Vánoce, Vánoce přicházejí...

... zpívejme, přátelé! I vánoční koledy vylučují možnost, že nám do zpěvu není, takže k lesu zády a k Ivanovi... teda k Vánocům čelem! Však jsem si dnes debužírovala na předvánočním obědě s kolegyněmi a jedním kolegou, což je neklamnou známkou blížících se svátků, ale hlavně jsem už dnes dostala první vánoční dárek!


Paráda! Na to, že sama jsem zatím nekoupila ani jeden! :) Ale pokročila jsem... vydala jsem se dnes po nějakých poohlédnout, zatím jen tak nezávazně, ale když už ne dárky, tak alespoň balící papír jsem koupila! :)

Však bych stejně žádné dárky ani neunesla, kdybych je koupila, protože jsem si spokojeně nesla ten, který jsem dostala... respektive ten, který jsem se mi natolik líbil, že mi byl zakoupen. Je to společník pro mé osamělé noci. Téměř realisticky vyvedený a je to fakt macek! Příjemný na omak... no, prostě maximálně neodolatelný, co Vám budu vyprávět. Nakonec ještě zjistím, že si s ním vystačím a nikoho dalšího už si do postýlky nepustím. Však nikdo jiný by se tam ke mně a mému novému obrovskému plyšovému medvědovi už stejně nevešel! :D

Jsem infantilní. Nikdo si určitě nemyslel, že ten obrovský medvěd, kterého jsem ze supermarketu vlekla, je pro mě. Ale je! Vždycky musím mít něco extra. Po obědě jsem si dnes nedala koktejl jako všichni, ne, já jsem si dala duhovou limonádu. A všichni ti, co nevláčí medvědy v životní velikosti a pijí koktejly jako Sex on the beach, také ustoupí z toho, co chtěli, ale mít to nemůžou. Já ne. Já to chci o to víc, o co víc to mít nemůžu.

A co se těch Vánoc týká, tak ty prostě budou, ať se děje, co se děje. A jaký si je uděláme, takový je budeme mít. Já zatím jen doufám, že šťastný a veselý!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka