Je Valentýn, líbila se mi prodavačka, jmenovala se Katka...

Přiznám se, že jak jsem byla týden úplně mimo, vůbec jsem nevěděla, co je za den... Nečíst blogy, vůbec bych nevěděla, že včera byl pátek třináctého a že dnes je Valentýn - svátek všech zamilovaných. Dnes jsem se začala pomalu zpět vracet do reality.

---

Pověrčivá nejsem, takže pátek třináctého je pro mě obyčejným dnem... Ostatně jednoho 13. prosince (tuším, že nebyl pátek, ale středa) jsem šla poprvé do práce. A od toho dne začal můj nový, zase o něco dospělejší život.

Co se týká Valentýna, dovolím se sem zkopírovat komentář (jsem dnes líná psát), který jsem napsala pod Zuzčin článek:

Přiznám se, že u Vás mě to trochu překvapuje. U Nicky vůbec, ta je tuším ještě mladší než Ty, Zuzko, ale řekla bych si, že jste obě z generace, která už si nemůže pamatovat, že dřív tu žádnej Valentýn nebyl... proto jsem si myslela, že mladším lidem to přijde přirozené.
Mluví ze mě stařena! :D Také chápu Valentýna jako komerční svátek a zastávám názor, že když už nějaká oslava lásky, tak pod rozkvetlou třešní na 1. máje... ale když se dva lidé mají rádi, tak nepotřebují jeden den v roce, aby své city mohli projevit... když se mají rádi, tak si to dávají najevo běžně a víc než červenými srdíčkovitými dárky svými činy ;)

K Valentýnu všechno.

Je sobota, byla jsem v práci. Měla jsem přijít mezi sedmou a osmou, v půl osmé jsem tam byla první. Ostatní přišly v osm. Přežila jsem to. Jedna s kolegyň myla podlahu tak groteskním způsobem, že to nejde ani vylíčit. A ona to myslela úplně vážně! Doufám, že dostanu víkendový příplatek.

Potkávala jsem dnes samé milé lidi (krom těch mých spoluuklízecích kolegyň).

Kolegyně na čerpací stanici se na mě mile usmívala, když jsem si ráno přišla natankovat. Snad proto, že jsem byla její první dnešní zákazník, vyhodnotila, že mohu dostat odměnu za tankovaní, přestože jsem vůbec nesplnila podmínky marketingové akce. Když jsem jí řekla, že jdu uklízet, odměnu zdvojnásobila!

Šla jsem si dnes konečně zase nakoupit. Usoudila jsem, že potřebuji sladkou odměnu. Pět minut před zavíračkou už v cukrárně neměli ani jeden kousek pařížského dortu! Na to, že za pět minut měly padla, byly cukrářky docela milé.

Ještě jsem potřebovala koupit pár věcí v Penny Marketu. Ani jsem si nebrala košík, pobrala jsem celý nákup do ruky. U obou pokladen byla fronta. Vybrala jsem si tu kratší... nebo jsem volila dle obsluhy na kase?

Byla tam slečna, možná už jsem jí tam někdy viděla. Nebyla prvoplánově hezká, trošku oplácaná, nenalíčená... taková "naturalistická". Líbila se mi. Občas se mi stává, že se mi líbí ženy. Ne jako sexuální objekt, ale tak nějak jinak. Nevím, jak to popsat slovy. Evidentně ale tato žena byla natolik významná, že jsem na ní nezapomněla hned, jak se za mnou zavřely dveře supermarketu.

Možná mě trochu připomínala mého anděla. Mile pozdravila a usmála se. Jako on. Usmála jsem se na ní taky. Jako na něj. A hned jsem měla lepší náladu... Na slečně bylo vidět, že jí vůbec nevadilo jít v sobotu do práce. Byla stejně do červena oblečena jako její kolegyně vedle a na prsou měla rukou psanou jmenovku. Jmenovala se Katka. Měla prostě "je ne sais quoi"... Normálně chodím nakupovat do Tesca, ale asi začnu chodit do Penny Marketu.

Proč celý tento článek? Nešlo to říct jednou větou? Třeba: Je Valentýn, líbila se mi prodavačka, jmenovala se Katka...