Tónovaný pohled na svět
Každodenní přeháňka je zde, dnes možná ještě intenzivnější a hromy hlučnější než v minulých dnech. Překvapivě si to užívám. Jsem ještě v práci, takže je jedno, že venku leje... otevřela jsem si okno a dívám se ven do deště. Nasadila jsem si modré brýle a, i přes ten všechen chlad z deště a zvuky pro něj typické, zdá se mi, že je venku úplně modrá obloha...
Je to šikovná věc takové barevně tónované brýle. S těmi s modrými skly, které tak ráda nosím, není dne, kdy by nebylo nebe bez mráčku... Dobré jsou i žluté, protože pohled skrz ně je vždy jen na prosluněné okolí, ať je na nebi mraků sebevíc; jen ty žluté působí nelichotivě k mé pleti. Proto mám modré a občas je střídám se zelenými, skrz které je okolní krajina stále nádherně jarně svěží.
Avšak ani s modrým ani zeleným modním doplňkem na očích neodkládám své nejoblíbenější... růžové. Skrz ty růžové je pohled na svět nejkrásnější! Všichni se mají rádi, nikoho nic netrápí a vždycky všechno dopadne dobře. Říkejte mi naivko!
Není-li skrz ty pomyslné růžové brýle vidět žádné zlo a nic negativního, logicky to zlo musí barevně splývat s tím růžovým sklem. Napadlo Vás někdy, že zlo je růžové?! Mně až teď, takže je to možná jen taková hloupost... evokovalo mi to pouze pekelné červené tóny pocházející od ohně, ve kterém jsou spalováni hříšnici, a pak také nádhernou muchomůrku červenou. I když ta zelená je prý jedovatější... Tak vlastně nevím.
Inu ne vždy je vše takové, jak se to tváří... zvlášť skrz barevná skla brýlí ne.
Tak co je potom ta realita?!
Prší nebo je modro?
Jen se mi to zdálo nebo se to všechno stalo?
A byl to anděl nebo to nebyl anděl?
Komentáře
Okomentovat