Mozaika všedních dní aneb žiju...

... nebo spíš jen tak přežívám. Nic se neděje.

Od té doby, co jsem napsala poslední článek, si v autě pravidelně zpívám Láska je láska. Auto je velmi dobré místo ke zpěvu. K hlasitému zpěvu. Osobně bych se stejně jinde zpívat neodvážila. Láska je láska rozšířila můj repertoár, který mimoto čítá ještě Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid... a Kristýnka by mala dnes už o dva roky dlhšie vlasy... Nic jiného jsem si cestou autem asi zatím nezpívala.

---

Blíží se jaro. Snad. Občas je možné zaslechnout hlasitý zpěv ptáků, uchu lahodící mnohem víc, než ten můj. Vytáhla jsem z botníku jarní boty. Zima mi v nich není, ani mi do nich neteče. Jen strašně kloužou.

Přítel měl za oknem kanceláře nádherné rampouchy. Chtěla jsem si je vyfotit, tak jsem ho poprosila, ať vezme do práce foťák. Měl vybité baterky! Byl tak hodný, že je nabil, a přinesl foťák znovu. Čekala jsem jen na lepší světelné podmínky, stačilo jen, aby se pořádně rozednilo, a měla bych je. Ale mezitím přišel kolega se smetákem, že jde uklízet, otevřel okno a rampouchy mi smetl. Takže jsem je nevyfotila.

Včera mi konečně přišel můj nový vlastní foťák. Teď už si budu fotit, kdy budu chtít, co budu chtít. Paměťovou kartu dostanu k svátku.

A propos tušila jsem, že když budu mít svátek, bude mít nějakou slávu i jeho maminka. Tvrdila jsem mu, že také svátek. Podíval se do kalendáře a řekl, že ne. Za pár dní na to mi udiveně sděloval, že maminka bude mít narozeniny.

Koupil ji včera květinu. Vzal mě s sebou do květinářství. Ptal se, jakou kytku jí má koupit. Chtěl radu od té, které květinu nedal již pár let! A že mi v začátcích našeho vztahu barevná kvítka nosil! Všechny jsem si je usušila. A včera jsem na nich zkoušela ten nový ultrazoom. Fotí hezky. Už se těším, až bude venku počasí na výlety a fotografování!

Zatím si budu číst. Koupila jsem si knihu. Bacha, na zdi za tebou leze mravenec! Příběh čtyřiadvacetileté Terezy, která se beznadějně zamiluje do ženatého muže. Moc se mi to líbí!

Ve Vancouveru je olympiáda. Jsem ignorantka. Neviděla jsem Sáblíkovou, jak dobruslila pro zlatou. Neviděla jsem Bauera, jak dojel pro bronzovou. Dnes ráno jsem se pod tlakem vysílání Českého rozhlasu ale chtěla dívat na hokej. Server České televize byl přetížen. No nic.

Fakt se nic neděje.