Anděl přijel do města...
V pravidelných cyklech se anděl *) vrací do města. A já vždy vyčkávám jeho příjezdu jako malé dítě, které se těší, až prijede pouť.
Anděl je tou mojí poutí, na kterou se těším.
Jako na houpačce jsou moje pocity - smutek, když si mě nevšímá, euforie, když o mě anděl alespoň trochu její zájem.
Jako na kolotoči si připadám, když jsem v té euforii... z toho nečekaného štěstí se mi točí hlava, podlamují se mi kolena.
Je i mou malou pojízdnou střelnicí, podle přesnosti mých ran se mi dostává odměny... růže z papíru, když mířím přesně, neco nic, když se netrefím.
Přiváží s sebou do města i vozíky s jarmarečními stánky. Nechci nic koupit, jen okukuji, co nabízí. Tu plaché či radostné úsměvy, tu záhadné či úsměvné pohledy, trochu nesmělou mužnost a hned vedle samé charakterní vlastnosti.
Prohlížím jeho neuměle nazdobené stánky, nechci nic koupit, jen se dívám a oči mi září jako malému děcku nad tou vší krásou. Občas se ze mě to dítě stane a já pláču, že mi nic nechtějí koupit.
Když dnes anděl zase přijel do města, já tam nebyla...
Komentáře
Okomentovat