Čekání na anděla




Stejně jako ten příběh o panu andělovi začal, stejně bude muset i skončit. Když jsem ho tehdy poprvé viděla, glosovala jsem to slovy, že bude jednoduché na ty chlapy minulé zapomenout, když jejich místo zabere někdo jiný. Teď prostě to prázdné místo bude muset zaplácnout znovu někdo jiný... a s ním přijde nový sen...

Ne, že by už někdo takový existoval, ale usilovně hledám. Ne snad cíleně a vědomě, ale spíš podvědomě. Vnímám mužná stvoření, hodnotím, prohlížím si je důkladněji, když zaujmou, a nepozorována je občas i dlouze sleduji pohledem. Třeba za žaluzii... :)



Standardně to jsou zase takové andělské typy. Starší muži, tmavé typy, s prošedivělými vlasy. Pro představu něco jako mladý Jaromír Hanzlík - toho teď každou neděli sleduji v Sanitce a i přes svá léta ho úplně žeru!

Kouzlo minulého (domnělého) anděla už vyprchalo a nerada to přiznávám pozastavila jsem se dokonce nad tím, co jsem na něm vlastně viděla. Ani tu bundu o dvě velikosti větší neměl. Kdyby byl anděl a měl křídla, tak se mu do tého jeho padnoucí zimní bundy sotva vejdou! Po dvou letech se pro mě stal nezajímavým... :(

A přitom jsem v práci potkala i jednoho takového podobného a ten mě docela zaujal - asi že ještě neznám jeho tajemství - ale těžko říct, kdo to vůbec byl a odkud přijel.

Sanitku neměl.

A bundu o dvě velikosti větší také ne.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka