Zážitek týdne #3

aneb Konečně léto!

Práci jsem trochu flákala a déle než do dvou jsem tam vydržela tento týden jednou, respektive v tom teple se v podkrovní kanceláři bez izolace a klimatizace vydržet nedalo. Jediné pro mě vhodné místo bylo na skále nad lomem a jen co jsem zase začala cítit to vedro, tak z osušky hop do vody. Krásný týden to byl! Tepla byla trošku víc, ale fakt jsem si nestěžovala...

---

... tedy krom úterka, kdy jsme jely do Prahy. Do divadla jsem nakonec vzala letní šatičky, výlet po Praze jsem kvůli teplu zavrhla a vyrazily jsme až odpoledne. Cesta pohodová, díky otevřeným okýnkům ani žádné nesnesitelné teplo. Ovšem Černý Most nás přivítal betonovým vedrem, před kterým jsem se na chvíli skryly do metra. To je něco pro milovníka průvanu! Ukončete výstup a nástup a opusťte chlad podzemí. Slunce nízko nad Petřínem pálí do očí a před vedrem se není kam schovat (jo už chápu, proč všichni na to vedro tak nadávají!). Naštestí v divadle se zdálo být velmi příjemně... ovšem co s tím udělal dav rozpálených těl? Po chvíli bylo nesnesitelně i tam... a kus měl přes dvě hodiny!

Román pro ženy. Možná jste četli knihu, určitě jste viděli film. Já oboje a vždy k mé spokojenosti. Na divadelní představení jsem se těšila i přes ty negativní recenze, které jsem četla. Čekala jsem legraci. Když jsem byla z jara na Posteli plné cizinců, nemohla jsem po představení nadšením usnout. Na Románu pro ženy se mi chtělo spát už ke konci představení a nebylo to jen tou tmou a teplem... na jevišti se nedělo nic překvapivého (četla jsem to, viděla jsem film) a navíc pokus, jak z románu udělat divadelní show, nebyl dobře promyšlený, respektive je blbost dělat z románu divadlo! Ani Jiří Langmajer nijak zvlášť neoslnil. Tedy ne mě. Neurazilo, ani zvlášť nenadchlo.

Krom krátkých návštěv v práci, během kterých jsem stíhala i nakupovat, jsem byla celý týden u vody. Konečně jsem si pořádně zaplavala a krásně jsem se opálila. A důkazem letního počasí (a mé neustále namočené hlavy) jsou pobolívající uši. Léto, jak má být!

Od divadla jsem čekala, že se nasměju, ale zdaleka tam nebyla taková sranda jako v lomě. Museli byste to vidět, Jak si hráli na Supermany se slovy popisovat nedá, ale každopádně právě to je to zážitkem týdne! Vzhledem k tomu, jak se během dne změnilo počasí a z dopoledních pětadvaceti a slunečna rázem bylo deštivo a něco přes deset stupňů, je to vzpomínka skoro nostalgická!

Obávám se, že jen co se léto konečně ukázalo, už zase zmizelo... takže následující dny budou návratem k normálnímu životu - začnu nakupovat, přestanu flákat práci, mohli bysme třeba jet na nějaký výlet, že bych něco vyfotila, a časem začnu pít svařáky. Už jsem si nakoupila krabicáky! :)

Opalovacích krémů mám stále přebytek a v mrazáku ještě zbytek zmrzliny.