Méně může být více, ale i nemusí...
Kvůli neutuchajícím myšlenkám na krásného Romana a příliš častému plkání o něm už si občas sama sobě připadám únavná. A nejen únavná, ale i nedospělá a nezdravě snící. Tenhle sen je prostě už příliš dlouhej! Nechci teď hodnotit jeho smysl, protože ten bych si dokázala hájit možná tak dlouho, jak dlouho trvá, ale právě o tu délku jde; jak dlouho by mělo trvat takové to platonické zamilování se, aby už to nebylo vysilující a nesmyslné, ale radostné a osvěžující?
Ač jsem to zažila mnohokrát, míru jsem neznala nikdy. Vždycky se to nějak samo časem vyřešilo. Třeba sen o panu andělovi mi ukradla melírová kráska v době, kdy už ten sen asi rok a půl trval. Tou dobou už mě taky trochu unavoval, protože realita neukazovala na jakýkoliv možný vývoj, ale vzdávat jsem se ho nechtěla. A tak to víceméně skončilo tím, že mi ho byla velká část vzata; jeho krásné začátky jsou tak díky tomu konci docela upozaděny. Trvalo to bohužel moc dlouho a nebyl to v mém životě jediný případ. A tak na ty lásky vzpomínám s mírným roztrpčením způsobeným všemi těmi zklamáními, kterými byly následované.
Jedno to pobláznění trvalo však pouze krátce - dva, tři měsíce. Na pana chvilkového si vzpomenu vždycky, když si oblékám žluté tričko s Keksíkem ze Sezamové ulice (tomu vůbec nemusíte rozumět, já si to musela vygooglovat a vás toho ušetřím, je to prostě taková modrá chlupatá příšera). Měla jsem ho na sobě v jeden z těch několika dnů, kdy jsem měla to štěstí se s ním náhodou potkat, v jeden z těch mála dnů, kdy jsme se jen pozdravili a usmívali jsme se na sebe. Nestalo se mezi námi vůbec nic než to, možná jsme spolu krom pozdravu nikdy ani nepromluvili, přesto to bylo tak kouzelné, že na to skutečně ráda vzpomínám. Bylo to čisté, ničím nezkažené, a tak to zůstane navždy.
A ač jsem si vědoma toho, že to kouzlo bylo dané tím krátkým časem, po který trvalo, nehodlám svůj současný sen ukončovat. Ono je na to už stejně dávno pozdě. A nezanevřela bych ani na pana chvilkového, kdyby nám čas, po který jsme se mohli vídat, nebyl nekompromisně určen... a kdyby ten sen o něm nebyl mnohem méně uchopitelnější než ten o krásném Romanovi. V jeho případě se mi to před rokem všechno jevilo jinak...
A před pěti lety úplně jinak!
Komentáře
Okomentovat