Pokrok (aneb v nezávazných rozhovorech se zlepšuji...)
Oslovila jsem ho!
Věřím (a můžete věřit se mnou), že kdybych na něj nepromluvila, jen bychom se včera pozdravili a prošli kolem sebe a já bych zase jen vzdychala, jak se zase nic nestalo. Takhle vzdychám, jak krásný úsměv má! ;)
Nebyla to ani jedna z vět, které mě napadaly asi týden předem. Byla to věta, která mě napadla večer před tím v rámci chystání se na naše setkání (rozumějte dlouhé vybírání oblečení, holení noh, zkrášlování se a dlooooooooouuuhého snění... - kdy jsem něco podobného naposledy dělala?!). Využila jsem toho, že ve firemním časopise s ním vyšel rozhovor, a při první příležitosti jsem projevila svůj obdiv nové firemní hvězdě. A on se lehce chytil a začal mi líčit, jaké okolnosti ono interview provázely. Neměl z toho vůbec radost, tak jsem mu několikrát opakovala, že se mi to fakt líbilo. A usmívala jsem se na něj a on se usmíval na mě... ááááááááááááá!!! :)))
Krom toho, že střetnutí nedopadlo tak, jak jsem si vysnila (ale to dokonalé vystižení okamžiku nejvhodnějšího k setkání považuji za úspěch!), mě více zklamalo, co mi řekl (a také že mi v jednu chvíli zase neříkal pravdu!)... i když vzhledem k větě v závorce je diskutabilní i to jeho sdělení, že změní práci. To už mi přece říkal! Přesto byl překvapen, že vím, kam chce jít. A znovu mi to potvrdil.
Jako bych už tohle jednou nezažila! Pan anděl tehdy odcházel ústně několikrát. Definitivně však až v době, kdy se mi (téměř) zošklivil, ale stejně mi to bylo líto.
Teď - zrovna, když se mi pan barevnější zase o kousek víc zalíbil - zatím lítost necítím. Jeho úsměv má sice velké kouzlo, ale v jeho očích chybí alespoň malý záchvěv něhy, které tam pan anděl míval tolik!
A snad právě tenhle nedostatek způsobil, že jsem neměla problém s ním mluvit. Neklepala se mi kolena, srdce nebilo, jako kdyby bylo poledne první středu v měsíci (bylo jen asi 7:50), nezapomínala jsem slova a ani jednou jsem se nepřeřekla. Nebo možná stárnu a moudřím a už nemám trému z chlapa, který se mi líbí. A navíc krom toho, že se mi líbil on, měla jsem jedno z těch mála ran, kdy jsem se sama sobě líbila i já. A v neposlední řadě je to i o tom, že pan barevnější je "lidový vypravěč".
Prostě nezávazné rozhovory (nebo alespoň ten včerejší) v podání pana barevnějšího a slečny Lenky jsou o několik katerogii výš než ty v podání pana anděla a též dívky! :)
Hodlám se v tom zlepšovat a příště třeba dojde i na některou z vět ze včerejšího článku. Sledujte ten příběh dál! ;)
Komentáře
Okomentovat