Bez pana anděla...

Krom toho, že jsem našla poklad (jakési starodávné mince), zdálo se mi v noci o panu andělovi. Vzpomínám, že jsem s ním seděla v kantýně a byli jsme tam jen my dva, ale jako v reálu nepromluvili jsme spolu jediné slovo, i když jsem tak moc chtěla. A když jsem později stála na zastávce a těšila jsem se, že ho zase uvidím, tak jsem se probudila. Zavírala jsem oči a chtěla jsem, aby se ten sen vrátil a potkala jsem anděla alespoň ve snu... už jsem neusnula, takže nepřijel.

---

Co se událostí dnů reálných týká, tak pan anděl také nepřijíždí. Už druhý týden má dovolenou a stejně tak si ji ve vybrané dny užívám i já. A užívám si i mimo ty vybrané dny. Vůbec mě netrápí absence pana anděla, jak jsem si myslela...

A není to proto, že bych se na něj zlobila kvůli jeho melírové krásce. Nestýskám si, protože vím, že se zase vrátí a s ním i všechny mé sladké sny, ale i tato má jistota v jeho návrat byla v posledních dnech trochu narušena. Snad je to jen má obvyklá psychóza, kdy vidím věci černě, zakládající se na nemilých událostech minulých.

Však i tenhle blog začala jsem psát v době, kdy jsem měla informace, že můj anděl už nepřijede. Pomalu jsem se s tím smiřovala a utěšovala se myšlenkou, že je tomu tak dobře. On zůstal a bylo tomu tak ještě lépe! Ale nikde není psáno, že je to navždy!

Bez pana anděl neměla byl žádné krásné sny (a to rozhodně nemluvím o tom dnešním nalezeném pokladu)...

Bez pana anděla připadala bych si o něco chudší...

Bez pana anděla byla v mém životě větší nuda...

Bez pana anděla......... bez něj si to prostě neumím představit!