...