Ukradené sny
Jak jsem strávila víkend? V sobotu jsem začala sledovat první díl časosběrného dokumentu Dům snů a včera večer jsem na nova.cz dokoukala ten poslední odvysílaný díl z minulého týdne...
Proč o tom píšu? Ze dvou důvodů...
Tahle nenáročná zábava se maximálně hodí k mé současné (ne)náladě. Neviním ho z toho, ale způsobil to nejvyšší měrou domnělý anděl. Nic už mě tak nebaví a není nic, na co bych se mohla těšit a zůstávají jen starosti. A když už jsem se těšila na nedělní výlet, tak to dopadlo stejně tak, že sedím u notebooku a sleduju Dům snů...
Sledovali jste to? Při rozhodnutí o tom, kdo se zúčastní velkého finále byly ze hry vyloučení Zuzka a Ondra, benjamínci soutěže. Zuzka to prožívala velmi emotivně, ztratila svůj velký sen. Bylo mi jí moc líto... A to je ten druhý důvod.
Nechci připodobňovat svůj velký sen o panu andělovi k šanci na dům snů, oboje je o něčem jiném; ani nechci tvrdit, že můj sen byl stejně tak velký jako Zuzčin - možná kdysi, ale poslední dobou fakt ne - přesto to byl sen. Můj. A jeho ztráta mě bolela alespoň ze zlomku tak jako Zuzku. Richard, který se s partnerkou do finále zmiňované soutěže dostal, se Zuzanině hysterickému záchvatu smál. Idiot! A přitom jeho snem je tentýž dům...
Každý z nás má sen - psala jsem o tom před rokem tady - máme na něj všichni právo a jeho ztráta vždycky tak bolí...
Bolí. A já bez něj navíc neumím žit...
Komentáře
Okomentovat