Závodní stravování
Hromadné stravování jídelnového typu v sobě skýtá jednu úžasnou jistotu: v poledne si na stůl můžete položit talíř s relativně teplým obědem za vcelku rozumnou cenu díky příspěvku zaměstnavatele, zaženete tudíž levně Váš hlad a k tomu všemu se tím pracovní den zlomí v druhou už méně táhnoucí se polovičku. Ale jinak?
Velkým závodním jídelnám v dnešní době už možná odzvonilo. U nás ve firmě máme jídelnu, říká se jí honosně kantýna. Místo kuchaře v bílé čepici je tam jen kantýnská. Kuchař vaří o nějaké dva kilometry dál v hospodě. S tím souvisí první problém, on uvaří třeba v osm ráno, protože v jedenáct už vaří pro své hosty, a za tu dobu mezitím, co on uvaří a my konzumujeme, jídlo prostě ztrácí na kvalitě. A navíc, když toho kuchaře nevidím, tak ani nevím, jestli měl a nebo neměl tu bílou vysoku kuchařskou čepici... a to mě mrzí ze všeho nejvíc!
Každému kuchaři se občas něco nepovede, jen mám pocit, že tomu našemu se to stává nějak častěji. A vzhledem k tomu s jakou pravidelností se jednotlivá jídla na našem jídelníčku střídají, tak se tomu i divím... Každé pondělí vaří luštěninovou polévku a do konce týdne pak střídá vývarové a zahuštěné polévky hezky ob den. V pondělí také většinou bývá ryba. Na úterý nám připravuje guláše v obměnách hovězí, mexický, maďarský, ďábelský a já nevím jaký ještě, protože většinou volím jídlo druhé, negulášové. Ve středu bývají těstoviny, ve čtvrtek svíčková, a v pátek sudý týden kuřecí a lichý týden vepřový řízek. Stejně jako nejsem gulášová, nejsem ani řízková, krom řízku bývá v pátek na výběr vždycky něco sladkého. Ještě, že k tomu bývá ta zahuštěná polévka, protože jinak bych měla brzo hlad, jak už to po sladkém obědě bývá...
V naší firmě navíc platí, že kantýnská je víc, než ředitel. Je radno jí poslouchat na slovo a nediskutovat, narozdíl od ředitele, který drobnou diskuzi snese... Všichni chodíme na oběd na minutu přesně! Když někdo přijde jen o chvíli dýl, tak už je prostě oheň na střeše kantýny, kdyby přišel o chvíli dřív, je to snad ještě horší! Ale neposlechněte, troufněte si ještě něco poznamenat a ta bába Vás pomluví, kde se dá. Já jsem ta vzorná, takže já si ty drby vždycky jen musím vyslechnout... ;)
Běžně chodím na oběd s přítelem. Dnes byl "out of office", tak jsem musela poobědvat s kolegyněmi. Přiznávám se, nejsem člověk příliš společenský, ale tyhle obědy to už je na mě příliš! Má nadřízená nepřestává pracovat, ani když si právě na vidličku namotává špagety a na své otázky čeká odpovědi, takže je nutné zbystřit mysl, rychle polknout a vyjádřit se! Ty chytřejší se pokouší tomu předcházet plkáním. A na to já mám trochu alergii, takže si fakt nevyberu!
Přesto všechno je polední přestávka mou nejoblíbenější částí pracovní doby... ;)
Komentáře
Okomentovat