Když se zamiluješ...

Když se zamiluješ do mýtomana, tak jsi úplně prdeli. Nemůžeš dělat vůbec nic. Podobně jako když se zamiluješ do anděla... jenže je to úplně jinej level. Pan anděl nebyl mýtoman. Pan anděl ti nedával tolik naděje. Pan anděl měl melírovou krásku. Pan anděl tě zklamal. Mýtoman vlastně taky. Mnohokrát. Jenže když se zamiluješ do mýtomana, on ti tím, jak je kontaktní, dopřává zažít něco (s)nového: pocit, že nejsi úplnej lúzr. Možná ani nevíš, jestli jsi víc zamilovaná do mýtomana nebo do toho pocitu. A je to jedno, když si nemůžeš pořádně užít ani jednoho... jen se díváš z okna... a strašně chceš být venku, být u něj... a neuděláš to (nebo alespoň ne hned), protože jít tam hned, jakmile téměř po třech týdnech přijede - po třech týdnech od toho okamžiku, kdy jsi ho brala za ruku - je do očí bijící. To nevypadá jako náhoda. Jako náhoda bude třeba vypadat, když tam půjdeš až za chvíli...


Když se zamiluješ do kohokoliv, tak jsi úplně v prdeli. Protože ty jsi tak nesmělá, potřebuješ, aby něco udělal! Sice nevíš přesně co, ale nechceš to být zase ty, kdo ho "nenápadně" vyhledá, nechceš to být ty, kdo se na něj samou nákloností bude vrhat. I když by se ti to tak líbilo!

Když se zamiluješ do chlapa, který o tebe nejeví zájem, tak jsi v prdeli. Měla by ses víc zamysl... hmmm, myšlením to asi neovlivníš. Myšlením si z hlavy ten jeho krásný úsměv nedostaneš. Tak si v hlavě klidně chvíli hřej vzpomínku na to, jak jsi ho spatřila, když postával v hloučku kolegů... že byl jediný z nich, kdo tě pozdravil... A vyčítej si... nebo ne... nevyčítej si, že jsi neudělala nic jiného, než že jsi ho taky pozdravila. Buď pyšná, že ses ovládla a zase se na něj nevrhala! Může ti možná vrtat hlavou to, co si asi myslí on... co když čekal setkání podobné tomu minulému? Ale copak on řeší, co čekáš ty?! Chvíli si na něj klidně mysli, mezitím se občas podívej, jestli na facebooku náhodou nepřijal tvou žádost o přátelství... nepřijal... ale říkal přece, že se tím neumí, že jo? Alespoň na chvíli na něj ale myslet přestaň. Přestaň si psát, co se (ne)stalo. Přestaň snít o tom, že spolu půjdete lyžovat. Přestaň snít o tom, že spolu budete dělat cokoliv! Přestaň ho brát jako důvod toho, proč neměnit práci. Přestaň s postupujícím časem stupňovat své sny. A hlavně se přestaň těšit na to, co se (ne)stane. Zkus si s každým novým snem připomenout, že tě jen pozdravil. Neudělal nic víc.

Když se zamiluješ, tak ale asi nic z toho stejně nedokážeš.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka