Všední čtvrtek, všední článek...
Ve složce rozepsaných mám asi deset článku, všechny ve fázi, že mají pouze název a popřípadě pár poznámek, abych nezapomněla, co všechno chci sdělit. Ale na žádný z těch článků dnes nemám vůbec náladu, tak rozepisuji článek nový.
Jak jsem říkala, že v práci posloucháme Český rozhlas, tak si tam občas "vyhlédnu" nějakou hitovku minulého století a vždycky si říkám, že Vám jí sem musím dát, protože to jsou občas opravdu poklady. Dnes jsem si vybrala Lenku Filipovou, protože její song přesně zapadalodo mé dopolední nálady... a přesně jsem věděla, o čem by byl článek doplněný o tu její píseň... ale náladu už je někde jinde, tak na Lenku Filipovou se těšte někdy příště ;)
A abyste si nemysleli, že krom hudby z Českého rozhlasu 2 a mé oblíbené francouzské (tady, tady a nebo tady) nic jiného neposlouchám, tak tady si můžete poslednout jednu písničku z alba, které jsem poslouchala celý minulý víkend... Szidi Tobias, slovenská zpěvačka a herečka.
Mám za sebou vcelku všední týden, respektive ty čtyři dny, které od neděle uplynuly, to znamená čtyři krát osm hodin strávených v práci, s mými "úžasnými" kolegyněmi, pár nebeských setkání s nadpozemšťanem, který se však tvářil zarputile pozemsky; jedno odpoledne na návštěvě u mé babičky, jedno odpoledne s kamarádkou nad svařákem a dnešní odpoledne takové výletně-nákupní s mým přítelem... běžný týden... A teď už se jen těším na to, že zítra bude pátek, po kterém bude následovat kýžené volno.
Příští týden možná tak všední nebude. Růžově si ho maluji do té podoby, že nebudeme muset jít do práce. V pondělí nám mají začít měnit okna v celé budobě a při té příležitosti možná i malovat. To je jasná překážka v práci! Takže by mělo následovat placené volno, ne? Uvidíme, nevím, jaký jiný alternativní program by pro nás účetní vymysleli... To já bych si ho dokázala vymyslet dokonale, kdybych do té práce nemusela!
Ráno bych vylezla z postele až kolem devaté, až bych dávno byla rozkoukaná a možná měla přečtených pár stránek z knih, které se mi tu kupí v a na nočním stolku. Možná bych vyrazila někam na malý výlet - lákají mě města, která neznám, ty pro mě mají zvláštní kouzlo posílené o ten sváteční pocit nikam nemuset a nikam nepospíchat. Možná bych dopsala mých deset rozepsaných článků ;) Určitě bych si uvařila něco dobrého k obědu. Prostě bych si užívala prázdniny, kterých za těch uplynulých osm let, co jsem v pracovním procesu, mnoho neměla - úplně přesně vyčísleno dvacet pět dní za rok...
Mám pocit, že život je jeden velký stereotyp, tak možná i to je jedním z důvodů, proč stále vyhledávám ty nadpozemné zážitky...
Komentáře
Okomentovat