Nikdy nekončící story
Uzřela jsem anděla. Zase.
No dobře, byl to jen jeden z řady chlapů, co se mi zalíbil. I když tenhle se mi hodně zalíbil. Sympaťák. A krásně se smál. Byl to přesně ten typ chlapa, na kterých ujíždím - snědý, s tmavými prošedivělými vlasy. Vlnitými. Takový black angel...
Skoro takový jako ten původní. Jen novější a neokoukanější. Barevnější.
Ten původní všechny barevné odstíny ztratil. A co jich míval! Zůstala jen šedivá...
Vlastně kousek té nebeské modři nabyl zpět, i když je to trochu sporné.
Na památeční foto, které jsem zpoza záclony cvakla, se ten odstín jeho košile zvěčnil vcelku realisticky a je z těch fotek trochu cítit i to jeho "je ne sais quoi", ale je tam až překvapivě mnoho smutku. Už v tu chvíli, když tam tak smutně chodil, mě to napadlo, ale teď už to vím jistě.
Melírová kráska je passé.
K úplné spokojenosti mi chybí jen ta informace, jak se to stalo... tuším, že stran mého exanděla nelichotivě a jen bych to chtěla potvrdit. Ale ať je to, jak je to, ta zvláštní radost z fiaska jejich prapodivného vztahu tu je! :)
Ale nesmím se tomu příliš poddávat. Už teď mám pocit, že bych uvnitř sebe měla ubít tu myšlenku, že když už není její, může být zase můj. Nemůže. Nechci to. Ale třeba se to samo vyřeší tím, že už ho fakt nikdy neuvidím...
Zato se ale určitě ještě vrátí ten můj nový objev... :)))
Fakt mě tak moc zaujal! Nevím, proč jsem ho nezaregistrovala už dřív?! To jsem snad byla slepá!!!
Od té chvíle, co jsem ho ráno viděla přijet busem značky SOR, uplynulo sotva deset minut a už jsem měla zjištěné, kdo to je. Ale teď bych měla zase zabrzdit a držet se zpátky, nenechat své smysly odplout kamsi do hor...
Ale copak si umím poručit, co se andělů týká?!
A zvlášť, když mají tak hezký úsměv... :)))
Komentáře
Okomentovat