Ven z komfortní zóny!

Možná jste již slyšeli či četli o komfortních zónách. Každý máme svou; takovou, ve které se cítíme bezpečně, je nám (docela) dobře a kde vše šlape jako hodinky, protože stále opakujeme totéž, jak jsme se to naučili a jak se to osvědčilo. O mnohé se tím však ochuzujeme! Pokud svou komfortní zónu neopustíme, pravděpodobnost, že zažijeme něco (s)nového se výrazně snižuje. Zkuste se podívat na nestereo.cz, co všechno se může dít mimo komfortní zónu.

Že jíst pouze rukou, hrát si na Španěla nebo nepoužívat žádná tlačítka je extrém? Začněte si klást menší cíle. Dělejte občas to, co běžně neděláte! Vyplácí se to! ;)

---

Četli jste, jak jsem se učila lyžovat? Odhodlala jsem se k něčemu novému; zprvu jsem se toho bála, ale poté jsem z toho měla dobrý pocit, při páteční druhé lekci ještě lepší než při té první a paradoxně nejmilejším zážitkem bylo to, když mě ze země sbíral úplně cizí kolemjedoucí muž. Pomohl mi, přestože jsem ho přesvědčovala, že není třeba, poděkovala jsem mu a on jel dál. Nebylo to samozřejmé, pro mě to bylo velmi milé a on také musel odjíždět s pocitem vykonaného dobrého smutku. Dělá to běžně? Jednou to ale musel udělat prvně! Jednou se musel odhodlat k tomu, aby přijel k cizí ženě v nesnázích a nabídl jí pomoc!

Ve svém hledání něčeho snového, jsem také nejednou musela překonat sama sebe. Nekomfortně jsem si zpočátku připadala se všemi muži, kterými jsem byl okouzlena. Ale chtěla jsem zažít něco snového, že? Dělala jsem věci, které překvapovaly mě samotnou. Před třinácti lety jsem napsala mail mému muži, který není můj muž a který mě tehdy velmi zaujal. Neuměla jsem ho oslovit jinak, ale ani ono oslovení mailem nebylo nejšťastnější, vzhledem k tomu, že jsem volila mail anonymní! :) Co následovalo, to by bylo na delší vyprávění. A dost se divím, že jsem to tu ještě nevyprávěla... :D

A pouštěla jsem se i do dalších dobrodružství. Přijala jsem pozvání na kafe od téměř neznámého Tunisana a nastoupila s ním do jednoho taxíku. Tehdy mě trochu tlačil čas, který nemilosrdně ukrajoval hodiny mé dovolené. Nastoupila jsem i do autobusu, jež řídil krásný pan anděl. Neudělala-li bych to tehdy, udělala bych to jistě později! Chtěla jsem a nebo musela. A nakonec jsem oslovila i krásného Romana, který se mi tou dobou už skoro čtyři roky líbil. Po tak dlouhé době už mě nenapadlo nic, na co bych měla ještě čekat; prostě jsem pro ukojení své neskutečné potřeby se s ním začít sbližovat musela něco udělat! Jak to pokračovalo, to už víte a nebo si to můžete přečíst v rubrice od anděla až po zet; zda to bude pokračovat dál, na to si musíte počkat se mnou.

Zpětně na to všechno vzpomínám ráda; jsem ráda, že jsem se odhodlala, že to všechno dobře dopadlo a že jsem to zkusila... i když nic z toho snový happy end nemělo, chvíli - kratší či delší - to snové bylo! A je.

Jsem introvertka, jsem nesmělá a je mi v mé komfortní zóně (docela) dobře, ale jsem si vědoma toho, že se do ní uzavírat nemohu. A tak se občas odhodlávám a opouštím jí. Jen... měla bych to asi dělat častěji! Takže až se naučím lyžovat, budu se učit snowboardovat. Až se naučím snowboardovat, odhodlám se k něčemu dalšímu. Když ne k ničemu většímu, tak alespoň k tomu jít nakoupit a koupit pouze to, co nikdy předtím.

Vystoupením ze své komfortní zóny tuto zónu vlastně rozšiřujeme, děláme náš svět větším a bohatším. A to za to stojí!

A teď povídejte vy. Kdy jste naposledy udělali něco, co běžně neděláte? Co vás na tom potěšilo? Případně inspirovali jste se teď a zkusíte objevovat neprobádaný svět? ;)